Poslední pogrom na Moravě: Všichni musejí pryč!

Holešov. Zdroj: www.moderni-dejiny.cz

Seš vlastenec? Když seš vlastenec, tak nemůžeš stát stranou, až půjdeme na Židy!“ Pogrom začal třemi výstřely před půlnocí 3. prosince 1918. Byl zrovna pátý den židovské slavnosti světel Chanuka…

Autor: Petr Šimíček. Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Logo_3grant

Málo známou skutečností je fakt, že protižidovské nálady, které se později proměnily v otevřené násilnosti, zabíjení a rabování, se odehrály také v prvních letech mladé Československé republiky.

Antisemitismus v Čechách a na Moravě má v posledních dvou staletích několik podob. Nejviditelnější jeho formou je primitivně přímočará, agresivní, uřvaná nenávist k Židům – viz. protižidovská hysterie během Hilsnerovy aféry, články očerňující a karikující Židy v nacionalistických novinách na přelomu století, protižidovské výtržnosti v počátcích I. republiky, výplody některých českých žurnalistů v Árijském boji za Protektorátu, „antisionistická“ propaganda v komunistickém Československu, dnešní neonacistické demonstrace a zpochybňování holocaustu.

Bojovná a neskrývaná nenávist k Židům a vůbec všemu židovskému je však možná méně nebezpečná než tradiční „lidový antisemitismus“, který je skryt pod kůží „slušné společnosti“ a je neustále živen nejrůznějšími předsudky a odsudky – Židé jako světovládní spiklenci, Židé jako rituální vrazi křesťanských dívek, Židé jako lichváři a mamonáři, Židé jako vrazi Kristovi…

Mimo všechny tyto iracionální předsudky má tradiční český antisemitismus již od 19. století silný rozměr nacionální a sociální. Židé byli obviňováni z „proněmectví“, mnoho z nich mluvilo německy, po vzniku ČSR se pak mnozí hlásili k německé národnosti a v atmosféře všudypřítomné germanofobie jim to jen přitížilo (obě nenávisti – vůči Němcům a vůči Židům – pak začlenili do svého programu čeští fašisté). Z hlediska sociálního byli Židé považováni za boháče, kteří získávají majetek „nekřesťanským“ způsobem, nepracují fyzicky, vytlačují Čechy z úřadů a prestižních zaměstnání (lékařské a soudní praxe, žurnalistika) atd.

Málo známou skutečností je fakt, že protižidovské nálady, které se později proměnily v otevřené násilnosti, zabíjení a rabování, se odehrály také v prvních letech mladé Československé republiky – ta je dodnes zkresleně a idylicky vnímána jako příkladná demokracie, ráj tolerance (viz. postoj politiků k českým Němcům!).

Pražský týdeník Rozvoj napsal: „Antisemitismus zůstal v politickém ohledu tím, čím byl: druhým želízkem v ohni pro eventuelní neúspěchy dočasných vlád a politických směrů. Oni činitelé, kteří v této metodě, nedůstojné národa Komenského, si zjevně libují, netuší zajisté, jak těžce se proviňují proti budoucnosti svého lidu, když násilí zjevně a poloskrytě schvalují, jestliže je pácháno na Židech jenom proto, že jsou Židy.“ Jak tedy probíhal, čím byl vyvolán a co způsobil poslední protižidovský pogrom na Moravě?

I. pogrom v Holešově – Noc z 3. na 4. prosince 1918

Po vzniku republiky žilo v Holešově asi 850 Židů, měli tu svou „Šachovu“ synagogu, hřbitov, domy, obchody, obec… Někteří z nich ještě pamatovali poslední pogrom v roce 1899 , při kterém utrpělo mnoho rodin velké majetkové ztráty – o psychických traumatech ani nemluvě. V neklidné, neuspořádané době dozvuků světové války a zrodu nového státu „čechoslováků“, kdy panovala nouze a nejistota, kdy se hledali viníci této mizérie, nad holešovskými Židy opět visela hrozba pogromu. Židi přece mohou za všechno – za války nebojovali, byli v kancelářích, nahromadili obrovské majetky, posmívali se prý Čechům že se po válce budou muset učit německy. Kroměřížských noviny Haná psaly něco v tom smyslu, že všichni Židé musejí do Palestiny, že v našem novém státě nemají co pohledávat…

Holešovský pogrom, který se odehrál v noci z 3. na 4. prosince, byl pečlivě připravován – pogromisté záměrně přerušili telegrafní a telefonní spojení Holešova s okolním světem – kde jinde než v hospodě. Na židy se v hostinci u Gruthardů chystali přiopilí místní občané a vojáci . Ti už se delší čas mezi Kroměříží a Holešovem bezcílně potulovali. Jeden z inspirátorů akce podle svědectví vyřvával: „Tak co bude se židy? To se nesmí nechat! Všichni musejí pryč! Máme tu vojáky, a ti na ty židáky půjdou s námi…Seš vlastenec? Když seš vlastenec, tak nemůžeš stát stranou, až půjdeme na Židy!“ Pogrom začal třemi výstřely před půlnocí 3. prosince, byl zrovna pátý den židovské slavnosti světel Chanuka…

Ze všech stran se skupiny ozbrojenců řítily do židovské čtvrti. Mnozí byli sice značně opilí a rozjaření, ale celý útok byl dobře organizován – útočníci byli rozděleni do oddílů, které měly vlastní velitele! Stříleli z pušek do oken židovských domů, později do nich vnikali a terorizovali jejich vystrašené obyvatele. Hlavním cílem většiny účastníků této zákeřné akce bylo vlastní obohacení – nutili Židy k vydávání finanční hotovosti a nejrůznějších cenností, prohledávali jejich byty a hledali tajné skrýše, někteří brali vše, co jim přišlo pod ruku (peřiny, nábytek, hodiny, cigarety, kávu, mouku). Jiní během pogromu jen ukájeli svůj chtíč (údajně čtrnáctkrát byla znásilněna židovská dívka Terezie Kappová – nyní nevadilo, že to je „špinavá Židovka“!) nebo ničitelské vášně (vandalské ničení židovských knih, továrna Ludvíka Beera byla po vyrabování látek zapálena, roztrhány byly rukopisy nevydaných básní místního učitele a básníka Maxe Windera). Brzy se zvěsti o pogromu rozšířily do širokého okolí – „Bijou Židy!“ – k „Židovně“ přijížděly prázdné vozy, které po chvíli odjížděly plně naloženy, pro kořist dokonce přibíhaly i ženy a dokonce malé děti… Během tohoto běsnění byli Židé biti a proslýchalo se, že někteří byli dokonce pogromisty zabiti…
První vojenská posila v počtu 120 mužů, která měla pogrom zastavit, dorazila do Holešova z Kroměříže v pět hodin ráno – velitelům Albínovi a Bedřichovi Matuškovým bylo však brzy jasné, že situaci nezvládnou. Pokoušeli se plenící dav vytlačit z obchodů, hasit požáry, ale nakonec byli obklopeni ozbrojenými tlupami a museli ustoupit k nádraží. Tam po několika hodinách dorazila další posila  o 132 mužích až z Brna! Teprve potom opět vyrazili vojáci na náměstí a do přilehlých ulic a k večeru se jim konečně podařilo vyčistit ulice od drancováním již značně unavených pogromistů. Pogrom skončil, opozdilci narychlo odnášeli poslední zbytky nakradených věcí, v židovské čtvrti se rozhostilo mrtvolné ticho, které bylo tu a tam přerušeno zoufalým nářkem obětí…

II. Důsledky pogromu

Pogrom v Holešově nepřežili dva lidé – Hugo Grätzer , který se čtyři dny před pogromem vrátil z fronty a při pogromu bránil svého otce, byl zblízka několikrát střelen do břicha, vykrvácel v rodném domě a Heřman Grünbaum , který bránil svou matku a sestry, byl střelen do zad a „doražen“ bodákem…

22. prosince byla na základě výnosu Presidia Ministerstva vnitra ze dne 13. prosince 1918 čís. 518 sestavena komise, která měla zjistit rozsah způsobených škod a navrhnout výši náhrady či okamžité podpory pro postižené. Již ke 24. prosinci vypracovala první předběžnou zprávu. Píše se v ní, že za necelých 24 hodin „…bylo úplně vydrancováno 51 domů, 26 obchodů, čtyři hostince a palírny… poškozena a vyloupena židovská modlitebna a v šesti obchodech byl založen požár. Celková škoda činila pět miliónů korun.“

III. Soudní procesy s pogromisty

Soudní proces s civilními účastníky holešovského protižidovského pogromu byl zahájen před zvláštním senátem krajského soudu v Olomouci 21. července 1919 . Stálo před ním patnáct obžalovaných , byli obviněni ze zločinů veřejného násilí, loupeže a krádeže a z „přestupku § 36 zbrojního patentu“. Obžalovaní většinou popírali svou vinu, vymlouvali se na opilost, zlehčovali své činy a dokonce před soudem pronášeli zjevně antisemitské promluvy, kterými ospravedlňovali své chování! Poškození Židé během líčení vypovídali o prožité hrůze, identifikovali útočníky z řad obžalovaných, vypočítávali své majetkové ztráty.

Atmosféra v soudní síni byla díky obecenstvu Židům nepřátelská a ironická – „Dobře jim tak…“ 31. července 1919 vynesl soud rozsudky – třináct obžalovaných bylo uznáno vinnými. Přesto, že za zločiny, ze kterých byli obviněni, stanovily tehdejší trestní zákony tresty odnětí svobody na 10, 15 a 20 let, z těchto třinácti byl každý v průměru odsouzen jen na dva roky vězení! Opilost je podle zákona polehčující okolnost. Například František Bakala, který kromě ozbrojeného přepadení a drancování zneuctil židovské dívky a ženy, dostal jen „žalář patnáct měsíců s tvrdým ložem jednou měsíčně“ – do trestu se mu navíc započítávala sedmiměsíční vazba… Vůdce pogromistů Stanislav Hluštík dostal pět let.

Vojáci, kteří se pogromu účastnili, byli vyšetřováni vojenskými vyšetřovateli a Vojenské zastupitelství v Olomouci nakonec obžalovalo celkem jednadvacet důstojníků, poddůstojníků a vojáků ze zločinů loupeže, krádeže a veřejného násilí. Při jednání divizního soudu nebyla přítomna veřejnost, rozsudky byly vyneseny 5. listopadu 1919. Josef Novák, vrah Heřmana Grünbauma, dostal deset let…

IV. „Odškodnění“ obětí pogromu

Práce komise, která měla zjistit výši napáchaných materiálních škod a stanovit odškodnění, byla od počátku nejrůznějšími způsoby narušována, Židé byli nakonec obviňováni z toho, že se chtějí na úkor této tragické události „obohatit“! V tajném přípisu z Ministerstva vnitra stálo, že „ každá větší částka bude považována za nepravdivě přemrštěnou a posuzována jako pochybená“. Majitelé pojišťoven se zdráhali vyplácet pojistné sumy, protože pogrom nepovažovali za živelnou pohromu a chtěli, aby škody hradil stát (argument: z čeho si ti Židé troufali soudit, že už nemusejí ve středoevropském městě počítat s pogromem?). Nejlépe pojištěni tak byli ti, v jejichž domech hořelo…

Další tajný ministerský přípis sděloval, že škoda bude uhrazena jen „osobám úplně nemajetným a těm, jejichž požadavek na úhradu nepřevyšuje úměrnou částku potřebnou k základnímu živobytí“! Každý z poškozených musel vyplnit speciální formulář „Výkaz škod“. V celkových seznamech poškozených nakonec figurovalo 78 osob, celkové škody byly nakonec komisí vyčísleny na 2 627 725 KČ. Komise však k vyplacení schválila necelou pětinu této částky – 405 095 KČ a poškození nakonec dostali 90 075 KČ! Dostalo je 17 osob, 61 poškozených nedostalo ani korunu!!! Židovský zástupce v komisi Vilém Berg sám utrpěl škodu za 32 tisíc a nedostal nic… Většina holešovských Židů se tedy odškodnění nedočkala a z Holešova se odstěhovala. Z osmi set padesáti holešovských Židů zůstalo ve městě v letech dvacátých pouhých sto dvacet. Někteří z nich se tvrdošíjně, ale neúspěšně pokoušeli obracet na úřady se stížnostmi. Marně. Úřady zvítězily. Většina Židů to nakonec vzdala…

V. Tragický pogrom mementem do budoucna?

Na „epizodní protižidovské bouře“ v Holešově se velmi rychle zapomnělo, demokratická republika utěšeně vzkvétala, zdálo se, že takovéto nedobré průvodní jevy zrození státu se již nebudou opakovat. Ale již v listopadu 1920 se v Praze na Starém Městě strhly již dlouho nevídané protižidovské bouře. Dav vtrhl do ulic, kde po asanaci starého židovského města stály nejen novostavby, ale také staré synagogy, Židé zde měli radnici, hřbitov, školu… Útočníci vtrhli na židovskou radnici, ničili nábytek, zničili část archivu. Policie se tvářila, že je bezmocná, zahraniční zastupitelství žádala městské úřady, aby učinili řádění přítrž. Násilnosti pokračovaly, americký konzul nechal na židovské radnici vyvěsit vlajku USA a vzal ji tak pod svou ochranu! Teprve pak se dav stáhl, několik výtržníků zaplatilo zanedbatelné pokuty za „rušení pořádku“…

Jak vidno antisemitismus – ten latentní, „pod kůží“ společnosti, i ten bojovný – nezmizel ani za první republiky. Někteří lidé nadále spatřovali v Židech cizorodý element, nebezpečí pro národní pospolitost, přivandrovalce, nebezpečné parazity.

Ve dvacátých a třicátých letech hráli na protižidovskou strunu hlavně čeští fašisté. Jejich čas přišel za Protektorátu, v té době u nás vzniklo mnoho hrdých „árijských“, nežidovských politických organizací – Árijská fronta, Árijská pracovní fronta, Árijská společnost pro Čechy a Moravu, Árijská stráž, Kruh slovanských árijců, Novočeská árijská beseda, Svaz árijských mlynářů…

Nacistická okupace pak české a moravské židovstvo téměř zcela zdecimovala. Dnes pochodují českými a moravskými městy tlupy vyholených neonacistů, kteří to zpochybňují…


Doporučená literatura a zdroje

– Fišer, Zdeněk: Poslední pogrom – události v Holešově ve dnech 3. a 4. prosince 1918 a jejich historické pozadí, KATOS / Obrázky z historie Kroměřížska, Kojetín, 1996

– Rottová, Inna: Den pěti světel: svědectví o posledním protižidovském pogromu na Moravě, Votobia, Praha, 1998 – Židovsko-křesťanské vztahy v Holešově na konci 19.století – přednáška Petra Pálky, historika Muzea Kroměřížska http://www.olam.cz/aktuality/Prednaska_Holesov.html

– Pogrom v Holešově – 27. ledna http://www.rozhlas.cz/praha/tyd_vysilani_nedele/_zprava/1163167

– Vývoj židovské obce v Holešově http://holesov.jinak.cz/zide.php?zide=vyvoj&menu=2

– Československá armáda v roce 1918 vedla pogrom proti Židům http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/218855-ceskoslovenska-armada-v-roce-1918-vedla-pogrom-proti-zidum/

Publikováno na webu Moderní dějiny

Moderní Dějiny