Zásadní stanovisko je tím čistší a rozhodnější, čím méně o věci víme. Člověk by si čast pokazil své zásadní stanovisko, kdyby začal později zkoumat to, co zásadně odmítá nebo přijímá.
Kritické stanovisko se zaujímá jenom tehdy, když se k někomu nebo k něčemu stavíme víceméně odmítavě nebo chceme aspoň vyjádřit velmi silné výhrady. Řekneme-li například, že k něčemu zaujímáme kritické stanovisko, rozumí se tím už samo sebou, že tu věc budeme považovat za zvratnou nebo přinejmenším za naprosto pochybnou. Kritické stanovisko nezaujímáme proto, abychom o věci po zralé úvaze řekli, že je dobrá, nýbrž proto, abychom vypátrali aspoň něco, co jí vytknout, a pak se od ní vítězně vzdálili. Podobný smysl má, řekneme-li, že máme k něčemu kritický poměr nebo že k někomu zaujímáme kritický postoj. Ve všech těchto rčeních je mlčky obsažen předpoklad, že kritické je jen to, co je pokud možno proti; kdežto býti prostě a přímo pro něco je jaksi nekritické. Kritické stanovisko neoznačuje zájem, co na věci je, nýbrž projev nedůvěry, která se může ukojit jen tím, že se na věci najde nějaká chyba.
A najde se vždycky, kdykoli se zaujme kritické stanovisko. Ze zásadního stanoviska se věci odmítají nebo přijímají, aniž bylo třeba blíže zkoumat, jaké vlastně jsou. Naopak, zásadní stanovisko je tím čistší a rozhodnější, čím méně o věci víme. Člověk by si čast pokazil své zásadní stanovisko, kdyby začal později zkoumat to, co zásadně odmítá nebo přijímá.
Osobní stanoviska se netěší takové úctě jako stanovisko zásadní. “Mé osobní stanovisko je to a to,” říkám s jistou skromností a rezervou; a když někomu nechceme říci do očí, že mluví nesmysly a že se s ním nebudeme o takové samozřejmosti hádat, zamluvíme to zdvořilým prohlášením, že je to jeho osobní stanovisko. Přiřknout někomu osobní stanovisko je nejmírnější forma urážky a osobního podcenění. Zato zásadní stanovisko obyčejně respektujeme, i když je sebepitomější.
Z mého stanoviska se mají věci tak a tak (kdežto z vašeho stanoviska se mají nějak jinak): tohoto rčení zpravidla užívají odborníci, když shledávají, že jejich názory o věci se diametrálně rozcházejí a že by asi jeden druhého nepřehádal; i vyhlásí se tímto úslovím cosi jako neutralita. Vy máte své stanovisko a já mám taky své; i ponecháme si každý to své a nebudeme se do toho jeden druhému míchat. Každý si bude svrchovaně vládnout na svém stanovisku, neobtěžován agresívními důvody váženého pana kolegy.
Naše stanovisko mají politické strany. Obyčejně se vyskytá ve rčení: Naše stanovisko je jasné. Nebo: Naše stanovisko je pevné. Postavit se na stanovisko souhlasné nebo odmítavé zahrnuje představu, že stanovisko je cosi jako vyvýšené místo, řekněme nějaké pódium, na které vystoupíme a pronášíme své ano nebo ne s větší vahou, než kdybychom stáli na pouhé zemi obyčejného povídání. Daleko snazší je postaviti se na stanovisko než například dospěti k názoru.
Lidové noviny 13. 3. 1938