Když Prima hájí svoji neprofesionalitu

Milan Šmíd. „Foto: Petr Novák, Wikipedie“

Ve svém medailonu na webu televize Prima novinář Patrik Kaizr odpověděl na otázku: „Co vás dokáže nejvíce naštvat?“ slovy: „Hlupák a hlouposti.“ Mám obavy, že svojí reportáží z minulého týdne „Informovat o pravdě se moc nenosí“ (vysíláno 15.2.2016) se Kaizr jedné takové hlouposti sám dopustil.

Například tím, že vynalezl „zákon o utvrzování ve stereotypech ve vztahu k menšinám,“ který podle něj „naprosto vylučuje věcnou, svobodnou a otevřenou politickou debatu o otázkách, které se týkají například právě imigrace.“.

Takový zákon totiž vůbec neexistuje. Nic proti novinářským zkratkám, jenomže existují určité hranice, které nelze překračovat, protože zkreslují realitu. Tvrdit, že existuje nějaký „zákon o utvrzování ve stereotypech…,“ je věcným nesmyslem a matením veřejnosti.

Patrik Kaizr měl asi na mysli § 32 „Základní povinnosti provozovatelů vysílání a provozovatelů převzatého vysílání“, odstavec 2, písm. i) ze zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který praví: „nezařazovat do programů pořady, které mohou utvrzovat stereotypní předsudky týkající se etnických, náboženských nebo rasových menšin.“

Ano, to je jednou z povinností, které provozovatelům vysílání ukládá zákon. Zda je to dobře nebo špatně, odmítám hodnotit. Ovšem k poněkud k dramaticky přehánějícímu závěru reportáže bych rád dodal několik detailů.

Patrik Kaizr tvrdí, že zákon o utvrzování ve stereotypech (sic!) je velký bič a přesvědčilo se o tom i naše zpravodajství. Když jsme před časem informovali o tom, jak majitelé ubytoven okrádají Romy, nikdo se nad tím nepozastavil, když jsme ale ve stejné souvislosti mluvili o kriminalitě Romů, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nás za použití tohoto zákona pokárala za utvrzování ve stereotypních předsudcích vůči romské menšině. A stejný zákon zřejmě použije i v případě reportáže o přemalovaném kravíně. Stížnost na televizi Prima totiž už na radě leží.“

Tím „velkým bičem,“ pod kterým úpí zpravodajství televize Prima, bylo upozornění Rady pro R a TV vysílání bez jakékoli sankce. V příloze pod čarou uvádím plný text rozhodnutí Rady z předloňského roku. Na jeho konci je výzva k nápravě situace. Není asi náhodou, že na všech šesti Radou konkrétně zmiňovaných reportážích z roku 2014 se podílel redaktor Bohumil Roub, tedy tentýž člověk, který vyvolal mediální aféru, točící se kolem slov o „přemalovaném kravínu.“

Stručná rekapitulace tohoto případu: 11. února vysílala Prima TV reportáž, v níž se citovala slova uprchlíka z Iráku: „Než, abychom bydleli v přemalovaném kravíně, tak to se raději vrátíme do Iráku.“ Web hatefree.cz obvinil 12. února Primu, že „odvysílala zmanipulovaný překlad výpovědi.“ Nadační fond Generace 21, který se o křesťanskou rodinu stará, nejprve 13. února tvrdil, že hlava této rodiny pan Georgis Batto nic podobného neřekl, později však musel svůj názor opravit.

Prima stejný den 13. února totiž publikovala část orginálu výpovědi pana Batto (v původní reportáži nebyla použita) ověřenou arabskými tlumočníky, kteří se nakonec shodli na tomto znění: „Pokud bych měl bydlet na nějaké ubytovně, a teď se nezlobte, která by měla vypadat jako nějaká stáj pro zvířata a byla by jen vymalovaná, aby vypadala lépe, tak tam bych prostě nebyl. To bych se raději vrátil.“ Takže stáj pro zvířata se zde vyskytovala, včetně jejího přemalování, jenomže vše bylo vysloveno v kondicionálu a v reportáži Bohumila Rouba vytrženo ze souvislostí. Nehledě na to, že reportáž byla proti uprchlíkům tendenčně zaměřena, například zdůrazňováním značkového oblečení a vlastnictví tabletů u dětí irácké rodiny.

Když svoji polemickou repliku Prima uzavřela slovy: „V reportáži byly uvedeny pravdivé a relevantní informace,“ vstoupila na tenký led. Výrok pana Batto byl sice potvrzen, ovšem byl podán ve zkreslující novinářské zkratce, a o tom, zda informace reportéra Rouba byly relevantní a zasazeny do neutrálně konstatujícího kontextu, o tom se nyní povedou diskuse.

Vystoupení Patrika Kaizra se snaží tuto diskusi posunout ve prospěch televize Prima tak, aby veřejnost se přiklonila na její stranu. Bohužel to dělá dosti nešikovným způsobem a se stejným nedostatkem novinářské profesionality, která – jak potvrzují reportáže o Romech z roku 2014 – chybí i jeho kolegovi Bohumilu Roubovi.

Podle mého názoru k pochybení v případu „přemalovaného kravína“ nedošlo proto, že by se mělo o výrocích pana Batto mlčet, nebo že by o jeho obavách ze špatného bydlení neměla být veřejnost informována, ale proto, že zde chyběla základní žurnalistická profesionalita nestranného přístupu k problému, který měl být představen, exponován, ale nikoli hodnocen (jednostranným či zaujatým řazením faktů). To byl i případ Roubových reportáží z roku 2014 z prostředí lokalit, kde žijí Romové, reportáží, které Rada analyzovala a vydala k nim své upozornění.

x x x

Nedá mi však, abych se v této souvislosti nezmínil o jednom bolavém místě naší legislativy, kterým jsou právě ty paragrafy uvedené v části zákona „Práva a povinnosti při vysílání programu“ (§31-§34). Již řadu let upozorňuji na nebezpečí, které plyne nikoli z chvályhodné snahy zákonodárců nastavit jisté obsahové a kvalitativní standardy, ale z toho, že některé z nich jsou právně neuchopitelné a mohou být zneužity proti svobodě projevu.

Mám na mysli především paragraf 31, odstavec 2: „Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů.“ Jsem všemi deseti pro to, aby naše vysílání bylo v mezích možností a dle obecně sdílených kritérií objektivní. Ovšem co mi vadí, je návaznost tohoto paragrafu na možné sankce, kterými může být potrestán každý, jehož regulační orgán shledá být „neobjektivním.“

Nikde v západní legislativě taková vazba neexistuje. Výzva k objektivitě, pokud se v zákonech vůbec vyskytuje (převážně v německé a rakouské legislativě), má podobu deklaratorního paragrafu. Hrozím se toho, že by v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání došlo k něčemu podobnému jako v Polsku, kdy jedna politická strana obsadí regulátora či vedení médií veřejné služby lidmi jednoho jediného správného názoru, kteří začnou diktovat, co je a co není objektivní, a následně trestat. Zatím je naše „velká“ Rada pluralitní a se sankcemi za obsahové nedostatky šetří, i když si Patrik Kaizr postěžoval, že zákon „naprosto vylučuje věcnou, svobodnou a otevřenou politickou debatu.“

Ale v době, kdy se společnost dělí na nesmiřitelné názorové proudy, a kdy stížnosti na média ve stylu: „chceme nezávislá objektivní média, ale vlastně chceme taková média, která říkají, co chceme slyšet“ se stále množí, obávám se okamžiku, kdy se naplní moje obavy, které jsem kdysi vyjádřil v textu: Objektivita a vyváženost – nepříjemný, ale také nebezpečný paragraf. V širší verzi v textu Téma – objektivita médií (referát přednesený na semináři ATO, čtvrtek 4. října 2007)


Citace z tiskové zprávy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání 1. 7. 2014

35. 0513(2014): FTV Prima, spol. s r.o.;
Analýza cyklu reportáží „Kam se jiní bojí“ a souvisejících pořadů na programu Prima v období duben – květen 2014.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se seznámila s analýzou cyklu reportáží „Kam se jiní bojí“ a souvisejících pořadů odvysílaných na programu Prima provozovatele FTV Prima, spol. s r. o. v období duben – květen 2014 11-0-0 – Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada) v rámci své působnosti dané ustanovením § 5 písm. a) a f) a § 59 odst. 1–3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), v platném znění, upozorňuje provozovatele FTV Prima, spol. s r. o., IČ 48115908, sídlem Na žertvách 132/24, Praha 8, PSČ 180 00, na porušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. i) zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustil tím, že některé příspěvky odvysílané v období od 9. dubna do 31. května 2014 na programu Prima v rámci rubriky s názvem „Kam se jiní bojí“, jež je součástí Zpráv FTV Prima, vysílaných od 18:55 hodin, utvrzovaly stereotypní předsudky vůči romské menšině.

Konkrétně se jednalo o vydání pořadu Zprávy FTV Prima, resp. reportáže ze dnů 9. dubna 2014 (19:01 hodin), 12. dubna 2014 (18:57 hodin), 15. dubna 2014 (19:10 hodin), 2. května 2014 (19:07 hodin), 3. května 2014 (19:06 hodin) a 30. května 2014 (19:03 hodin), kdy byli příslušníci romské minority, jakožto obyvatelé sociálně vyloučených lokalit, v těchto sděleních homogenizováni (byli vnímáni skrze svoji skupinovou příslušnost, nikoli jako jednotlivé osoby), přičemž tyto připsané charakteristiky byly jednoznačně negativní. V případě reportáže z 9. dubna 2014 byla na obyvatele lokality uvalena kolektivní vina za okradení štábu, což zaznívá prostřednictvím hodnotících komentářů reportéra („Bohužel my jsme možná jim sem chtěli i přijet pomoct a oni se nám takhle odvděčili.“) i reportérky, která se o kolemjdoucích, kteří jsou obyvateli navštívené lokality, vyjadřuje způsobem, jako by byli automaticky vinni či alespoň podezřelí („Mezitím se okolo jakoby náhodou procházejí místní lidé“), přičemž reportérka v souvislosti s krádeží oslovuje náhodně vybraného muže, a to způsobem, který není standardním dotazováním případného svědka, ale svým konfrontačním stylem připomíná spíše výslech podezřelého. Z kontextu předcházející reportáže odehrávající se ve stejné lokalitě je zřejmé, že jsou obyvatelé lokality ze strany televize označováni za Romy.

V reportáži z 12. dubna 2014 je utvrzována představa, že Romové jsou pro majoritu nebezpeční, čímž je vyvoláván strach z příslušníků této etnické skupiny, přičemž ovšem není z kontextu reportáže zjevné, na čem se toto nebezpečí zakládá („V ubytovně Předvoj, která byla postavena v padesátých letech na přenocování pro horníky, bydlí podle odhadů kolem 400 Romů. Starousedlíci se tudy bojí procházet i za bílého dne.“) Téma strachu je přitom nastoleno a zvýznamňováno samotnou redakcí, přičemž reakce oslovené respondentky s takto dramatizujícím vyzněním nekoresponduje. V téže reportáži jsou také Romové manipulativním způsobem stereotypizováni jakožto osoby zneužívající sociální dávky („Na ubytovně platí lidé ze sociálních dávek obrovské částky … I tak si ale po výplatě jezdí na nákupy taxíkem“), kdy je toto tvrzení „doloženo“ jedním záběrem na osoby vyhlížející jakožto Romové, jež vykládají nákup z kufru taxi.

Reportáž z 15. dubna 2014 líčí obyvatele sociálně vyloučené lokality (jako Romové jsou identifikováni i ze strany reportéra) jakožto skupinu devastující svoje (široké) okolí, což je podpořeno protiromskými výroky respondentů. Reportáž přitom stojí zcela na straně ne-romských obyvatel, nezazní zde jediné vyvažující stanovisko, obyvatelé sociálně vyloučené lokality jsou označeni za jediné apriorní viníky komplikované sociální situace, což ústí ve vyvození závěrů o nežádoucí přítomnosti celé této skupiny („Teď už mají místní relativní klid. Šest let ale čekají, kdy pozůstatky z pobytu nepřizpůsobivých z vesnice zmizí.“). V reportáži z 2. května 2014 jsou osoby romské etnicity asociovány jako „problémoví přistěhovalci“ a prezentovány jako nežádoucí tím, jak zprávu uvede moderátor („Radnice severočeských Obrnic se aktivně brání před problémovými přistěhovalci“), přičemž reportér vzápětí tyto osoby specifikuje jakožto Romy („V Obrnicích patří podle odhadů téměř polovina z dva a půl tisíce obyvatel k romskému etniku. Za levným bydlením se sem stěhovali stále další a další sociálně slabí“). Romové jsou zde také spojováni s agresivitou, zejména agresivitou romských dětí. Nikdo z romské komunity však, na rozdíl od starousedlíků, nedostane prostor k vyjádření.

Jako násilní a nezvladatelní jsou Romové (romská etnicita identifikována již moderátorkou) líčeni v reportáži z 3. května 2014, kdy je generalizujícím způsobem popisováno napadení policisty („Práce s místními je těžká, svědčí o tom i fakt, že před více než rokem z tohoto balkónu vyhodili místní obyvatelé policistu.“). Reportáž vyznívá tak, jako by pachateli tohoto činu byla jakási “ zločinná komunita“, nikoli jednotlivec, který se tohoto činu fakticky dopustil.

V reportáži z 30. května 2014 je příslušnost k romské minoritě přímo konotována s násilným trestným činem znásilnění („K podobnému činu, jako je znásilnění, tu od té doby nedošlo, ale právě nezaměstnaní Romové se podle starousedlíků stále velkou měrou podílejí na drobné kriminalitě.“), přičemž Romové jsou označeni jakožto příčina (de facto viníci) protiromských demonstrací („Příčinou /demonstrací/ bylo znásilnění mladé dívky v těchto místech mladým místním Romem“ … „Problémy v soužití s více než 300 Romy tady ale eskalovaly už několik let“).

Takovéto zobrazování osob romského původu může mít potenciálně za následek utvrzení stereotypních předsudků, posílení xenofobních nálad a etnického napětí ve společnosti a může přispět k diskriminačnímu chování ze strany majoritního obyvatelstva. Rada stanovuje lhůtu k nápravě 7 dní ode dne doručení upozornění.

(publikováno na webu autora )

Milan Šmíd