Lidi sdílejí pomluvy, aniž by přemýšleli, říká Syřan žijící v ČR

Ibrahim Al Sulaiman. Foto: Milan Bejbl
Ibrahim Al Sulaiman. Foto: Milan Bejbl

Liberecký fotograf se syrskými kořeny Ibrahim Al Sulaiman žije v ČR už dvacet let. Jak vnímá konflikt ve své rodné zemi, debatu o uprchlících a pociťuje na Češích radikalizaci postojů?

Jste původem ze Sýrie, v České republice už ale žijete celou řadu let. Kdy a jak jste přišel do Čr?

Přišel jsem studovat. Konkrétně Televizní a filmovou žurnalistiku na Fakultě žurnalistiky na Univerzitě Karlově, to byl důvod proč jsem přijel ze Sýrie. A v České republice žiji od konce roku 1995.

Sledujete současnou situaci v Sýrii?

Situaci v Sýrii každodenně sleduji z mnoha důvodů, protože jsem se tam narodil, chodil do školy a v podstatě tam prožil půlku mého života. Navíc v Sýrii žijí mí sourozenci a příbuzenstvo.

Situace, ve které je Sýrie dnes, začala tím, že současný prezident Bašár Asad v roce 2000 zdědil prezidentské křeslo po svém zesnulém otci Háfiz al-Asadovi, který po vojenském převratu vládl železnou rukou Sýrii celých 30 let. 

Prezident ale podle syrské ústavy musel být starší 40 let, a tolik tehdy Bašár Asadovi nebylo. Tak se sešel parlament a během pěti minut změnil tento ústavní požadavek na 35 let, tedy přímo na míru dnešnímu nelegitimnímu prezidentovi. Ten zpočátku slíbil občanům uvolnění a reformování tvrdého režimu a mluvilo se o tzv. „Damašském jaru“. Toto krátké období však proměnu zevnitř nepřineslo. Prezident naopak rozšířil pravomoci tajných služeb a ze země si udělal zlatý důl pro sebe a svou rodinu.

Během jedné demonstrace v městě Darraa na jihu Sýrie ( 18. 3. 2011, pozn. Red. ) bylo zastřeleno několik demonstrantů, včetně nezletilých. Následovala vlna protestů, při kterých Syřané žádali reformy a potrestání těch, kteří zavinili smrt demonstrantů. Ale opět při potlačování protestů demonstranti umírali. Zhruba po osmi měsících pokojných demonstrací se kvůli brutalitě prezidentských gard pod vedením prezidentova mladšího bratra generála Maher al- Asadasituace vyhrotila v občanskou válku, ve které proti sobě bojují Syřané, ale i jiné národnosti. Ten konflikt velmi zasáhl i do mé rodiny, zasáhl mé příbuzné, protože ve válce zemřelo už devět mých blízkých. Raději o tom už nechci mluvit.

Jak vnímáte probíhající debatu týkající se uprchlické krize?

Debaty o uprchlické krizi vnímám jako něco neuvěřitelného, něco jako exodus národů v minulých dobách. Lidi, muži a ženy z mnoha národností, barvy pleti a náboženství ve všech věkových kategoriích překračujících hranic mezi státy pěšky. Někdo utíká před válkou, které zachvátila jeho zemi, někdo hledá za hranicemi lepší životní podmínky.

Osobně mi velmi vadí, že mnoho migrantů se vydává za Syřany jen proto, aby mohli získat azyl v té nebo oné zemi kam míří. Například ministr vnitra Milan Chovanec v Otázkách V. Moravce řekl, že 90 až 95% běženců nejsou ze Sýrie. Podle mého názoru by se měli představitelé EU dohodnout s Tureckem, aby mohli společně bojovat proti pašerákům lidi a koordinovat se mezi sebou. Jinak to bude dál jako v džungli.

Je přijímání uprchlíků podle vašeho názoru bezpečnostním rizikem?

Nevím jestli je to je či není bezpečnostní riziko pro EU, co se ale týče přijímaní uprchlíků, můj názor vždycky byl stejný: kdo nerespektuje místní pravidla, ať táhne tam odkud přijel, vůbec se s ním nemazlit. A ať je to uprchlík před válkou nebo ekonomický přistěhovalec, pravidla hry by měly platit pro všechny stejně.

Pociťujete vy osobně změnu postoje české společnosti k muslimům?

Lidi tady koukají na každého Araba jako na muslima a nebezpečí pro společnost a nezáleží jim na tom, že může být křesťan nebo ateista. Ale i kdyby to byl muslim, tak to přece neznamená, že je nebezpečný. Bohužel takové pocity vznikají kvůli mediálním masáži a antiarabské hysterii, která hraničí s davovou psychózou a rozšiřuje jako lavina po sociálních sítích, v médiích atd. V poslední době se podle mě veřejné postoje české společnosti ve vztahu k Arabům zhoršily. Myslím ale, že takové averze byly předtím jen schované a jen čekaly na nějaký podnět, aby se rozšířily ve společnosti.

Radikalizuje se tedy česká společnost?

Bohužel, mám pocit že ano, v poslední době i díky panu prezidentovi, poslanci T. Okamurovi nebo M. Konvičkovi a dalšími, kterými rozšiřuji strach proti Arabům pod maskou hnutí Islám v ČR nechceme“, šíří výroky jako „Ne každý terorista je muslim, ale každý muslim je terorista“. Přece každý kdo má Facebook si musel všimnout množství agresivních statusů, zpráv pomlouvající muslimy vůbec. Lidi sdílejí tyto pomluvy aniž by přemýšleli, a tímto způsobem se vyhrocují a radikalizují.

Setkáváte se v každodenním životě s předsudky?

Díky tomu, že jsem v místě kde žiji známý, tak se s předsudky nebo se stereotypy nesetkávám často, ale někdy přece jen ano. Vzpomínám na takové situace nerad, ale byl jsem například s kamarády v hospodě u piva, kdy si u stolu plného lidí jeden z přítomných odmítl připít s „muslimem“. Mí čeští přátelé a kamarádi se za mě ale postavili a podpořili mě.

Petr Nutil