Hledači pravdy našli svého guru

Proruský web Aeronet by nestál za zmínku, kdyby jeho stránky nepokládali za seriózní zdroj někteří naši politici.

(ačkoli samotný text je staršího data, máme za to, že by neměl zapadnout – pozn. red. )

Proruský zpravodajský web aeronet.cz, na jehož záhadný a pochybný původ už v srpnu 2014 upozornil Vladimír Ševela, by nestál za zmínku, kdyby jeho stránky nepokládali za seriózní zdroj někteří naši politici. Že Jan Veleba uvěří polopravdám a výmyslům o skupině Pussy Riot a použije je ve veřejném vystoupení, bych ještě pochopil. Je-li někdo odborníkem na zemědělskou problematiku, nemusí být zkušeným politickým profesionálem.

Ale že hejtman Michal Hašek si vyvěsí na svůj facebookový profil odkaz na článek aeronetu „Jak fungují české mediální agentury pro průzkum veřejného mínění?“, v němž se tvrdí, že kampaň proti prezidentu Zemanovi „pochází přímo od amerických mediálních poradců ministerstva zahraničí Spojených států amerických,“ to mne trochu vyděsilo. Zvláště když k tomuto odkazu Hašek přidal větu „Na každém šprochu pravdy trochu…“

hasek20141206

Předpokládám, že Michalu Haškovi se asi v tomto textu zalíbil názor, podle něhož veřejné mínění se dá snadno ovládnout prostřednictvím nejrůznějších manipulací a tzv. spinů, a že téměř vše, co se u nás děje, je výsledkem dohodnuté, vzájemné a koordinované součinnosti výzkumných agentur s médií. Co na tom, že odborník, který je zde zpovídán, je anonymní, stejně jako jsou anonymní všechny agentury, o kterých hovoří, takže nějaké konkrétní důkazy nelze předložit.

A tak se vše odehrává v rovině obecných tvrzení, že „v devíti z deseti případů jde o tzv. konfirmační průzkumy (…) které mají něco zadavatelovi potvrdit,“ na rozdíl od empirických průzkumů, kterých „je opravdu znatelná menšina.“ Nebo, že „nikdo nefalšuje odpovědi respondentů. My pouze zajistíme, že otázky budou položeny na stůl vybraným respondentům, o kterých bezpečně víme, že odpoví podle našich představ,“ protože „známe dopředu reakci respondenta na určité téma s přesností převyšující 90% pravděpodobnosti. Dokážeme tedy naplánovat výsledek zadaného průzkumu klienta, aniž bychom zfalšovali jediný checkbox.“

Nejsem sociolog ani expert na metodiky průzkumů veřejného mínění, a proto bych uvítal, kdyby se ozvali všichni ti, kteří jsou členové Sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejné mínění SIMAR, jehož členové se zavázali dodržovat kvalitativní standardy a mezinárodně uznanou metodiku, jejíž aplikace podléhá kontrolám sdružení. To, co zde popisuje anonymní „odborník,“ může být v rozporu s uvedenými zásadami, a proto by se věc měla prověřit a zkontrolovat. Samozřejmě, pokud uvedená anonymní agentura, která je v textu označována za „seriozní,“ se do sdružení SIMAR vůbec zapojila. Je totiž známo, že některé médii často citované agentury (například Sanep, Phoenix research) se do tohoto sdružení nepřihlásily.

Já osobně jsem získal z textu pocit, že v něm hovoří člověk, který letmo nahlédl za kulisy provádění výzkumů veřejného mínění, a některým jeho metodám, které poznal, jako je kvótní výběr, či vážení vzorků z náhodného výběru, přisuzuje manipulační charakter, aniž pochopil, že se tak činí v souladu s teorií matematické statistiky. Budiž. Není tajemstvím, že výzkumy veřejného mínění občas volí metodiku, která je sice v souladu s pravidly seriozního výzkumu, ale která vychází vstříc zákazníkům, zvláště u komerčních průzkumů, které klient pak využívá ke své propagaci. V tomto ohledu jsem ochoten některá východiska rozhovoru akceptovat.

Ovšem závěry a vývody, které zmiňovaný „odborník“ ze svých poznatků vyvozuje, svědčí o tom, že jde o člověka spikleneckých teorií, obludných představ o všemocnosti tajných služeb a médií, o člověka, který chválí aeronet.cz, protože „otevíráte hnisavé rány současné západní mediokracie, mluvíte o vlivech amerických tajných služeb na dění v ČR, o kterém my víme, že se děje v neskutečném měřítku a rozsahu.“

To slovo „my víme“ je dosti charakteristické pro lidi zvláštního druhu, hledače pravdy, kteří se kupodivu vyskytují nejen u nás. Právě tento týden jsem si přečetl v německém FAZ úvahu o lidech, kteří všude vidí lež, nemají rádi Západ, nedůvěřují tisku a politikům a obdivují Putina. Tato úvaha o tzv. Verschwörungsjournalismus, spikleneckém žurnalismu má titulek „Ist halt so, ist die Wahrheit!“, což jest finální argument těchto lidí, přes který u nich nejede vlak: „Tak to zkrátka je, je to pravda!“ Když se s nimi člověk snaží věcně diskutovat, jejich argumentem nejsou fakta, ale citace zdrojů podobných aeronetu.

A tak není divu, že uvedenou webovou stránku Jak fungují české mediální agentury navštívilo už přes 120 tisíc internetových hledačů pravdy, kteří tak dobře vědí, že všechno, co je kolem nás, je jen klam a šalba, podfuk, který je třeba odhalit.

P.S. Nemám čas ani energii na vyvracení jednotlivých nesmyslů materiálu ve věci médií. Už titulek je chybný – je totiž velký rozdíl mezi mediální agenturou a agenturou pro výzkum veřejného mínění. Znalost fungování tiskových agentur je „odborníkovi“ cizí, jinak by nemohl tvrdit, že tiskové agentury přebírají převážně informace od jiných médií, neboť je tomu právě naopak. Nehledě na to, že každá agenturní zpráva má svého autora a je zdrojovaná, tedy není „bez certifikace její validity.“ Perlou je pak tvrzení, že „Česká Televize se stala neřízená střela, neovladatelné těleso, kterého se zmocnili bývalí aktivisté okolo vůdců známého „spacákového povstání“, tedy lidé z okolí bývalého prezidenta Václava Havla a Jana Rumla.“ Tady jmenovaný „odborník“ trochu zaspal dobu a zřejmě si nevšiml, že od televizní krize zimy 2000-2001 uplynulo 14 let, vystřídali se tady čtyři ředitelé (jeden prozatímní) včetně několika šéfredaktorů zpravodajství. Některá klišé jsou zřejmě nesmrtelná.

Článek byl publikován na blogu autora.

Milan Šmíd