Na internetu se objevuje stále více příspěvku týkajících se činnosti neziskových organizací a Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž, známá spíše pod akronymem Frontex. Například obrázek sdílený Ivanem Šrámkem (Svobodní) má přes 1 300 sdílení. Autorem je vyčítáno, že migranti vyjíždí na moře s vědomím, že je bude nutné „zachránit“. Bez vybavení, bez dostatku paliva. V tomto článku nebudeme hodnotit pravdivost těchto tvrzení, ale podíváme se na situaci z pohledu záchranářů.
Migranti vyplouvají do Evropy často z Libye, Tuniska, Alžírska a částečně také Egypta. Realita je taková, že ve všech zmiňovaných zemích buď probíhá občanská válka nebo zde je vyhlášen mimořádný stav. Navázat jakýkoliv kontakt s tamními vládami, jdou-li tak vůbec nazvat, je mimořádné obtížné.
Občanská válka v Libyi probíhá od roku 2014. Soupeří zde Libyjská národní armáda s jednotkami podporující Vládu národní jednoty. Do toho ještě v Libyi působí mnoho malých hnutí, vč. teroristické organizace Islámský stát. První dvě jmenované síly kontrolují asi polovinu pobřeží. Libyjská armáda s původní parlamentem je podporován Ruskem či Saudskou Arábií. Nově vzniklá vláda národní jednotky má zase podporu USA. Ani jedna z vlád však nemá podepsanou jakoukoliv dohodu s Evropskou Unii. Vzhledem k nepřehledné situaci je zřejmé, že zde takřka nefunguje výběr daní a tak vlády nemají velké finanční prostředky, jak zabezpečit migranty, či zřídit uprchlické tábory na svém území.
Podobná situace je i v Tunisku. „Tuniský prezident Kaíd Sibsí v březnu o sedm měsíců prodloužil výjimečný stav v zemi. Trvat bude do poloviny října a jde o vůbec nejdelší termín pro toto mimořádné opatření. Tunis je začal vyhlašovat po atentátech v roce 2015. Jedním z důvodů mimořádně dlouhého termínu je podle prezidentovy kanceláře snaha zajistit bezpečnost při volbách, během postního měsíce ramadánu a také v turistické sezoně,“ informuje Aktuálně.cz. „Je však třeba mít stále na paměti, že politická situace tu není zcela stabilní (trvá zde výjimečný stav) a i v roce 2017 se objevily výjimečné násilné útoky zaměřené na tuniské bezpečnostní složky. Na místě je tedy jistá obezřetnost. Také se doporučuje vyhýbat velkým shromážděním lidí a cestovat pokud možno v doprovodu další osoby (platí zejména pro ženy),“ píše se ve varování.
Ještě horší situace je v Alžírsku. „Ministerstvo zahraničních věcí ČR doporučuje vzhledem k přetrvávajícímu riziku bezpečnostních incidentů, a to včetně teroristických útoků a únosů, dbát při cestách do země velké opatrnosti a dodržovat zvýšené zásady individuální bezpečnosti. V Alžírsku přetrvávají nebezpečí a rizika spojená s individuální turistikou. Ministerstvo zahraničních věcí ČR proto striktně nedoporučuje pohyb mimo městské aglomerace na severu země za účelem provozování individuální turistiky v neobydlených místech, které nejsou pod stálou kontrolou místních bezpečnostních složek. Do jižních oblastí cesty nedoporučujeme. Nabádáme ke zvýšené ostražitosti a dodržování elementárních bezpečnostních pravidel i ve městech,“ píše se v stále trvající varování Ministerstva zahraničí ČR.
„Bezpečnostní situaci v ostatních částech země považuje MZV ČR t. č. za stabilní, v patrnosti je ale třeba vést, že v některých oblastech může docházet k teroristickým útokům zaměřeným převážně proti egyptským bezpečnostním složkám a jejich infrastruktuře. MZV ČR proto doporučuje cestovat do Egypta pouze v odůvodněných případech (obchod, studium). To se netýká cest s turistickými kancelářemi do letovisek při Rudém či Středozemním moři a návštěv významných staroegyptských památek, jejichž bezpečnost je výše zmíněnému incidentu navzdory zajištěna dostatečně, respektive v jeho důsledku již byla posílena. MZV ČR také doporučuje pečlivě zvážit individuální cesty do oblasti velké Káhiry. V reakci na sebevražedné útoky namířené proti Koptům je v Egyptě od 9. dubna 2017 vyhlášen výjimečný stav. Nařízení o vyhlášení výjimečného stavu dosud nemělo jakýkoliv přímý vliv na fungování egyptských turistických letovisek u Rudého moře,“ varuje ministerstvo zahraničí při cestách do Egypta.
Je tedy zřejmé, že v těchto zemích fungují normálním způsobem jen turistická letoviska. Infrastruktura těchto zemí spíše nefunguje, než funguje. Země EU tedy většinou nemají ani partnera, s kým jednat a komu případně migranty vracet.