Neziskové organizace v pokřiveném zrcadle mediálního analytika Parlamentních listů

Petr Žantovský, „mediální analytik“, poradce ředitele ČRo a urputný bojovník proti České televizi, soustavně útočí i na neziskové organizace. Napsal o tomto tématu již vícero článků, ve kterých používá polopravdy, případně lži, které přebírá z Putinova Ruska – to jsem již dokázal v textech Mediální manipulace Petra Žantovského o špiónech, Kremelské ozvěny Petra Žantovského a Jak Putin usvědčil ze lži sebe i své stoupence.

Nejinak tomu je i v posledním příspěvku, který Žantovský věnoval tematice NGO a který 20. prosince zveřejnil pod názvem „Co stojí v Česku dobro?“ tentokrát nikoli na serveru oligarchy Valenty, nýbrž v rádoby serióznějších Literárních novinách.

  • Autor se nejprve vymezuje proti Václavu Havlovi a jeho koncepci občanské společnosti, ve které mají hrát významnou roli i neziskové organizace. Píše: „Mezitím sám Havel, už ve svém smutně proslaveném [sic! – M.K.]Rudolfínském projevu‘ v roce 1997 změnil terminologii. Už tolik neskloňoval pojem občanská společnost. Tento „phenomenon“ se mu transformoval v instituci: Nevládní organizaci (Non-Government Organisation, NGO).“ Žantovský musí jako oddaný přívrženec Václava Klause projev kritizovat, jako obvykle ale překrucuje. Ve zmíněném textu je ostatně „občanská společnost“ zmíněna vícekrát než neziskové organizace, navíc neziskové organizace jsou projevem občanské společnosti.

Projev se samozřejmě netýkal pouze neziskových organizací, zmínka o nich byla až sedmá z deseti. Uvádím ji pro jistotu v plném znění:

Před dvěma lety přijala Poslanecká sněmovna dlouho chystaný a dlouho očekávaný zákon o obecně prospěšných společnostech. Kdekdo se k tomu okamžiku upínal, kdekdo se na něj těšil, kdekdo – včetně mne – se z něho radoval. Doufali jsme, že mnohé rozpočtové a všechny příspěvkové organizace, tyto relikty komunismu, se začnou konečně transformovat do moderních neziskových subjektů, nesešněrovaných spoustou přihlouplých vyhlášek a předpisů, podstatně svobodnějších, a právě proto nepoměrně hospodárnějších a zároveň společensky užitečnějších. Těšil jsem se, že nejrůznější školy, nemocnice, sociální zařízení i kulturní instituce začnou získávat tento nový statut a postupně začnou přecházet na systém vícezdrojového financování. Tedy že se budou těšit nejen z příspěvku státu, obce či kraje, ale i z masivních příspěvků nejrůznějších právnických i fyzických osob, jimž budou s ohledem na tuto jejich bohulibou činnost postupně zvyšovány odpočitatelné částky daňových základů. Těšil jsem se, že přechod na tento způsob decentralizovaného přerozdělování bude pokrývat nejrozmanitější místní i regionální potřeby nekonečně pestřeji a vynalézavěji, než jak je toho schopen ministerský úředník v centru, a těšil jsem se rovněž, kolik peněz se ušetří tím, že nebudou muset putovat ze svého zdroje formou daně do státního rozpočtu a odtud prostřednictvím příslušného ministerstva a jeho rozpočtové kapitoly zpět do místa svého určení. Těšil jsem se, jak tento systém povznese sebevědomí občanů i podnikatelů, kteří všichni budou moci na vlastní oči vidět, jak se jejich peníze proměňují v konkrétní obecně prospěšnou věc. Těšil jsem se marně. Kolik obecně prospěšných společností za poslední dva roky vzniklo? Jedna? Dvě? A kolik rozpočtových či příspěvkových organizací se transformovalo do organizace neziskové? Neslyšel jsem ani o jediné. Někdo říká, že to nejde, protože by musel být přijat zvláštní transformační zákon. Někdo říká, že to jde podle platných privatizačních zákonů, ale že to nikdo nezkouší, protože všichni zjistili, že je přece jen pohodlnější žít ve starých dobrých socialistických poměrech, tím spíš, že žádné daňové zvýhodňování těch, kdo financují neziskový sektor, nenásledovalo. Ať tak či onak, vidím tu nesmírný dluh a velký úkol do budoucna. Věřím, že nesčetné zmatky, v nichž se potácí celá naše rozpočtová sféra či sféra veřejných statků, by mohly být podstatně menší, kdyby začínal fungovat neziskový sektor způsobem aspoň trochu podobným tomu, který funguje ve vyspělých západních demokraciích.

Žantovský Havlovi vyčítá naivitu a opomínání odbornosti (nelogicky, když Havel hovořil o transformaci již existujících organizací), aby pak uzavřel údajným malmotem Miloše Zemana: „Lakonicky to svého času glosovali [sic!] prezident Zeman: máme zástupy kulturních antropologů, ale skoro žádné zámečníky, natož strojní inženýry.“ Pan Žantovský má potíže s citacemi. Původní výrok zní: „Máme nejvíce kulturních antropologů na milion obyvatel na světě, ale bohužel většinou ten antropolog po absolvování jde na úřad práce.“ Pochází ze Zemanova projevu na Žofínském fóru 20. května 2013. Prezident tedy říkal něco jiného, než tvrdí Žantovský, server Demagog označil tento Zemanův výrok jako nedoložitelný, čili je nutno jej označit jako blábol.

 

  • Žantovský dále tvrdí:

V poslední době se však jako houby po dešti množí různé NGO, které nejenže nemají ani elementární odborné zázemí, ale především žádným způsobem nesměřují k nějaké humanitární aktivitě a pomoci bližním, jak se kdysi hezky říkalo. Tyto spolky slouží jako převodní páky politických zájmů, sestavují seznamy nepřátel nějakých „jejich“ představ o tom, jak by se měla vyvíjet politika ve státě a na kontinentě (či v celém světě). Hemží se to různými spolky typu Evropské hodnoty, Europeum, Svobodu médiím atd., které mají jediný úkol: vytvářet předpolí pro nástup politických zájmů a institucí, které je iniciují a obvykle také aspoň zčásti platí.

Tento odstavec je pouhá dojmologie. Tvrzení o nedostatku elementárního odborného zázemí je nedoložené. Označení „převodní páky politických zájmů“ připomíná bolševickou rétoriku. Žantovský neuvádí žádná čísla, ze kterých by bylo možno vycházet, „hemžení spolků“ je značně vágní stejně jako údaj „v poslední době“. Organizace Europeum byla založena v roce 1998, v roce 2002 se transformovala think-tank s označením Institut pro evropskou politiku EUROPEUM. Ten je obsahovým dodavatelem portálu EurActiv.cz. Think-tank Evropské hodnoty byl založen jako občanské sdružení 2. 7. 2005. Pouze platforma „Svobodu médiím“ vznikla v dubnu 2017.

Zmínka o „seznamech nepřátel“ se zjevně týká think-tanku Evropské hodnoty a jeho záslužného boje proti prokremelské propagandě (ačkoli seznam je dílem severu Neovlivní). Na seznamech ale na rozdíl od seznamů „pravdoláskařů“ či Židů vyrobených Adamem Benjaminem Bartošem nejsou uvedeny osoby, nýbrž právě ony weby. Pan Žantovský zde ovšem bojuje za svou věc, protože mezi prokremelské weby byly zařazeny i NWOO, AC24 a Lajkit, které provozují jeho kolegové z tzv. Asociace nezávislých médií, totiž antisemita Jan Korál a Ondřej Geršl.

Tzv. Asociace nezávislých médií odsoudila iniciativu Svobodu médiím, která má dva hlavní požadavky: nezávislost veřejnoprávních médií na politických stranách a státní moci a zabránit propojení mediální a politické moci. I zde pan Žantovský jako podporovatel Andreje Babiše a bojovník proti České televizi jedná ve vlastním zájmu. (K podpoře veřejného prohlášení Asociace nezávislých médií z 22. dubna 2015 k iniciativě Svobodu médiím se připojila i Bartošova Národní demokracie.)

Co se týče skutečného počtu NO a nikoli pouhých dojmů, ukazuje tabulka ze serveru Neziskovky vývoj počtu neziskových organizací po kategoriích. Je třeba vzít v potaz, že k nim patří sportovní kluby, honební společenstva, sdružení vlastníků bytových jednotek nebo politické strany.

Celkový počet neziskových organizací v dubnu 2017 činil 129 947.

  • Petra Žantovského rovněž velmi irituje podpora ze strany americké organizace USAID a zpochybňuje oprávněnost její podpory. Uvádí o ní toto: „Tuto organizaci založil president John F. Kennedy už v roce 1961, formálně byla odstartována přijetím zákona Foreign Assistance Act z téhož roku. V její preambuli se říká, že prý „usiluje o podání pomocné ruky lidem v zámoří, bojujícím za lepší život, za účelem zotavení z katastrof, či těm, kteří nesnaží [sic!] žít ve svobodné a demokratické zemi.

Žantovský zde cituje nikoli z článku Michala Semína z Parlamentních listů pod názvem „Michal Semín: Nežádoucí programy na „podporu demokracie“. Kam CIA „nemůže“, tam nastrčí NED.“ Ze Žantovského vyjádření vyvozuji, že bychom tedy neměli chtít žít ve svobodné a demokratické zemi. Jak totiž ukazuje vývoj od posledního nástupu Putina do prezidentské funkce, není to ani zdaleka samozřejmé.

  • Poté, co se Žantovský vypořádal s Havlem a organizací USAID, vychází především z materiálu Index udržitelného rozvoje občanského sektoru, který na tiskové konferenci 1. 8. 2017 přednesl Marek Šedivý, prezident Asociace veřejně prospěšných organizací.

Vycházeje ze Šedivého zprávy, Žantovský uvádí:

V neziskovém sektoru podle dat ČSÚ (jsou k dispozici ta z r. 2014) bylo možno napočítat celkem 107 243 plných úvazků, což činí 2,12 % podílu na zaměstnanosti ČR (o rok dříve, v roce 2013 to bylo „jen“ 104 830 plných úvazků. Vedle toho v neziskovém sektoru působí tzv. dobrovolníci, a to v počtu představujícím v roce 2014 celkem 26 414 plných úvazků, (v roce 2013 to bylo 25 307 plných úvazků).

 

A to nejlepší nakonec: v jaké výši a z jakých zdrojů je realizováno finanční zajištění činnosti NGO.
Z veřejných zdrojů v roce 2015 celkem přitekly dotace ve výši 16,48 miliard Kč (o téměř 3 miliardy Kč více než v roce 2014), a to v této struktuře:

9,77 miliard Kč ze státního rozpočtu

2,3 miliard Kč z krajských rozpočtů a rozpočtu hlavního města Prahy

3,7 miliard Kč z obecních rozpočtů kromě Prahy

737 milionů Kč ze státních fondů ČR

(V pasáži o příspěvcích od soukromých dárců a firem samozřejmě nesmí chybět úlitba konspiracistickými božstvům, totiž zmínka o Sorosovi.)

Nyní jsou už k dispozici i aktuálnější údaje, než jaké měl pan Šedivý v srpnu, takže lze uvést, že počet zaměstnanců neziskových organizací činil v roce 2015 celkem 104 277, z toho v oblasti vzdělávání v kategorii S.13 (státní instituce) 45749. Jde tedy o pokles, hodnota odpovídá roku 2013. Nutno podotknout, že všechny počty (i dobrovolníků) jsou tzv. přepočtené stavy (FTE).

Pan Žantovský straší hrozbou ohromného počtu zaměstnanců v neziskovém sektoru, ale zjevně se do problematiky v ideologické zaslepenosti nikterak neponořil. Podle statistik ČSÚ srovnání počet zaměstnanců NO totiž už od roku 2008 osciluje někde kolem 100 000.

Ukazuje to ostatně i tato tabulka z diplomové práce Povaha profesionalizace neziskových organizací a její důsledky Lenky Dvořákové z FSV UK z roku 2016.

 

V téže práci se lze dočíst i to, že běžný podíl neziskového sektoru na zaměstnanosti v západoevropských zemích činí 5 %.

Abych předešel případným nepravdám o příjmech zaměstnanců NO, které šířil například Žantovského komiliton Petr Štěpánek, připomínám, že nelze vzít mzdové náklady z výroční zprávy nějaké neziskovky a primitivně je vydělit počtem zaměstnanců. Tyto náklady jsou celkovými náklady práce včetně odvodů ve prospěch státu, zaměstnanci z nich tedy obdrží necelé dvě třetiny. Průměrná hrubá měsíční mzda zaměstnanců neziskových organizací je dlouhodobě o 2 500 až 3500 korun nižší než průměrná hrubá mzda v národním hospodářství, jak ukazuje tato tabulka.

(NH = národní hospodářství, NI = nezávislé instituce)

Rozhodně to tedy není příjem vhodný k nějakému zbohatnutí.

 

Co se týče počtu zaměstnanců v neziskových organizacích podle jejich členění, poslouží názorně tabulka z detailní studie Zuzany Prouzové Data a fakta o neziskovém sektoru v ČR (údaje za rok 2012).

Jak se můžeme přesvědčit, oblasti, které panu Žantovskému vadí nejvíce, totiž ochrana lidských práv a humanitární pomoc, měly 4,4 % zaměstnanců, v absolutních číslech tedy 2372.

 

 

Petr Žantovský stejně jako další bojovníci proti neziskovým organizacím zcela vynechává jednu podstatnou skutečnost, totiž produkci neziskových organizací, hodnoty, které vygenerovaly. Server Statistika a my uvádí toto: Produkce neziskových institucí v roce 2014 činila 114 mld. Kč, z toho téměř polovinu tvořily veřejné vysoké školy. Poskytnuto bylo přes 54 % produkce bezplatně a dalších 17 % za netržní ceny. Zbylá část produkce se prodala za tržní ceny.“

Vygenerované hodnoty tedy i bez vysokých škol několikanásobně překračují objem prostředků z veřejných zdrojů.

S tím souvisí i dobrovolníci, o kterých Žantovský hovoří jako o „takzvaných“. Protože zjevně neví, o čem je řeč, cituji ze studie Zuzany Prouzové Data a fakta o neziskovém sektoru v ČR:

 

Dobrovolníci v neziskovém sektoru

Pod pojmem dobrovolník je zde uvažována taková osoba, která není pro danou dobrovolně vykovávanou činnost v pracovním poměru k ekonomickému subjektu a svoji činnost vykonává bez peněžní či jiné odměny nebo právního nároku (vč. nároku vyplývajícího z povinností členů dle stanov nebo jiných usnesení ekonomického subjektu). Dobrovolnými pracovníky mohou být jak dobrovolníci, odvádějící ekonomickému subjektu práci dle zákona č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě, tak další osoby vykonávající práci v organizaci bez nároku na odměnu (nehonorovaní členové správních a kontrolních orgánů, členové ekonomického subjektu a ostatní osoby).

 

Pro neziskové instituce bylo v roce 2012 odpracováno 44 mil. hodin práce bez odměny nebo jiného právního nároku. Ekonomická hodnota dobrovolné práce za neziskové instituce v roce 2012 (navýšila výkon České republiky) dosahuje více než 5,5 mld. Kč.

 

K dalším Žantovského spekulacím přebírám graf z vládního dokumentu

Rozbor financování nestátních neziskových organizací z veřejných rozpočtů v roce 2016

Tři hlavní oblasti, tedy sociální služby, tělesná výchova a sport a kultura, obdržely 84,2 procenta všech státních dotací.

Když už je také řeč o objemu prostředků, které dostávají neziskové organizace, není rovněž na škodu si ukázat, kdo dostává nejvíce.

Z výše uvedené zprávy proto přebírám tabulku s přehledem organizací, které ze státního rozpočtu dostaly více než 50 mil. Kč:

 

  • Žantovský dále píše:

„K zamyšlení je přehled toho, čím se občanský sektor mj. zabýval (opět citováno podle Šedivého – nazývá to „prosazování zájmů“): ‚palmový olej, aktivistická vystoupení proti prezidentovi, inkluzivní vzdělávání, sociální bydlení, tlumočníci znakového jazyka, mobilní hospice…‘  To je věru interesantní směsice témat, z níž jako sláma z bot čouhají ‚aktivistická vystoupení proti prezidentovi‘. To nepotřebuje komentář.‘“

Žantovský se opírá o reportáž z ideologicky spřízněných Haló novin. Nejde samozřejmě o citát, ale o výběr vyjádření účelově splácaných v jeden celek. Žantovský správně uvedl, že šlo o kapitolu „Prosazování zájmů“, tedy lobbing, činnostem vykonávaným neziskovými organizacemi je ale věnována kapitola „Poskytování služeb“.

Zmínka o údajných vystoupeních proti prezidentovi zní jinak: „Během roku vyhlásily významné české osobnosti převážně z kulturní oblasti akci Týdny občanského neklidu. Jednalo se o výzvu k aktivismu proti politikám české vlády (především prezidenta republiky a jeho úřadu), zejména jejímu směřování k bližší spolupráci s Ruskem a Čínou. Inciativa byla i koncem roku 2016 stále aktivní.“

(Použijeme-li logický postup implikace, znamená to, že Petr Žantovský je proti tomu, aby ČR jednala suverénně.)

 

Závěr

Článek Petra Žantovského potvrzuje to, co je o něm všeobecně známo. Manipuluje, překrucuje, pracuje účelově se zdroji, zamlčuje informace, které mu jsou nepohodlné, falšuje citáty a především píše o něčem, čemu nerozumí. Pan mediální expert sice vidí každé smítko v oku České televize, ale břevno ve svém oku nikoli. Co ale čekat od šiřitele moskevské propagandy?

O etické úrovni Žantovského textu svědčí použití výrazu „europeidi“ k označení sympatizantů proevropských neziskových organizací. Vzhledem k tomu, do jakých médií pan Žantovský píše, patrně půjde o nějakou obdobu „havloida“.

Žantovský v textu také píše „Uplynulo deset let od ‚Rudolfina.‘“ Snad by tedy nebylo na škodu, aby si oživil matematické znalosti z prvního stupně základní školy.

 

 

Závěrem ještě několik výňatků z Havlova projevu.

Petr Žantovský očividně spoléhá na to, že se nikdo nepodívá na zdroj. Kdo by měl co namítat proti níže uvedeným tvrzením? Kdo by mluvil proti spolupráci Visegrádské skupiny? Neříká se nyní vlastně totéž? Nemanipuluje pan Žantovský jako obvykle?

 

… Mnoho lidí – a potvrzují to koneckonců i průzkumy veřejného mínění – je obecnými společenskými poměry v naší zemi zneklidněno, zklamáno, nebo dokonce znechuceno; mnoho lidí si myslí, že – demokracie nedemokracie – opět jsou u moci lidé nedůvěryhodní, kterým jde víc o vlastní prospěch než o zájem obecný; mnoho lidí je přesvědčeno, že poctiví podnikatelé jsou na tom špatně, zatímco podvodní zbohatlíci mají zelenou; převládá přesvědčení, že se v této zemi vyplácí lhát i krást, že mnozí politici i státní úředníci jsou úplatní a že politické strany – ač všechny bez rozdílu krásně mluví o svých čestných úmyslech – jsou tajně manipulovány podezřelými finančními skupinami; mnoho lidí se diví, proč po osmi letech budování tržní ekonomiky je na tom naše hospodářství nevalně, takže vláda musí narychlo balit různé úsporné balíčky, proč se dusíme ve smogu, když se údajně tolik dává na ekologické účely, proč musí růst ceny všeho, včetně nájmů a energie, aniž přiměřeně k tomu rostou důchody či jiné sociální platby, proč se musíme bát chodit v noci centry našich měst, proč se nestaví téměř nic jiného než banky, hotely a vily pro bohaté, a tak dále a tak dále a tak dále. Stále víc lidí je zkrátka celkově znechuceno politikou, kterou činí pochopitelně a právem za tyto všechny nedobré věci odpovědnu, a my všichni, bez ohledu na to, že si nás svobodně zvolili, se jim stáváme podezřelí, ne-li přímo protivní.

[…]

Chovali jsme se jako primusové, premianti či rozmazlení jedináčci, kteří mají právo se povyšovat nad jiné a všechny poučovat. Tato pýcha byla prazvláštním způsobem kombinována s jakýmsi maloměšťáckým provincionalismem či téměř zápecnictvím. Rozbili jsme například úzkou politickou spolupráci s našimi nejbližšími sousedy – mám na mysli to, co se nazývalo Visegrád –, protože jsme se cítili být lepší než oni. Dnes, kdy jsme společně s nimi vyzváni k tomu, abychom přistoupili k integračním evropským seskupením, a kdy jsou naopak oni v lecčems dál než my, musíme tuto spolupráci horko těžko obnovovat.

[…]

Pod hávem liberalismu bez přívlastků, pro nějž bylo kdeco zločinně levicové, se paradoxně skrývala marxistická poučka o základně a nadstavbě: morálka, slušnost, pokora před řádem přírody, solidarita, myšlenka na ty, kteří přijdou po nás, úcta k právu, kultura vztahů mezi lidmi – to všechno a mnoho podobných věcí bylo posláno do nadstavby jakožto lehce posmívané sféry takzvaného „koření života“, aby se posléze ukázalo, že už není co kořenit: základna je protunelována. Je protunelována proto, že se nerozvíjela – ateisté mezi vámi mi prominou – v přísném klimatu božích přikázání.

Napsal: Miloš Kadlec