Česká republika stále žije kauzou 50 sirotků z uprchlických táborů. Nejprve Andrej Babiš absolutně odmítl přijetí těchto dětí, aby následně připustil, že pokud se takové děti najdou, může je Česká republika přijmout.
Expres, který patří do svěřeneckého fondu Andreje Babiše, mezitím vydal manipulativní článek s názvem „Novinářky potvrdily, že žádní syrští sirotci neexistují…“ Pojednával o Lence Klicperové a Markétě Kutilové. Poté, co novinářky na manipulaci upozornily, změnil Expres název článku na „Takoví syrští sirotci, jaké by chtěli Češi přijmout, nejsou, arabista jejich převoz nedoporučuje.“
Stále se v článku ovšem objevuje mnoho manipulací. Například cituje úvod FB příspěvku Lenky Klicperové, že „Takoví syrští sirotci, jaké by chtěli Češi přijmout do Česka, prostě nejsou. Tedy děti bez obou rodičů samozřejmě ano, ale ve většině případů se o ně stará někdo z širší rodiny.“ Ovšem redaktorka Lucie Kocmanová už opomněla zveřejnit i druhou část původního příspěvku. „Měli bychom pomáhat, to zcela jistě. Ale ne takovouto hurá akcí, z níž čiší předvolební boj na sto honů. Proč nemůžeme převzít určitý počet těchto dětí i s jejich příbuznými, poskytnout jim v ČR dočasnou ochranu a až to situace umožní (což už v mnoha případech nyní nastává), pomoci jim vrátit se domů?,“ ptá se Klicperová.
Obě novinářky se také proti tendenčnímu článku ohradily. „Ukázka novinařiny Babišových médií. Co na tom, že titulek úplně překrucuje to, co s Marketa Kutilova od začátku celé této aféry tvrdíme. Že sirotků je spousta, jen je třeba brát v potaz to, že mají s sebou někoho z rodiny, kdo se o ně až na naprosté výjimky i stará. A ano, žijí v táborech, kde bezpochyby potřebují pomoc – ať už přímo na místě nebo relokovat i s příbuznými do ČR. Článek cituje na twitteru Ovčáček a poté, co jsme se ohradily, že lže, požaduje po nás omluvu. Na této aféře je více než kdy jindy zřejmé, jak je česká společnost rozdělená a polarizovaná. Stojí tu proti sobě dva tábory lidí, kteří odmítají vidět věci v širších souvislostech a odmítají vidět věci jinak než jednoduše a černobíle. Ano, Markéta teď mohla přijet z Libanonu s reportáží o tom, kolik je tam sirotků bez příbuzných. A byla by za to jedním z těchto táborů oslavována. Ale to by znamenalo rezignaci na základní novinářské hodnoty, které se obě snažíme vyznávat. Nezamlčovat fakta jen proto, že se jednomu z ideologických táborů nehodí do jejich linie. Dostali jsme se do situace, kdy už vlastně vůbec nejde o žádné sirotky. Je to boj dvou virtuálních táborů proti sobě, nejen politických, ale celospolečenských,“ píše Lenka Klicperová v reakci na článek Expresu.
„Express je bulvár, který patří Babišovi. Napsali o mně lži a vydali tuto dezinformaci, která se šíří jako lavina. Nemám s tím nic společného. Ona osoba – pí Kocmanová, která to dala dokupy, mě nikdy nekontaktovala. Jen mě zneužili k podpoření Babišovy pravdy. Bohužel moc nevím, jak se bránit. Naštvalo to všechny, mně nejvíc. Je to totální žumpa a je k pláči, že tento bulvár bere řada lidí vážně a dokonce to sdílí i Ovčáček na svém twitteru. Hanba. To už lidi vážně přišli o základní schopnost kritického myšlení a rozlišení bulváru? Jen chci říci, že nejsem redaktorkou ČT, jen spolupracuji s pořadem Reportéři ČT. Cesty si platím sama, pracuji jen na základě informací z místa a v souladu se svým svědomím. Nikdo mě neovlivňuje – ani penězi ani jinak. A nejsem ta Markéta Kutilová, která dělá kampaně pro ANO. To je bohužel nešťastná shoda jmen. Reportuji o realitě, kterou vidím na místě, nebudu ji překrucovat a dělat ani dělat selektivní výběr informací. Odmítám i autocenzuru – nebudu přeci informace skládat tak, aby někomu neuškodila nebo někomu nahrála. Autocenzura je podle mě přípustná pro novináře jen pokud je válečný stav,“ píše Markéta Kutilová.
„V Libanonu sirotci samozřejmě jsou, ale stará se o ně většinou širší rodina. V Libanonu je přes milion uprchlíků ze Sýrie, jejich situace je strašná, nemají zde ani právo pracovat, ani právo svobodného pohybu po zemi. Žijí bud ve stanech nebo namačkání v bytech. Katar a USA teď stopli pomoc a vše je ještě horší. Nemají zde budoucnost. Ti, kteří jsou na černé listině Asadovy tajné policie zpět nemohou, Zmizeli by. Návratu se bojí všichni, byť o Sýrii sní. Pokud by někdo chtěl dát šanci na lepší život dětem bez rodičů, musí přijmout i jejich babičky, bratry atp, aby rodina zůstala celá. To je základ blízkovýchodní kultury,“ dodává Markéta Kutilová.
„Ze severního Libanonu hlásím, že zde sirotci jsou, byť jich není mnoho. (…) Tady v táboře je 453 dětí, z toho 40 žije jen s matkou a dva sirotci úplní-tedy ztratili oba rodiče. Mnohé děti, kteří přišli o rodiče oba, tak už byli vybráni do Evropy, jiné jsou v ulicích Bejrútu, jiné byly zneužity v sexuálním byznysu. Odvážení takových dětí do Evropy je ale vnímáno negativně. Jsou proti tomu zejména náboženští vůdcové – muslimské dítě má vyrůstat v muslimské komunitě,“ píše v dalším příspěvku Markéta Kutilová.
Neexistující nezisková organizace
Nově vznikající Nový deník mezitím informuje o neziskové organizaci, která podpořila názor Andreje Babiše. Problém je v tom, že ji nikdo nezná. „Europoslankyně Michaela Šojdrová se plete, premiér Andrej Babiš má ohledně nepřijetí syrských sirotků pravdu. Zhruba v tomto duchu se dnes na serveru Lidovky.cz objevil komentář Taťjany Horákové, ředitelky Mezinárodního dětského kříže. Ta o sobě tvrdí, že ona a její organizace přímo pomáhaly v několika válečných konfliktech. Text následně přebraly Parlamentní listy, které v titulku organizaci dokonce zaměnily za “Červený kříž”. Článek z Lidovek následně zmizel a stáhly jej posléze i Parlamentní listy. Samu Horákovou ani její organizaci české neziskovky pomáhající uprchlíkům neznají,“ píše Nový deník.
„Horáková vystupuje jako prezidentka Mezinárodního dětského kříže. To má být humanitární organizace lékařů na pomoc zraněným a nemocným dětem v oblastech válek a jiných krizí. V komentáři na serveru Lidovky.cz tvrdí, že za více než dvacet let činnosti zemřelo 24 lékařů, osm zdravotníků a 13 spolupracovníků této humanitární organizace. Jenže o působení a ani fungování Mezinárodního dětského kříže nemá povědomí Člověk v tísni ani Lékaři bez hranic. Tedy organizace, které v konfliktních oblastech dlouhodobě působí. Zjistit cokoli o Mezinárodním dětském kříži a jeho dosavadních zásluhách je obtížné. Subjekt kupříkladu nemá žádné webové stránky. Podle rejstříku sídlí v ulici Politických vězňů 9, tedy ve stejné budově, ve které sídlí například KSČM nebo Haló noviny. Kancelář společnosti se v budově skutečně nachází, podle místního hlídače do ní však nikdo nechodí,“ dodává Nový deník.
„O paní Horákové již další dny nebyla v médiích žádná zmínka, nikde se neobjevil její portrét, rozhovor s ní, ani nic o její organizaci. Na internetu neexistuje žádná stránka Mezinárodní humanitární organizace lékařů Helios, nedají se najít ani mailové ani telefonické kontakty na tuto organizaci. Zprávy o činnosti Heliosu se sporadicky objevují v médiích a téměř vždy je to tak, že paní Horáková zavolá do nějakého média a to zveřejní její prohlášení. Několik takových zpráv zveřejnila ČTK, ale například při informování, že Horáková po zhoršení bezpečnostní situace stáhla z Iráku své lékařské týmy, použila agentura raději slovo ‘prý’“, píše Týždeň.sk.
Jak nám můžete pomoci, se dozvíte zde.