Rádi si o sobě myslíme, že jsme nezávislé bytosti s originálními názory a osobností, která nepodléhá názorům a nátlaku druhých. Obvykle je ale opak pravdou.

Pokud si myslíte, že poplašné zprávy a „zaručené“ předpovědi jsou jen nerealistickým klevetěním, máte pravdu. To ovšem platí jen do té doby, dokud jim neuvěří dostatečné množství lidí.

Je člověk opravdu racionální bytost? Můžeme věřit naší intuici? Jsou naše rozhodnutí produktem naší svobodné vůle? Jakým iluzím podléháme? A jak mohou být tyto iluze zneužity v náš neprospěch? Na tyto otázku se pokusím odpovědět v následující práci.

Stresujete se? Bojíte se, co si řeknou ostatní? Pravděpodobně se stresujete zbytečně. Všichni jsme totiž lepší lháři, než si myslíme.

Jak je možné, že si lidé na rušné ulici nevšimnou ležícího člověka, zatímco na opuštěné cestě mu přispěchají na pomoc? Opravdu přítomnost druhých odrazuje jedince od zásahu v nouzových situacích? A je na místě morální rozhořčení nad apatickými diváky?