Do nedávné doby by asi jen málokoho napadlo, že Vít Bárta to nevzdal, a že v zákulisí chystá další podnikatelský projekt, který by jej vrátil zpět na výsluní – tentokrát však bezpečněji, prostřednictvím osob, u kterých si zajistí svůj vliv.
Bárta a VV
Věci veřejné – strana vnímaná jako obskurní podnikatelský projekt Víta Bárty, který se jej dokonce snažil v různých podobách resuscitovat, a který se bez ochrany a financí svého „guru“ posléze rozplynul do politického propadliště dějin. Někteří si ještě s trpkostí vzpomenou na působení de facto fiktivního předsedy Radka Johna, který se dost možná stal obětí Bártových manipulací, a ačkoliv to takzvaně „myslel upřímně“, z politiky se raději stáhl s ostudou do ústraní. Do nedávné doby by asi jen málokoho napadlo, že Vít Bárta to nevzdal, a že v zákulisí chystá další podnikatelský projekt, který by jej vrátil zpět na výsluní – tentokrát však bezpečněji, prostřednictvím osob, u kterých si zajistí svůj vliv.
Podíváme-li se na Věci veřejné okem zájemce o politickou historii a analýzu, zjistíme, že se jednalo o předvoj éry, která se naplno začala rozvíjet až po konci Věcí veřejných – éry oligarchizace české politiky a státní správy, éry populistických účelových hnutí a vůdcovských stran, éry dekonstrukce základů parlamentní zastupitelské demokracie. „VéVéčka“ tehdy zaujala alternativou ke klasické politice tradičních parlamentních stran a stala se úspěšným projektem založeným na získávání protestních hlasů, otevíráním nových témat (přímá demokracie, referenda) a zejména krystalizací protikorupční hysterie, na které do značné míry stál jejich volební úspěch. Vítu Bártovi, který zpočátku stál v pozadí a využíval vlivu „mluvící hlavy“ Radka Johna, se podařilo zamaskovat svůj osobní podnikatelský projekt veřejnými zájmy, osobnostmi a snahou o změnu poměrů. Všude zde nacházíme paralely s projektem ještě úspěšnějším, který přišel o pár let později v podobě hnutí ANO Andreje Babiše. Stejně jako v případě Andreje Babiše se Vít Bárta více věnoval budování svého impéria, než starosti o věci veřejné, jenže…
Vít Bárta a jeho projekt Věcí veřejných nakonec doplatil na četné kauzy, které strana zaznamenala. Nejvíce veřejností zahýbalo zveřejnění dokumentu z roku 2008, který dokazoval, že cílem Víta Bárty je posílit vliv jeho bezpečnostní agentury ABL a implementovat ji do státních složek. ABL mu také poskytla čilý sledovací aparát, kterého se nezdráhal využívat k likvidaci či dehonestaci svých rivalů. V roce 2011 byl tak Vít Bárta zbaven svého postu ministra dopravy, s „provařením“ projektu se také snížily véčkařské volební preference a nedlouho poté došlo ve straně k rozštěpu, který fakticky způsobil její likvidaci. Ačkoliv byl Vít Bárta posléze zbaven všech obvinění, stín podezření na něm zůstal i nadále, což dokázala jeho neúspěšná kandidatura za Okamurův Úsvit v parlamentních volbách 2013. „VéVéčkám“ se však na kandidátce Úsvitu podařilo dostat do parlamentu tři své poslance.
Bárta a islamofobové
Již o něco dříve zřejmě začalo docházet k prvním námluvám mezi Vítem Bártou, t. č. zdánlivě zkrachovalým politikem, kterému se nepodařilo naplnit své podnikatelské vize, a rodícím se xenofobním či islamofobním hnutím. Vít Bárta dobře analyzoval situaci a pochopil, že na nahnědlé vlně xenofobie se může skvěle přiživit. Jen neudělat tu stejnou chybu, jako ve Věcech veřejných – nestavět se do čela. Můžeme spekulovat o tom, že významné posílení vlivu Víta Bárty byl jeden z aspektů, proč se nakonec Tomio Okamura rozkmotřil s „pučisty“ v jeho Úsvitu, kteří se aktuálně spojili s Blokem proti islámu, za což je Okamura ověnčil tvrdou kritikou.
Než se dostanu k současnému dění a tomu, jak jej ovlivňuje Vít Bárta prostřednictvím Bloku proti islámu, dovolte mi ještě s vámi zavzpomínat na předbabišovské období, ve kterém ještě existovala nezávislá média a žurnalistika. Je třeba si uvědomit, že právě tyto prerekvizity umožnily velmi rychlé a detailní odhalení záměrů a plánů Věcí veřejných a Víta Bárty. Byli to investigativní novináři a žurnalisté napříč mediálním spektrem, kteří se podíleli na odhalování informací o podivném financování Věcí veřejných, kteří odkryli vztahy mezi jednotlivými poslanci a jejich sponzory, o „držhubném“ atd.
V jednoduchosti lze říct, že to, co dnes vcelku otevřeně praktikuje Andrej Babiš, bylo tím, co Víta Bártu položilo. Zásadním rozdílem mezi Bártovou a Babišovou dobou je to, že dnes v České republice nezávislá investigativní žurnalistika s dostatečným dosahem na občany neexistuje – všechna důležitá média si Babiš koupil nebo s nimi udržuje tiché spojenecké dohody. Na tomto příkladu můžeme skvěle ilustrovat posun českého politického diskursu – jako by všem těm hlídacím psům demokracie, novinářům, po roce 2013 najednou vypadaly zuby. Je tristní, že v současnosti až na několik výjimek v ČR neexistuje vůle pracovat na rozkrývaní fungování hnutí ANO a aktivit Andreje Babiše. Samozřejmě se objevují výjimky, sem tam dokonce proniknou do mainstreamových médií, ale pokud dříve platila taktika „zapírat, zapírat, zapírat“, dnes „se to dělá jinak“ – místo čelení následkům a reflexe kritiky je odpovědí otevření nového přifouklého tématu, jehož cílem je odvedení pozornosti od původní zprávy. K tomu nepotřebujete nic jiného, než vlastnit většinu významných českých deníků. I z tohoto důvodu jsou vyhlídky na příklon české politiky zpět ke klasické liberální demokracii v současnosti ne zrovna uspokojivé. Bez svobodných médií nemůže demokracie dost dobře fungovat. Vít Bárta a Věci veřejné od začátku přitahovaly pozornost, až přehnanou, která se jim nakonec stala osudnou. Andrej Babiš má přesně takovou pozornost, jakou si objedná.
Vraťme se ale zpět: To, o čem web hrebenar.eu spekuloval už v říjnu minulého roku, se začalo v těchto dnech objevovat v mainstreamových médiích. Vít Bárta je nyní šedou eminencí Bloku proti islámu a údajně stojí za organizováním protimigračních demonstrací a financováním Martina Konvičky. Není už tajemstvím, že Vít Bárta stojí v pozadí Úsvitu, který se nyní spojil s Blokem proti islámu (politická divize iniciativy Islám v ČR nechceme Martina Konvičky a dalších), což je trnem v oku bývalému šéfovi Úsvitu Tomiu Okamurovi, kterému Bárta s nadsázkou „ukradl vlastní stranu“. Okamura se do Bárty pustil v článku na obskurním webu vlasteneckenoviny.cz. „S pučisty a zrádci z Úsvitu, které v současnosti řídí Vit Bárta z Věcí veřejných, opravdu spolupracovat nemůžu, jelikož již jednou mi znemožnili prosazovat program a já si již podruhé puč nemohu před mými voliči dovolit,“ uvedl Tomio Okamura, v současné době předseda strany SPD.
Není bez zajímavosti, že na antipřistěhovaleckém kolbišti tak proti sobě stojí, když opomineme marginální otevřeně fašistické či neonacistické sekty typu spolku Adama B. Bartoše, dva znepřátelené tábory bývalých spojenců. SPD Tomia Okamury a Úsvit s Blokem proti islámu Víta Bárty (zastoupeném v tomto případě „mluvícími hlavami“ Konvičkou, Volfovou, dříve Samkovou a dalšími).
Otázkou, kterou si tak nyní musíme položit, je to, zda-li jsou šance na úspěch Víta Bárty v roce 2016 reálné. Bárta se nepochybně poučil ze svých chyb a svou politickou renesanci naplánoval určitě lépe, než svůj debut. To je ovšem vedlejší, a díry v jeho plánu se projevují dost možná už v těchto dnech („Odcházejícím členům vadí, že předsedové Martin Konvička a Miroslav Lidinský nejsou skutečným vedením svých organizací,“ píšou nespokojení protiislamisté.“ – novinky.cz). Mnohem důležitější je, že myšlení občanů ČR, lépe řečeno určité části z nich, se změnilo. Stačí se podívat na kauzy Andreje Babiše, který se snad už ani nesnaží své miliardové dotace a milionové daňové úlevy maskovat. Ví, že se o těchto kauzách bude mluvit jen tak dlouho, dokud bude on chtít. V očích českého voliče se politické podnikatelství, klientelismus a přenášení podnikatelských struktur do státní správy stalo přijatelnou normou, která se vždy dá dokonale obhájit argumentem, že pokud někdo vede úspěšnou firmu, jistě úspěšně povede i stát.
Z jakého důvodu by tak dnes mohl být „zničen“ Vít Bárta? To, kvůli čemu byl v roce 2013 vyštípán z vlády a to, co vedlo k rozbití Věcí veřejných, by dnes bylo součástí běžné politické agendy a kromě Pavla Šafra a novinářů z Respektu by patrně málokoho napadlo jeho působení kritizovat. Že chtěl svou bezpečnostní agenturu navázat na stát? No a co? Aspoň by ta bezpečnost dobře fungovala! Že poslancům VV platil „držhubné“? Přece to byli poslanci zvolení v jeho partaji, tak mají poslouchat! Že byly VV netransparentně financovány? Důležité přeci je, aby byli transparentní všichni ostatní!
V optice současného politického i myšlenkového vývoje České republiky a jejích obyvatel vlastně to, že byl Vít Bárta odhalen jako šedá eminence českého antiislámského hnutí, nemůže nikoho překvapit. Kdo jiný by mohl mít tak eminentní zájem na tom, aby se do povědomí českého voliče dostal strach a pocit ohrožení, než šéf bezpečnostní agentury, která měla dle Bártových plánů být od roku 2014 součástí státního aparátu. Opravdu překvapivé by bylo, kdyby Blok proti islámu nebyl podnikatelským projektem. V současných dnech se objevují první vlaštovky rozkrývající, jak to v současném Úsvitu a Bloku proti islámu vlastně chodí. Otázkou ovšem je, jestli to veřejnosti vadí, či ne. Pokud českému voliči nevadí, že ministrem financí je zároveň největší příjemce dotací a bývalý spolupracovník StB, proč by mu nyní mělo vadit, že ten, kdo jej ochrání před hordami islámských znásilňovačů a který zachrání českou národní suverenitu ohrožovanou ze všech stran (vyjma Ruska, samozřejmě), je Vít Bárta – ano, TEN Vít Bárta? Vít Bárta svým konáním předpověděl politickou realitu babišovské éry.
V hlavách českého voliče došlo k nebezpečnému posunu. Pokud se na Víta Bártu podíváme současným náhledem, nevidíme v něm politického odpadlíka, který se vydal slepou uličkou české politiky, ale naopak vizionáře, pionýra, prvního z úspěšných podnikatelů, kteří se jali změnit svou vlast (a tak trochu si také pomoct). Vybral si jen špatnou dobu. Kdyby pár let počkal nebo byl opatrnější, mohl být dnes podobnou osobností, jakou je Babiš. Stačilo počkat do doby, kdy politické podnikatelství bude oficiálním směrem nejen české, ale čím dál tím více i světové politiky. Vít Bárta už zřejmě více příležitostí mít nebude, neboť příležitosti jsou v politice ceněnou komoditou. Těžko si tak představit, že by neudělal vše pro to, aby byl tentokrát úspěšný. Bude s Martinem Konvičkou nadále řešit pouze „francouzskou literaturu 19. století a vzory kravat?“ Nebo se mu konečně podaří v podnikatelské politice konečně uspět? Cestu má umetenou.