Za otevřenou Evropu, proti rasismu a xenofobii

Jan Vrobel. Zdroj: Archiv autora

Přetiskujeme projev Jana Vrobela z demonstrace Za otevřenou Evropu, proti rasismu a xenofobii, uskutečněné 17. 10. 2015 v Praze. 

Vážení přátelé,

jsem šťastný, že vás zde dnes mohu pozdravit. Nechci se titulovat jako koordinátor pomoci, nejsem členem žádné neziskovky, nejsem placen z peněz jakékoli vlády nebo zájmové skupiny. Jsem normální kluk a mluvím k vám dneska z jediného titulu. V červnu jsem byl naprosto ochromen vlnou nenávisti, která vzrostla napříč českou společností. Natočil jsem video, v němž jsem vyjádřil své obavy nad rostoucí vlnou této nenávisti a za trest mi bylo vyhrožováno oběšením, zastřelením či deportací ze strany vyděšených lidí. Na rozdíl od nich se ale odmítám strachu poddat, či ho dokonce dál šířit. Začátkem září jsem vyrazil do Maďarska poskytnout humanitární pomoc válečným uprchlíkům, kteří uvízli na nádraží Keleti v Budapešti, nebo v obci Biszke. Posléze jsem ve spolupráci s přáteli u sebe nechal přespat dvojici syrských uprchlíků, mladé lidi Kaise a Lili, které jsem pak spojil s jejich rodinami v Berlíně. Kais a Lili se do České republiky dostali omylem. Prostě nasedli na špatný vlak a za toto nedopatření byli uvězněni v českých lágrech, pardon, detenčních centrech, a to na dlouhých dvacet dní. Také jsem strávil víkend na srbochorvatské hranici poblíž obce Bapska, kudy aktuálně míří nejvíc uprchlíků do Evropské unie, a kde funguje funkční checkpoint provozovaný českými dobrovolníky. Za dobu svého působení jsem viděl na patnáct tisíc uprchlíků z takzvané balkánské cesty. Jsou to lidé, kterým jsem s přáteli pomáhal přežít na hranici Evropské unie, a to ve jménu nejen lidských, ale i křesťanských hodnot. Pokud těmto lidem nepomůžeme, jednoduše jsme obé ztratili. Pokud nepomůžeme uprchlíkům, nikdo z nás není skutečný křesťan a není ani humanista. Stejně jako člověk, který se vyhodí do povětří kvůli něčím zájmům, není skutečný věřící, ať už svého boha nazývá Alláh či Hospodin. Ostatně, všichni dobře víme, že za těmito různými jmény, je jeden a tentýž Bůh.

Nesmírně si vážím toho, že tu jste, každého jednoho z vás. Tím, že jste přišli, se podílíte na dobrodružství jménem demokracie, v němž má každý člověk svůj hlas, každý může projevit svou osobnost, své city a své představy o tom, jak bychom měli společně žít. Nicméně to nejméně užitečné, co bych tu dnes mohl udělat, je, potvrdit vám váš názor, nechat si zatleskat a projít se ulicemi. Nic takového ale nemám v plánu. Tímto vám děkuji za to, že vám osud této země není lhostejný a dál bych chtěl hovořit k někomu jinému, než jste vy – k lidem, kteří mají strach.

Vážení spoluobčané, mám vás ze srdce rád. V této zemi je nás pouhých deset milionů. To je strašně malé množství lidí. Ale zároveň dost malé na to, aby se mnoho z nás znalo buď přímo, nebo přes pár známých. Jste mí sousedé, spolužáci, kolegové a známí. Mnozí z vás si myslí, že jsem šílenec, který přehlíží hrozící nebezpečí. Možná jste i upřímně překvapeni, že jsem se vrátil z míst, kde jsem se setkal s tisíci Syřany a Afghánci, kde jsem rozdával bonbony jejich malým dětem, a nikdo mě nepodřezal ani nekonvertoval na islám, k němuž ostatně necítím žádnou větší náklonnost než k jakémukoli jinému náboženství. Stejně tak ani k Arabům či k Peršanům necítím větší náklonnost než k jakýmkoli jiným lidem. Není to tak, že bych neviděl žádné nebezpečí nebo výzvy. Do Evropy skutečně přichází spousta lidí, kteří utíkají před nesmírně tvrdými diktaturami a válečnými konflikty. Drtivá většina lidí na útěku jsou lidé postiženi nepředstavitelnou mírou útlaku. My Češi si ji pamatujeme skrz historii. Víme, co to byla první a druhá světová válka, víme, že neexistoval rozumný způsob, jak přežít v okupované zemi a že naši schopní lidé museli utéct, aby mohli ze zahraničí obnovovat své původní domoviny. Čechoslováci měli své exilové vlády a i naše legendární legie vznikly v zahraničí.

Mezi uprchlíky je možná budoucí afghánský nebo syrský Edvard Beneš nebo Tomáš Garrique Masaryk. Náš Masaryk byl člověk, kterého ve své době spousta lidí nenáviděla, a on také musel prchnout, jinak by mu vážně ublížili. Kdyby mu nepomohli v jiné zemi, možná by zemřel a nikdy by se nestal československým prezidentem. Neupírejme jiným právo bojovat za hodnoty svého lidství a věřme, že lidé, kteří se vydají na mnohaměsíční pouť plnou strádání a utrpení, k ní nemohou z logiky věci mít jiné pohnutky než touhu po přežití. Já neříkám, že Evropa nebo Česká republika jsou nafukovací. Evropská unie musí dostat migrační vlnu pod kontrolu. Musí nepochybně rozbít organizovaný zločin, který za ní do jisté míry stojí. Nepochybně musíme přijímat lidi opatrně a kontrolovaně, abychom nezpůsobili krizi jak mezi námi, tak mezi nimi. Přesto se o lidi, kteří už tu jsou, musíme postarat, nebo zemřou na zablácených silnících uprostřed Evropy poté, co jsme před ně postavili ploty a pronásledovali je prostřednictvím našich ozbrojených složek, stříkali jim a jejich dětem obsah pepřových sprejů do obličeje a mlátili je obušky jen za to, že nemluví stejnou řečí jako my a dostali se na dohled od našich hranic. Jediná další varianta totiž je na ně střílet, jak navrhují ne zrovna bystří lidé, jimž někteří nasloucháte, nebo je deportovat, což je zločin proti lidskosti podle mezinárodního práva.

Vážení spoluobčané, přátelé a sousedé. Zaposlouchejte se prosím aspoň na chvíli do hlasu svého srdce. Mnozí z vás chcete kontroly na hranicích, zdi, policisty s psy, v extrémních případech dokonce omezení občanských práv pro lidi co mají prostě jen jiný názor, a nedělejte, že jste si toho nevšimli, chcete věšet opozici, chcete střílet politiky i uprchlíky, lidi prchající před válkou a chudobou. Máváte u toho naši milovanou vlajkou, vlajkou reprezentující právní stát, demokracii, solidaritu a lásku člověka k člověku. Co jste z té vlajky a našich symbolů udělali, pokud schvalujete demonstrace bok po boku s aktivními neonacisty? Co jste udělali z naší historie a našich českých symbolů, pokud chcete střílet rodiny s dětmi? A buďte si jisti, že z patnácti tisíc uprchlíků, které jsem viděl, tvořily děti a ženy významné procento. Co si myslíte, že by se potom stalo? Máte řešení, nebo máte jen emoce? O islámu většina z vás ještě před rokem pořádně neslyšela. Neříkám, že Evropa nečelí velkým výzvám, ale strach, který cítíte, je mimo veškeré meze racionality. Pokud se jím necháte ovládnout, máme daleko větší problém, než jsou uprchlíci. Tím problémem může být vzestup neliberálních režimů ve východní Evropě, mezi nimiž se snadno může naše krásná země objevit. Sotva jsme se nadechli demokracie, dobrovolně odevzdáváme svou moc jiným, protože si s ní nevíme rady. Pokud se necháme ovládnout strachem, jsme otroci. Buďme raději občany!

Žijeme v éře střetu civilizací. Není o tom pochyb. Je to důsledek globalizovaného světa, internetu, přibližujících se vazeb mezi lidmi. A je to tak správně. Není nutné střet civilizací vybojovat se zbraní. Střet civilizací může také proběhnout pomocí podané ruky, kdy se nebudeme na lidi dívat skrz prsty jen proto, že věří v jiného boha nebo mají jinou barvu kůže. Odkud se bere váš strach vůči ostatním lidem, kteří přišli požádat o přístřeší? Přiznejte si, že většinu informací máte z pochybných stránek na internetu a od vyděšených a podbízivých pánů, které se nebojím nazvat zbabělci, a kteří říkají to, co si myslí, že chcete slyšet, abyste jim dali hlas a poplácali po zádech. Problém internetu je, že si na něj každý může napsat cokoli a my Češi nejsme zvyklí na to pracovat řádně s informacemi.

Mnoho z poplašných zpráv, kterým jste uvěřili, a které zaplavily náš veřejný prostor, vzniklo ze zlé vůle. Spoustu věcí, co jste četli, si někdo zákeřně vylhal od začátku do konce. Zlé síly chtějí poštvávat lidi proti sobě a my se nesmíme nechat. Nesmíme dopustit, aby se lež stala pravdou! Ferdinand Peroutka je národní hrdina, který prošel nacistickými koncentračními tábory Buchenwald a Dachau. Prezident této země má tu nebetyčnou drzost, že si vylhává neexistující články údajně dokumentující selhání české inteligence. Ruská federace napadla suverénní stát Ukrajina. V Sýrii nyní Vladimír Putin vyrábí další uprchlíky tím, že tvrdě trestá syrskou opozici a testuje nové zbraně.

Přátelé! Nenechme se poštvat jedni proti druhým. Chceme s vámi žít ve společné zemi, chceme s vámi společně pracovat v její prospěch. Chceme zpátky lidi, jaké známe, lidi, kteří nechtějí tleskat krvi nevinných žen a dětí. Chceme zpátky lidi, kteří umí cítit s druhými bez ohledu na barvu kůže a vyznání. Na tom stojí naše demokracie! Chceme vás zpátky, naši sousedé, přátelé, kamarádi, drazí spoluobčané. Postavme se společně proti zlým silám, které chtějí ovládnout naše srdce, v nichž všichni ve skutečnosti víme, co je správné – nezkřivit vlas na hlavě jediné cítící bytosti. Važme si toho, že dnes můžeme být hostiteli a nemusíme být hosty. Slibme si tady a teď, že nepozvedneme nikdy zbraň jeden proti druhému. Dnes již známe odpověď na starou otázku. Náš domov je zde, kde bory šumí po skalinách, kde v sadě stkví se jara květ. Česká republika je možná malá, ale je dost velká pro všechny, kdo to s ní myslí dobře. A dobré úmysly nejsou definované krví nebo barvou kůže, ale dobrými činy jeden pro druhého. Těch si všímejme a těch si važme! Mějme otevřené oči!

Rozloučím se slovy jediného prezidenta hájícího české zájmy, kterého tato země kdy měla: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

In the end, I would like to speak to all my friends and our neighbours and partners around the Europe. Thanks to fall of communist era in Czechoslovakia, my generation has had the amazing gift to travel and to get in touch with people from all around the world. I have great friends in many countries. I feel connected to all of you. Free people of Germany, Austria, Slovakia, Hungary, Russia, United States, Ukraine, Syria and all other countries in the world, I feel you and freedom gave me the chance to see the fact we all have something precious in common. We are the people who want to live in peace with each other under the values of humanity. Let me tell you that although things may look grim right now, there are people in Czech Republic who want to be heard. People who are friendly, open-minded, people who know how to treat guests, people who will gladly welcome everybody who wants to live in peace with us and people who are willing to be in solidarity with our neighbours. We owe you a lot and we would love to pay our debt! We are happy to be the part of this amazing adventure called democracy. We are amazed and blessed by the the fact that there are no longer wars among us. We can´t express enough how we are happy that you are our friends. We are in this together. Let´s take care of each other, because we are all we have!

Jan Vrobel

Jeden komentář

Comments are closed.