Narcismus v politice

Echo And Narcissus, John William Waterhouse / Wikimedia

Představa laika o narcismu se omezuje na člověka, který touží po obdivu. Zdá se pochopitelné, že se narcisové objevují hojně v politice. Narcismus ale patří mezi nejhlubší poruchy osobnosti a nejde zdaleka jen o vyžadovaný obdiv.

Narcismus je v psychologii velmi široký koncept, který popisuje určitý způsob narušení osobnosti člověka. Jedná se zároveň o jednu z nejtěžších poruch s minimální šancí na změnu v průběhu života. Má svůj původ ve velmi raném dětství, kde mohla být matka, která nedokázala

svému dítěti zprostředkovat jemné předivo lidským pocitů a emocí. Když dítě pláče, dostane od takové matky namísto pohlazení a vlídných slov rohlík. Někdy ale může jít pouze o delší odloučení malého dítěte v podobě hospitalizace, nebo matka chybí zcela a nebo naopak mohla zahlcovat až ničivou pseudoláskou. Osobnost, která se pak v takovém člověku vytvoří, postrádá dobrý obraz matky, uvnitř je prázdno, mrtvo.

Upírské vztahy

Narcistický člověk je jako upír, který žije životy druhých lidí. Nemá přístup k vlastním niterným potřebám, není mu dostupný stav, že by opravdu po něčem toužil, poznává přání až v přáních druhých lidí. Nemůže být proto sám, chce být držitelem věcí, po kterých touží druzí lidé. Potíž je v tom, že jakmile něčeho dosáhne, ztrácí to svoji cenu. Kráčí stále po okraji propasti prázdnoty, velké narcistické deprese, která se může dostavit kdykoliv. V takovém okamžiku vše ztrácí smysl, zbývá jen nuda, nicota, úvahy o sebevraždě. Všechno je znehodnocené, ohrožené a nenachází nic nového. Je to pro něj absolutní konec. Narcis politik se bude křečovitě snažit, aby se o něm psalo, mluvilo, aby na něj útočili nebo ho oslavovali. Nezájem je nejhorší trest, upír bez krve druhých nepřežije. Proto porušuje hranice mezi sebou a druhými, hranice slušnosti a hranice osobního prostoru, předvádí se, upozorňuje na sebe, ale za tím vším je zároveň skrytá prázdnota.

Narcis žije z recenzí

Narcistický člověk poznává vlastní prožitky v prožitcích druhých. Nemá názor na umělecké dílo, žije z recenzí. Kdyby se mu líbilo něco, co má špatné recenze, bude se stydět. Cenovka na zboží určuje, jestli je něco cenné. Nejde o to, mít, po čem toužím, ale o to, mít víc než ten druhý, mít něco, co ten druhý nemá. Jak zdrcující muselo být pro jednoho našeho nejmenovaného politika, když bylo jediné letiště v hlavním městě pojmenované po jiném politikovi. Přesto jakmile narcis něčeho dosáhne, něco výjimečného získá, ztrácí to pro něj svou cenu. Aby žil, musí získávat neustále další věci. V tom je skrytá past a peklo narcismu, který jen krade touhy druhých lidí.

Závist a stud

Člověk s normální osobností zdravého neurotika zažívá pocity viny a pochybnosti, zda dokáže to, co si předsevzal. Normální člověk touží po lásce a zažívá smutek, když o ni přichází. Naproti tomu základními emocemi narcise jsou stud, závist a zloba. Závist je to, co dominuje ve vztahu s druhými lidmi. Druzí lidé pro něj nejsou samostatné bytosti, které mají své vlastní potřeby a touhy. Narcis popírá autonomii druhého, bere ho za svoji součást, v psychologii se tomu říká selfobjekt, který pro něj plní specifickou funkci, obdiv, sex, zabezpečení, ochranu apod. Udělá se všechno proto, aby selfobjekt nebyl ztracen, bude ho svádět, manipulovat, bude se snažit vyvolat lásku a obdiv, ale sám tu lásku ve skutečnosti necítí. Narcis neunese negativní chování druhého člověka, neláska a kritika znamená ztrátu a odmítnutí. Už nejsi mou součástí a musím tě tedy odvrhnout a znehodnotit. Idealizaci vystřídá zdrcující devalvace. Z oblíbeného inteligentního novináře se tak pro politika může nečekaně náhle stát póvl, žumpa a prostitutka.

Závislost a přivlastňování

Malé dítě v prvních měsících svého života poznává svět převážně svými ústy. Je závislé na své matce a mateřském mléku. Freud to nazval orální fází. U těžkých poruch osobnosti, kam patří narcismus, se právě v tomto období vývoje něco porouchá a dochází k podivné fixaci, která se u dospělého člověka projevuje jako nějaký typ závislosti. Závislost může na sebe brát i v průběhu života různé podoby. Nemusí to být jen nadměrné kouření, alkoholismus, hraní na automatech, může na sebe brát i podobu agresivního znehodnocování orálních a mateřských témat. Patří sem tedy nejen politici silní kuřáci a alkoholici, ale také třeba ti, co ženu na kole s kočárkem a třemi dětmi nazvou agresivním symbolem feministického, zeleného, rovnostářského pohledu na svět. Nenávist k ženám, ta nevědomá zlost na vlastní matku, která mi nedala, co jsem potřeboval, je ukrytá hluboko v narcisově duši.

Bylo by to falešné a prázdné

Narcistický člověk má s okolním světem velmi omezený emoční kontakt, vymezuje se jen na oko. Odborný termín pro takovou jakoby identifikaci s prostředím a neautentické prožívání je “falešné self“. Místo komunikace a diskuze v podstatě jen exhibuje různé myšlenky a zajímavosti, často se odkazuje na kulturní a historické fenomény, snaží se fascinovat, manipuluje. Hraje hru, kde se snaží získat převahu, a staví kulisy, za kterými se skrývá. Prožívá perverzní slast z uchopovǎní světa, jde o to popsat něco zajímavě, spíš než mít kontakt. Automaticky předpokládá fascinaci jeho znalostmi. Cítí se omnipotentní a nezranitelný, ale zároveň je i velmi křehký. Všechno se může snadno pokazit. Narcis vám bude hodně vysvětlovat nebo mluvit o věcech, kterým nerozumíte, aby popřel vaše znalosti a získal nad vámi převahu. Pokud by se ukázalo, že máte v něčem lepší vzdělání či informace, bude to narcistický politik těžko snášet, aktivně na vás zaútočí, to vaše označí za falešné a prázdné.

Narcismus je těžká porucha osobnosti a u politika, který má v rukou moc a osudy druhých lidí, může napáchat mnoho zla. Nebezpečná je zvlášť jeho schopnost svádět, manipulovat a fascinovat důvěřivé okolí. Budu rád, když moje krátká esej o narcismu přispěje k rozpoznání takových lidí a jejich skrytých pohnutek.

Jiří Kůs