Vádemékum polských médií veřejné služby

Polish flag. Zdroj: Pixabay

O tom, že média veřejné služby v Polsku jsou v permanentní finanční krizi a že by potřebovala přeorganizovat a zreformovat, není žádných pochyb. Bohužel se tak děje způsobem, který média veřejné služby – v rozporu se západoevropskými tradicemi – úzce připoutává ke světu politiky a zájmům vládnoucích stran.

Situace před 30. prosincem 2015

Vysílací zákon v oddíle 4 věnovaném veřejnému rozhlasu a televizi stanovuje, které orgány jsou jednotkami veřejného rozhlasu a televize: Jsou to akciové společnosti „Telewizja Polska – Spółka Akcyjna” (TVP), „Polskie Radio – Spółka Akcyjna“ (PR) a sdružení regionálních rozhlasových stanic veřejné služby uváděné jako „sdružení regionálních rozhlasů“ (spółki radiofonii regionalnej). TVP má šestnáct krajských poboček s autonomními řídícími a kontrolními orgány.

Vedení těchto akciových společností tvoří správní rada (zarząd spółki) a dozorčí rada (rada nadzorcza). Správní radu tvoří – ve znění zákona – jeden až tři členové, jmenovaní na dobu čtyř let. Člena správní rady vybírá na žádost dozorčí rady regulátor vysílání Národní rada KRRiT, která rovněž na návrh dozorčí rady člena správní rady odvolává. Členem správní rady se může stát pouze člověk, který má zkušenosti v oblasti řízení rozhlasových a televizních organizací. Podmínky výběrového řízení kandidátů do správní rady určuje předpis KRRiT. Člen správní rady se musí řídit zákonem, speciálně jeho článkem 21 o úkolech vysílání veřejné služby.

Dozorčí rady TVP a PR tvoří sedm členů. Pět z nich vybírá KRRiT z kandidátů, kteří mají odborné znalosti v oblasti práva, financí, kultury a médií s vysokoškolským vzděláním. Jednoho člena dozorčí rady jmenuje ministr kultury a jeden člen dozorčí rady zastupuje ministerstvo financí. Dozorčí rady regionálních společností jsou pětičlenné, čtyři členové jsou vybíráni z řad kvalifikované veřejnosti podle výše uvedených kritérií, jednoho člena jmenuje ministerstvo kultury po konzultaci s ministerstvem financí. Také zde pravidla výběrového řízení určuje nařízení KRRiT.

V čele regulátora vysílání Národní rady KRRiT (obdoba naší RRTV, tzv. „velké rady“) je pětičlenné grémium, do něhož dva členy jmenuje prezident, dva členy Sejm a jednoho člena volí Senát. Předsedu KRRiT volí členové KRRiT

Situace po 30. prosinci 2015

Regulátoru vysílání Národní radě KRRiT byla odňata pravomoc organizovat výběrová řízení a jmenování tří členů správní rady a pěti ze sedmi členů dozorčí rady. Kromě toho počet členů dozorčí rady byl snížen ze sedmi na tři členy. Správní i dozorčí radu TVP a PR bude jmenovat ministr financí jako představitel státu. Jakmile zákon vstoupí v platnost, dosavadní řídící grémia TVP a PR budou rozpuštěna, u regionálních stanic se předpokládá postupná výměna. Novela vysílacího zákona, která byla přijata ve zrychleném řízení (sněmovní tisk byl jako poslanecký návrh předložen Sejmu 28. prosince, schválen 30. prosince večer) je podle důvodové zprávy první etapou reformy veřejnoprávních polských médií, která směřuje k vytvoření systému národních médií.“

Nová vláda totiž hodlá kompletně přebudovat organizaci médií veřejné služby a současný stav, v němž hlavní řízení médií veřejné služby převzalo ministerstvo financí, se pokládá za přechodnou etapu, která poslouží k personální výměně ve vedení TVP a PR.

Důvodová zpráva novely uvádí, že vytvoření institucí veřejné služby ve formě nově zorganizovaných akciových společností se stabilním financováním bude „vyžadovat několik měsíců intenzívní práce.“ Těsně před hlasováním 30. prosince předseda KRRiT Jan Dworak vydal prohlášení, v němž varoval, že návrh novely je uspěchaný, neřeší současné problémy TVP a PR, a je v rozporu s funkcí médií veřejné služby. Člen této rady Krzysztof Luft nazval 30. prosinec černým dnem polských médií.

Na vývoji událostí nic nezměnila ani koncepční zpráva regulátora “Nový model fungování veřejných médií v Polsku“, kterou KRRiT schválil 1. prosince a pak ji předal poslancům a veřejnosti. Jen tak na okraj: protože výběr rozhlasového a televizního poplatku (abonament rtv) za vlastnictví přijímače v Polsku příliš nefunguje, poplatky platí méně než polovina domácností a výpadek příjmů dohání TVP neomezeným vysíláním reklamy, KRRiT ve své zprávě navrhuje nový způsob financování TVP a PR. Méně reklamy a novou zvláštní daň s názvem „audiovizuální příspěvek“ (składka audiowizualna) ve výši 8,33 zlotých měsíčně, což je našich asi 55 Kč, by měli platit všichni daňoví poplatníci – fyzické i právnické osoby; výběr by zajišťovalo ministerstvo financí.

Historické ohlédnutí

Není to poprvé, kdy strana Právo a spravedlnost PIS zaútočila na média. Poprvé se tak stalo na podzim roku 2005, po zářijových parlamentních volbách, PIS vyhrála volby a bratři Kaczynští – Lech jako prezident a Jaroslaw jako šéf PIS a pozdější premiér – ovládli politickou scénu. Bratři Kaczynští využili světového trendu slučování vysílacího a telekomunikačního regulátora tak, aby získali snazší cestu ke kontrole vysílání.

Koalice vedená PIS změnila legislativu tím, že vytvořila nového regulátora telekomunikací UKE a zrušila a přeorganizovala KRRiT takovým způsobem, aby vláda mohla obsadit zdejší mediální rady vlastními lidmi. Dosavadní devítičlenná rada KRRiT byla ze dne na den rozpuštěna a změnila se na pětičlenné grémium, předsedu KRRiT jmenoval prezident. Aby přežila s menšinovou vládou, PIS si koupila tichou podporu populistických stran Sebeobrana a Liga polských rodin (LPR) tím, že jim přenechala čtyři z pěti míst v KRRiT (přes Sejm a prezidenta), tedy kontrolu nad vysílacími médii.

Tichá koalice PIS s nacionalistickou Sebeobranou a LPR se rozpadla po necelých dvou letech, nicméně obsazení regulátora vysílání konzervativními populisty zůstalo stejné, i po volebním vítězství Občanské platformy v říjnu 2007. Výsledkem této operace bylo rychlé střídání silně nacionalisticky orientovaných tří ředitelů TVP v průběhu tří let (2006-2009 – Bronislav Wildstein, Andrzej Urbanski a Peter Farfal). Situace ve vedení TVP se uklidnila až v roce 2011 poté, co se ve vedení vystřídali další čtyři lidé, a co vláda přijala v roce 2010 novelu ve věci správních a dozorčích rad a volbu předsedy KRRiT vrátila z prezidentské pravomoci do pléna rady.

Je možné a pravděpodobné, že Jaroslaw Kaczynski se po těchto zkušenostech rozhodl zaútočit na média veřejné služby nikoli oklikou přes KRRiT, ale přímo, navíc prostřednictvím systémových změn, které se budou po nástupu dalších vlád obtížněji korigovat.

O tom, že média veřejné služby v Polsku jsou v permanentní finanční krizi a že by potřebovala přeorganizovat a zreformovat, není žádných pochyb. Bohužel se tak děje způsobem, který média veřejné služby – v rozporu se západoevropskými tradicemi – úzce připoutává ke světu politiky a zájmům vládnoucích stran. Naštěstí polský vysílací zákon i nadále deklaruje „ochranu svobodu slova v rozhlase a televizi a v audiovizuálních mediálních službách„ a žádá od regulátora, aby „zajistil otevřený a pluralitní charakter rozhlasového a televizního vysílání.“

Tu pluralitu dnes zajišťují v Polsku silná komerční média, jež se mohou opřít o čtyřikrát větší trh, než má Česká republika. I když PIS ovládne veřejnoprávní média a TVP se stane hlásnou troubou vládní politiky, kdo ví, zda to nepovede k odlivu diváckého – a také voličského – zájmu od zestátněné TVP směrem k soukromým zpravodajským stanicím TVN24 a Polsat News, které už dnes svojí sledovaností veřejnoprávní TVP info překonávají.

Publikováno na webu autora

 

Milan Šmíd