Úvodem prohlašuji: aféru „Peroutka je gentleman“ vnímám jako trapnou epizodu našeho veřejného života, jejíž rozpatlávání podává ne příliš příznivé svědectví o našich elitách, mezi něž počítám jak politiky a prezidenta, tak média a novináře.
Vycházím při tom z příměru – při vědomí, že každá metafora pokulhává – trapného faux pas, které se občas přihodí na veřejnosti. Například, když je někdo nešikovný a při jídle si pokecá kravatu či košili. V kulturně vyspělé společnosti nikdo nezačne vykřikovat a ukazovat všem: „jé, podívejte, on má flek na kravatě.“ Na druhé straně ten, kterému se takové faux pas stane, si svoji nešikovnost uvědomí, a pokud byl na ni upozorněn, tak ji přizná a bude se snažit ten flek odstranit.
V emocionálně vyhraněném vztahu mezi prezidentem a novináři však tohle nefunguje. Média a novináři číhají na každé prezidentovo faux pas, aby ho rozhlásili do světa, bez jakékoli tolerance ke slabostem stárnoucího monarchy s náklonností vystupovat více jako táborový řečník než jako prezident národa. Prezident se pak ve své zaťatosti vmanipuloval do situace “buď anebo”, vítěz nebo poražený, v níž neexistují kompromisy či přiznání vlastního pochybení. Sečteno a podtrženo: trapná situace, která jen prohlubuje příkopy uvnitř rozpolceného národa, a z jejíž existence nikdo nemůže mít radost.
Protože se po nedělním vystoupení prezidenta Zemana opět vyrojily nejrůznější komentáře, které čerpají informace z druhých až třetích zdrojů a interpretací, rozhodl jsem vystavit na webu autentické výroky, ze kterých – když už někdo cítí nutkavou potřebu se ke sporu vyjádřit – by se mělo vycházet.
Dialog v pořadu Partie televize Prima, vysíláno 6. března 2016
Tomáš Haupvogel:
Pane prezidente, co jste říkal na výrok soudu?
Miloš Zeman:
Tak doufám, že mně dáte stejně času, jako bylo v této reportáži.
Tomáš Haupvogel:
Mnohem víc.
Miloš Zeman:
Stačí stejný čas. Začal bych jedním citátem. Ve třicátých letech napsal velký český novinář Ferdinand Peroutka článek je Hitler je gentleman. A z toho článku vyplývalo, že se s Hitlerem je možné dohodnout. Víte, pane redaktore, kdo je autorem tohoto výroku? Bývalý ministr kultury Pavel Dostál, rok 2002 odvysíláno pořadem ČT 1 v pořadu Naostro. Od té doby uplynulo čtrnáct let. Je zajímavé, že paní Kaslová tehdy Pavla Dostála nežalovala.
Já bych ten problém rozdělil na dvě věci. Teze, že se v určitém období, konkrétně v období druhé republiky a protektorátu, Ferdinand Peroutka přiklonil bohužel k nacismu. A přitom i nadále tvrdím, že to byl velký novinář, jedno nevylučuje druhé. Bohužel paní soudkyně odmítla jakékoliv důkazní materiály této teze. Já mohu pouze nabídnout, abych dlouho nezdržoval, dva články – Češi, Němci a Židé z období druhé republiky, kde se píše, že Židé jsou otravou Německa. A nebo článek Dynamický život 20. dubna 1939, tedy už v období protektorátu, oslava narozenin Adolfa Hitlera s citátem Hitler je největší z Němců. Tyto materiály existují a není třeba je hledat. Mohl bych pokračovat desítkami případů, ale řeknu už jenom jeden, existuje velmi zajímavý a podrobný materiál profesora Rataje, který dokumentuje na mnoha příkladech tehdejší Peroutkův příklon k nacismu. To jsou fakta.
A teď k tomu Peroutkovu článku Hitler je gentleman. Já jsem se několikrát veřejně omluvil za to, že se ten článek dosud, zdůrazňuji dosud, nepodařilo najít. Pokud se ho nepodařilo najít a soudkyně z toho vyvozuje, že ten článek neexistuje, je to něco podobného, jako kdybyste prohlásil, že bůh neexistuje, protože ho nikdo nenašel. Nicméně přemýšlel jsem o tom, proč se ten článek nepodařilo najít a myslím si, že základní vysvětlení je toto. Časopis Přítomnost vycházel ve dvou vydáních. V tom druhém vydání byly některé Peroutkovy články cenzurovány, zdůrazňuji, prvorepublikánskou cenzurou a to právě za jistou oslavu nacismu. Peroutka sám přiznal jednu cenzuru, on ten článek se pak našel, kde říká pro změnu, že “Hitler má geniální politické schopnosti,” konec citátu. Já jsem v univerzitní knihovně před drahnou dobou četl jeden ze svazků Peroutkovy přítomnosti a ještě nejsem tak senilní, abych si nepamatoval, protože ten titulek mě šokoval, a nejsem tak senilní, abych si ten článek vymyslel, ostatně proč bych to dělal, když je pro dokázání té předchozí teze dostatek jiných materiálů, takže článek budeme dále hledat, vypsal jsem odměnu z vlastních soukromých prostředků sto tisíc. Věřím, že se jednou najede. A jsem zvědav na reakci těch, kdo teď tvrdí, že neexistoval.
Tomáš Haupvogel:
A jak si vysvětlujete, že ten článek vlastně ještě nebyl nalezen?
Miloš Zeman:
Na to jsem vám teď právě odpověděl. Protože jestliže byl cenzurován, tak zřejmě existuje, protože jsem to četl na vlastní oči, já k cenzurovaným materiálům nemám přístup, a tehdy už vůbec ne, že existoval pouze v prvním vydání deníku Přítomnost. V druhém se už neobjevil, protože prošel cenzurou.
Tomáš Haupvogel:
A myslíte, že zmizel i z té knihovny, kde jste ho, kde jste ho četl?
Miloš Zeman:
Tak to nevím, protože to už jsou opravdu desítky let, pane redaktore.
Dialog Milana Šímy a ministra kultury Pavla Dostála (ČSSD) v pořadu Naostro, vysíláno 17. března 2002, téma: Česká kultura
Dokumentace k citaci Pavla Dostála
Milan Šíma:
Máme u nás kulturního premiéra České republiky?
Pavel Dostál:
Víte, pane Šímo, jestliže našemu politickému prostředí něco chybí, tak je to minimum loajality. Tak, jako vy nebudete hodnotit ředitele České televize, tak já si myslím, že vzhledem k loajalitě bych já neměl hodnotit ministerského předsedu. Myslím si, že na hodnocení jste tady vy a je tady opozice.
(…)
Milan Šíma:
Většinou souhlasíte s obsahem. Premiér řekl o novinářích, když jste je teďko zmínil, že jsou “póvl, hnůj nebo hyeny”, o těch Rakušanech, kteří hlasovali pro petici proti Temelínu, řekl, já myslím, že i když je tam takové slůvko, které jakoby říká, že by nemuseli být, ale řekl o nich, že jsou “idioti”, po volbách ČSSD, které vyhrála, řekl, “že se budou vázat stranické legitimace do kůže příslušníků ODS”, to všechno jsou výrazy, se kterými souhlasíte, s tím obsahem?
Pavel Dostál:
Ale teď vy mluvíte o formě. Ten obsah je jinde. Ten obsah, jestliže on mluví tímto způsobem o novinářích, …
(…)
Milan Šíma:
Dobře. Co říkáte na požadavek opozice, že by premiér, vy to sám naznačujete, asi premiér má trochu problémy skloubit formu a obsah tak, aby to bylo přijatelné pro veřejnost a třeba hlavně v zahraničí, tak na požadavek opozice, aby premiér nevyjížděl do zahraničí?
Pavel Dostál:
Jakékoliv požadavky opozice, i když jsou co nejvíce nesmyslné, jsou legitimní. Já se domnívám, že opozice toto může říkat, ale že ve své podstatě to nezmění nic na tom, že premiér by do zahraniční vyjíždět měl a musí.
Milan Šíma:
Ale třeba, řekněme, tým, vládní tým řekne teďka panu premiérovi, že by už neměl nikoho přirovnávat k Adolfu Hitlerovi, něco takového třeba zazní na vládě?
Pavel Dostál:
Abych vám upřímně odpověděl, záležitost jeho výroků na vládě se neprojednávala, protože vláda jaksi má svůj program. Nevím, jestli bylo něco na předsednictvu vlády, ale vláda tyto záležitosti jako neprojednávala. Ale opravdu, vy se opravdu strašlivě moc chytáte té formy. Jako jestliže přirovnal Haiderovy způsoby k Hitlerovým způsobům, tak na dně je ten hluboký obsah, že jaksi kolem Hitlera v třicátých letech chodili evropští politici po špičkách, a dokonce jsem se dozvěděl nebo dočetl jsem se, že veliký český novinář Peroutka o Hitlerovi v třicátých letech řekl: “Vždyť je to gentleman, určitě se domluvíme.” Takže zde bylo jaksi podcenění této skutečnosti. A jestliže Miloš Zeman nepodceňuje skutečnost, která se vyvíjí na jihu od našich hranic a která jaksi, musíte uznat, velice graduje to napětí a stoupá, promiňte, teď mi úplně vypadlo cizí slovo, to napětí stoupá, jestliže Rakušané v této chvíli jsou schopni říkat, že vlastně se Češi podíleli na vyvraždění Lidic, tak to ukazuje na to, že politická situace v Rakousku je špatná a že bychom ji neměli nechat bez povšimnutí. A zde se tedy …, jako je zde otázka, jakou formou by to mělo být.
Milan Šíma:
Dobře, ale to není jenom vůči Haiderovi tyto věci. Já řeknu jenom důsledky Zemanových výroků, to je to, že nepřijede německý kancléř do České republiky, to, že se musela odložit naneurčito návštěva Egypta, to, že tady nebude probíhat fórum za účasti arabských politiků, filozofů a novinářů. To jsou důsledky té, řekněme, jak vy říkáte, špatné formy výroků Miloše Zemana. To už ale je i něco, co České republice škodí.
Rozhovor s profesorem Janem Ratajem, který vyšel v květnu 2015 na webu Parlamentní listy
Poznámka k citaci uvedené v pořadu Partie:
„Peroutkův příklon k nacismu“ (Zemanova slova) zde profesor Rataj dokumentuje na jediném článku „Dynamický život,“ zveřejněném 26. dubna 1939 jako úlitbu okupantům při oslavách padesátin Adolfa Hitlera (k přečtení zde), a to slovy: „v tom článku je Peroutka až příliš k Hitlerovi a nacistům empatický, když ztotožňuje obdivně s nacistickým vůdcem a nacismem Hitlerem celý německý národ.“ A dále říká: „Českou kulturně národní svébytnost v nacistickém státě se Peroutka snaží obhájit pomocí ekvilibristiky, která nadbíhá nacistickému myšlení.“
Zdali toto je „příklon k nacismu“, ponechávám na čtenáři. MŠ
Páteční glosy Miroslava Macka 4. března 2016
Zdroj argumentace Miloš Zemana v pořadu Partie
Že je prezident Zeman „huba plechová“, která často něco plácne, neboť se domnívá, že to tak je, a to bez ohledu na skutečnost, je nepřekvapivé. Nepřekvapivý byl a je též mediální humbuk kvůli slovům o Ferdinandovi Peroutkovi, neboť jakákoliv možnost Zemana právem či neprávem okopávat je vždy beze zbytku využita.
Co ovšem je velmi překvapivé, alespoň pro mne, je soudem nařízená omluva. Jednak se kategorické tvrzení, že Ferdinand Peroutka není autorem článku pod názvem Hitler je gentleman, případně článku Hitler je přece gentleman, dovozuje z toho, že článek nebyl nalezen. I když je vysoce pravděpodobné, že nebyl nikdy ani napsán a publikován, 100% jistotu mít nikdo nemůže, ani soud. Se stejnou logikou by soud mohl rozhodnout, že Bůh není, neboť doposud se ho nepodařilo najít. Negativní důkaz totiž neexistuje. Ještě paradoxnější však je, že se dle rozhodnutí soudu má omluvit Česká republika – a teď jsem na rozpacích: má to být vrcholek Sněžky, povodí Labe, Nováci z Prahy nebo budeme všichni podepisovat omluvné archy?
Z projevu prezidenta republiky Miloše Zemana při zahájení mezinárodního fóra „Let My People Live!“ 27. ledna 2015
Zde je počátek celé aféry, o které je řeč.
Dovolte mi, abych i já se ve svém příspěvku na toto téma zaměřil, ale přesto mi dovolte několik retrospektivních poznámek. My se všichni shodneme v odsouzení holokaustu. Všichni se shodneme v tom, že nesmíme připustit jeho opakování, ale obávám se, že se příliš neponořujeme do hlubinných příčin vzniku holokaustu a někdy tyto příčiny zplošťujeme.
Dovolte mi, abych uvedl tři drobné příklady. Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem „Hitler je gentleman“. Tentýž novinář po Mnichovské dohodě napsal: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky.“ Můj milovaný Winston Churchill v lednu 1939 napsal Adolfu Hitlerovi: „Kdyby můj národ postihla velká katastrofa, přál bych si, aby v jeho čele stál muž s vaší silnou vůlí.“ A konečně nositel Nobelovy ceny Knut Hamsun, možná, že jste četli jeho Viktorii nebo Hlad, napsal v květnu 1945 nekrolog na Adolfa Hitlera.
Co vede k této fascinaci intelektuálů naprosto zrůdným učením? Co vede k tomu, že se z doktora Jekylla stává mistr Hyde? Je to snaha překonat vlastní frustraci vytěsněním té menšiny, ať jakékoli, ze společnosti a v tomto smyslu holokaust začíná první lavičkou v parku, na kterou si nesmí sednout žid. A plynová komora je teprve dovršením, nikoli začátkem tohoto holokaustu. A my se musíme ptát, zda je možná dokonce ještě ve větších rozměrech recidiva, která tentokrát nezahrne šest milionů židů, ale zahrne příslušníky celé řady vyznání, ateisty a dokonce i muslimy.
Znění dopisu, kterým se má Hrad omluvit Terezii Kaslové a zveřejnit jeho znění na stránkách Kanceláře prezidenta republiky
Pan ing. Miloš Zeman pronesl v projevu předneseném u příležitosti 70. výročí osvobození Osvětimi tyto výroky: „Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem „Hitler je gentleman“. Tentýž novinář po mnichovské dohodě napsal: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“. Co vede k této fascinaci intelektuálů naprosto zrůdným učením?”
Dále na tiskové konferenci dne 4. února 2015 prezident České republiky pan ing. Miloš Zeman uvedl: „Na vlastní oči jsem viděl článek Ferdinanda Peroutky, kde bylo napsáno „Hitler je přece gentleman.“
Ferdinand Peroutka není autorem článku s názvem „Hitler je gentleman,“ případně článku pod názvem „Hitler je přece gentleman.“ Současně není původcem výroku „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky.“ Jestliže na základě výše uvedených nepravdivých podkladů vyslovil prezident České republiky pan ing. Miloš Zeman hodnotící úsudek znevažujícího charakteru o fascinaci intelektuálů zrůdným učením, potom je takové subjektivní hodnocení ve vztahu k panu Ferdinandu Peroutkovi nevěcné a nepřípustně zasahující jeho osobnostní práva. Česká republika se za veškeré dehonestující výroky omlouvá.
Česká republika
–
Publikováno na webu autora