Zvětšovací sklo nebo křivé zrcadlo?

Engraving from "Smith's Illustrated Astronomy" from 1848 of the Cincinnati Observatorys 11 inch "Merz and Mahler" refracting telescope installed in 1843 ( Wikimedia )

Přesně, nezkresleně, pravdivě, vyváženě, objektivně – to všechno jsou abstraktní maxima, ideální cíle, ke kterým by média měla směřovat, aniž jich obvykle dosáhnou.

Úvodem trochu teorie. Masová komunikace a její nástroj masová média, jsou konstitutivním prvkem všech moderních společností (Gesellschaft), které přerostly rozměr rodového společenství (Gemeinschaft), v němž základní informační potřeby zajišťuje komunikace interpersonální, mezi lidmi, co se navzájem potkávají.

Známý médiolog Marshall McLuhan ve svém díle Jak rozumět médiím s podtitulem Extenze člověka si všímá toho, že média jsou našimi prodlouženými smysly svého druhu. Tykadla masových médií tisku, rozhlasu, televize, dnes také internetu, zasahují až tam, kam nemůže dosáhnout naše vnímání světa, buď kvůli časoprostorové vzdálenosti, nebo vzhledem k naší zaneprázdněnosti každodenním životem, která nám nedovoluje věnovat čas a energii na shánění informací o jevech mimo naší bezprostřední zkušenost.

Jestliže poznání okolního světa svěřujeme do rukou prostředníků – masových médií, měli bychom mít alespoň elementární záruky, že tento prostředník reflektuje a reprodukuje okolní svět nezkresleně, pravdivě, tak, abychom na základě tohoto zprostředkovaného poznání mohli činit kvalifikovaná a poučená rozhodnutí spojená s našimi životy.

Přesně, nezkresleně, pravdivě, vyváženě, objektivně – to všechno jsou abstraktní maxima, ideální cíle, ke kterým by média měla směřovat, aniž jich obvykle dosáhnou. Praxe je totiž trochu jiná a možná jiná ani být nemůže. Kolem nás se děje tolik věcí, že jim média nemohou věnovat rovnocennou pozornost, nehledě na to, že různí lidé budou mít vždy různý úhel pohledu na věc. V konečném výsledku fungují média jako jakési zvětšovací sklo, které zaměřují naši pozornost na určitý výsek obrazu okolního světa.

Také proto k dobré žurnalistice a kvalitním médiím patří ještě jedna vlastnost – podstatnost sdělovaných informací, jejich významnost a potřebnost pro sociální skupinu, k níž příslušná média promlouvají. Média by měla informovat o okolním světě tak, abychom se v něm mohli dobře orientovat a pohybovat.

Podobně jako nám náš zrak předává informace o překážce, která stojí v cestě, a my se podle této informace rozhodujeme, jak ji bezpečně překonat, stejně tak by nám média měla podávat co nejpřesnější informace o nástrahách okolního světa, abychom na ně mohli vhodně zareagovat, případně se jim vyhnout a zabránit tak škodám na našem životě či majetku.

Přesná, podstatná či přiměřená informace o okolním světě je základem bezpečnosti naší existence. Dějiny i svět kolem nás nám nabízejí bezpočet příkladů toho, jak neslavně skončili ti, kteří nebyli schopni, nemohli, nebo také nechtěli znát skutečný stav věcí, když si poselství médií přizpůsobovali obrazu svému.

Abychom nesklouzli do světa falešných představ, měli bychom získávat nezkreslenou informaci nejen o tom, že bílá je bílá, a černá je černá, nebo že ten řekl to, a jiný zas ono. Měli bychom se také dozvídat o souvislostech, o tom, že příslušný výrok nebo čin se skutečně stal v té podobě, jakou nám ji média zprostředkovala. Zda je někdo padouch a jiný hrdina, by měla rozhodovat fakta, a nikoli to, z jakého úhlu pohledu nám ho média představí.

Česká média, která si přisvojují přívlastek „seriozní,“ nám v poslední době nabízejí nejen pohledy na okolní svět zvětšovacím sklem či tubusem dalekohledu zaměřujícím naši pozornost určitým směrem. Bohužel se občas chovají jako křivící zrcadlo deformující v zrcadlovém bludišti tělesné proporce k pobavení všech okolo.

Naposledy se tak stalo u víkendového rozhovoru s bývalým prezidentem, který deník MF Dnes uvedl skandalizující větou vytrženou z kontextu na titulní straně a doprovodil ho komickou fotografií. Podobně přistupovala média ke kontroverznímu vystoupení současného prezidenta v rozhlasových Hovorech z Lán. Nemyslím si, že by se jeho nevkusné výroky měly tolerovat či zamlčovat. Naopak. Ale na druhé straně, jaký smysl má rozmazávat vlastní ostudu. Neunikají nám pod zorným úhlem křivícího zrcadla a pod nánosem mediálních skandálů věci, které by pro nás měly být důležitější?

Článek byl publikován na webu autora.

Milan Šmíd