Co matku tří dětí vedlo k dobrovolnické cestě na Balkán, jaká je situace uprchlíků na místě a jak na její angažovanost reaguje její okolí?
Barbora Přibylová Kočková (33) z Děčína je finanční poradce a předsedkyně krajského sdružení Pirátské strany.
Co tě vedlo k tomu jet jako dobrovolník do Chorvatska pomáhat uprchlíkům ?
Dráždí mě neinformovanost a krátkozrakost českého lidu. Přímé svědectví je myslím k šíření osvěty bezpodmínečné, takže jsme se s kamarády sebrali a jeli se podívat jak skutečně vypadají ti, kterých se většinová společnost u nás bojí. Sledováním zdrojů na Facebooku jsme si udržovali přehled o situaci a že ta pomoc je tam nutně potřeba, bylo více než jasné. Kromě veledůležité materiální pomoci, je neméně důležité i pomáhat poutníkům udržet lidskou důstojnost. S ohledem na strašné podmínky víceméně pocitově. Širokým úsměvem, pohlazením, společnou selfie, společným schroupáním sušenky,pochováním batolete, pokecem odkud jdou a jak dlouho…..
Jak takováto pomoc vypadá a kdo jí financuje ?
Humanitární sbírky v Děčíně, které jsem spoluorganizovala vznikly z občanské společnosti. Jenže se nám sešlo tolik věcí, že jsme za pochodu vymysleli jejich odvoz přímo na nejkrizovější místo. První cesta byla částečně financována Piráty a větší podíl sponzoroval člen strany Zelených Daniel Pitek. U té druhé jsme část nákladů pokryly z veřejné finanční sbírky a opět díky Pirátské straně jsme dokoupily potřebné věci a vyrazili na Balkán.
Jak vypadal Váš příjezd ?
Příjezd a to co se odehrává bezprostředně po, jsou věci, které fakt nenaplánuješ. Prakticky víš, že musíš udělat vykládku sbírky a zapojit se, ale zmatek na místě stejně veškerou přípravu zhatí. Tam se věci mění z minuty na minutu. Takže konkrétně částečně jsme ihned vykládali materiál, do toho jsme byli zaškolováni koordinátorem Janem Piňosem v improvizované kanceláři, do toho jsem se chopila smetáku a vymetala z polní kuchyně bahno z předchozích deštivých dnů… Aklimatizovat a přizpůsobit se situaci jsme zvládli velice rychle.
Jako pomoc jste na místě poskytovali ?
Spontánně jsme se rozdělili kam bylo potřeba. Anica z našeho týmu se chopila práce ve skladu a u výdeje. (Mnoho hodin se nezastavila, převlékala mokré děti, měnila žabky za boty, přebalovala mimča..) Honza si po cestě ani neodpočinul a jel zpět dalších 300km do Záhřebu na otočku pro další sbírku. Já sem si po příjezdu našla své místo v “dětském koutku”, procházející vlny byly plné maličkých dětí. Dělali jsme blbinky, rozdávali dobrůtky a plyšáky ze sbírek. Ptali jsme se dětí jak se jmenují a odkud přichází. To byla situace ještě pod kontrolou a příliv i odliv fungoval relativně plynule. Hlavní prací byly služby na jednotlivých liniích. Důležité je s nimi mluvit, udržovat je v klidu. (“Všichni se dostanete, vaši rodinu nikdo rozdělovat nebude atd..”) Systém, kteří Češi na místě vytvořili, geniálně zabraňoval vzniku davu. Postavili 5 stanů kde se srovnaly dvě skupinky po pětadvaceti lidech do dvojstupů. Má práce mj spočívala v organizování posunů po jednotlivých liniích až k místě hranice, kde si je přebírala Chorvatská policie.
Připadala jsi si někdy na místě bezmocná ?
Víceméně neustále. 🙂 Mezi nejintenzivnější momenty patří např. okamžik, kdy mi došlo, že se těmto lidem na útěku nedá říct úplná pravda. V jejich očích svítila naděje. Ale my jsme věděli, že chorvatské autobusy jednou přestanou k hranici zajíždět a oni zůstanou uvězněni na území nikoho. (Což se stalo) Nebo být s hrstkou dalších dobrovolnic součástí živé zdi, když už se nedalo zabránit vzniku davu a sledovat zoufalství v očích otců, když mávali svými miminkami nad hlavami, tak aby byli zrovna oni vybráni k cestě do chorvatského autobusu. A obrovskou bezmoc jsem cítila po zásahu srbské úřednice, která spustila onu katastrofu tím, že rozhodla o vypuštění lidí z desítek přes noc stojících autobusů. Veškerý systém vzal v tu chvíli za své. Dav je nekompromisní. Nebo zkrátka jen bezmoc z nedostatku lékařů, z absence někoho kdo má dohlížet na udržení pořádku, či jenom ze selhání vlád států Srbska i Chorvatska, kteří veškerou pomoc nechali na dobrovolnících z Česka.
Vzpomeneš si i na nějaké světlé chvilky ?
Tragikomické momenty. Třeba kouzelník z Polska kouzlící i českým dobrovolníkům pro radost, nebo společné čutání se syrským chlapcem v první linii, který míč kopl až ke stojícím policistům a ti mu ho přihráli nazpět. Nebo umělé vytváření pozitivní atmosféry při nekonečném nočním čekání na autobus, který nepřijede, v chladu a zápachu vojenských stanů. Na to nikdy nezapomenu, s kytarou a ukulele jsme jim zpívali české lidovky a oni byli tolik šťastní!
Jak tvou angažovanost zvládá tvoje rodina ?
Vzhledem k tomu, že uprchlické krizi se věnuji už cca dva měsíce a zatím nikdo žádnou újmu neutrpěl, asi zvládají dobře. :). Klid a pohodu si užívám se svými třemi dětmi, třeba touláním se po lese. Vyvažuji tím ty nabitější dny a zároveň jimi dobíjím svou energii.
Na jedné fotografii jsi spolu se Syrskou dívkou, znáš její příběh ?
Ano, Meryl Elias se mi vryla do paměti, i když mezi zásady takovéto pomoci patří si na sebe nevázat jejich osudy a dopady krize si nepřipouštět, tato rodina mi utkvěla. Třeba i proto, že byla poslední kdo z místa ještě odjel. A tohle štěstí je provází i dál na jejich cestě. Díky spojení přes Facebook dnes už vím, že jsou v pořádku a šťastní ve Švédsku. Tento pozitivní příběh je pro mě hodně důležitý. Pomáhá mi se vyrovnat s šíleností celé situace.
Setkáváš se s negativními reakcemi nebo projevy nenávisti kvůli tomu, že pomáháš uprchlíkům?
Samozřejmě. Slyším to okolo sebe denně, v práci, všude. Ale díky tomu co jsem prožila jsem pevně nastavená vůči nepravdám a bojácnému osočování. Dalo mi to obrovskou sílu a jsem rozhodnutá s tímto vystupovat dál. Proto děkuji i za tento rozhovor. Je důležitý dostat k co nejvíce lidem, že uprchlíci jsou vesměs obyčejný lidi jako my. Akorá ty rodiny jsou početnější. Jsou skvělí, vděční, vtipní!!
Chystáš se jet znovu ?
Ano. Tenhle způsob pomoci je totiž silně návykový. 🙂
Nejprve sympatizant proruských Slovenských branců a fašistické LSNS, následně zakladatel hnutí Proti násilí až nakonec…
Jak se daří ČR reagovat na dezinformace? Umíme čelit hybridním hrozbám? A jak se můžeme…
Pokus o atentát na slovenského premiéra Fica je zatím plný otazníků. Prokremelští aktivisté nejprve lhali,…
Česká televize si dovolila zveřejnit průzkum volebního potencionálu od společnosti Kantar. To však neměla dělat.…
Na sociálních sítích se poslední dobou šíří fáma o údajném úmrtí sedmi českých vojáků na…
Na sociálních sítích se šíří příspěvek, který informuje o náhražce vanilky, maliny či jahody v jídlech.…