Vláda schválila Strategii romské integrace na roky 2015 až 2020. Jejím cílem je zvrátit do roku 2020 negativní trendy ve vývoji situace Romů v ČR zejména ve vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení a v oblasti sociální. Některá média to vzala zkratkou a informovala o „přednosti Romů na Úřadech práce“. To si někteří mylně spojili s čekací dobou na ÚP a vznikl tak celkem úsměvný hoax.
Romové mají přednost ve frontě a gadžo čeká vzadu: „Co to tedy bude zřejmě znamenat v praxi? Ten, kdo bude poctivě celý život pracovat a odvádět státu daně, pak, když přijde o práci a stoupne si do fronty na „pracáku“, před sebe bude muset pustit Roma, který nikdy nepracoval?“
Sama upřímně netuším, jak konkrétně by takové opatření mohlo pomoci k vyšší míře zaměstnanosti Romů. Ve Strategii samozřejmě žádný návrh na přednost Romů ve frontě na pracáku nenajdete. Píše se tam totiž něco jiného.
Zaměstnanosti se věnuje část Strategie nazvaná „Zvýšení zaměstnanosti a ekonomických aktivit Romů“.
Specifické cíle jsou:
- Zajištění rovného a účinného přístupu k veřejným službám zaměstnanosti, k nástrojům aktivní politiky zaměstnanosti a k individuálnímu poradenství, přizpůsobenému potřebám romských klientů;
- podpora první pracovní zkušenosti, celoživotního učení a rozvoje dovedností;
- podpora osob samostatně výdělečně činných a podnikání.
Jak to funguje reálně?
K dosažení vyšší míry zaměstnanosti slouží tzv. nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. Například:
- Poradenství, rekvalifikace potenciálních zaměstnanců, aktivní vyhledávání vhodných pracovních příležitostí;
- programy dotovaných pracovních míst – veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa;
- specifické projekty – např. právě probíhající projekt „Odborná praxe pro mladé do 30 let“ (který je určen všem lidem mladším 30 let, kteří mají méně než 2 roky pracovních zkušeností a jsou dlouhodobě evidováni na ÚP – tj. déle než 5 měsíců);
- podpora zahájení podnikání – např. Příspěvek na zřízení společensky účelného pracovního místa pro uchazeče o zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti.
Komu je to určeno?
Definovanými cílovými skupinami jsou např. dlouhodobě evidovaní uchazeči o zaměstnání (déle než 5 měsíců), uchazeči do 25 let věku včetně absolventů škol bez praxe, uchazeči pečující o dítě do 15 let věku, uchazeči starší 55 let věku, osoby se zdravotním postižením, ženy vracející se z mateřské nebo rodičovské dovolené, uchazeči, u kterých je důvodný předpoklad dlouhodobé evidence, uchazeči, kterým je potřeba věnovat zvýšenou péči z jiného důvodu bránícího jejich vstupu na volný trh práce, např. ohrožení sociálním vyloučením z důvodu setrvávání v dlouhodobé nezaměstnanosti.
Pozitivní diskriminace aneb jak se žije nepřizpůsobivým
Pozitivní diskriminace existuje. A v současnosti aktivně probíhá. Netýká se však pouze Romů. Ve skutečnosti se v evidenci úřadů z důvodu ochrany osobních údajů neeviduje, zda je někdo Rom. Romové se do pozitivně diskriminovaných skupin dostanou tak jako ostatní – pečují o dítě do věku 15 let, jsou dlouhodobě v evidenci úřadu, jsou bez praxe, vrací se z mateřské dovolené atd.
Jsem svobodná matka a na Úřadu práce jsem byla evidována 3 roky. Sama jsem poznala, že i když máte vzdělání, praxi, velkou snahu i trpělivost, někdy to nestačí. Zaměstnání, ve kterém respektují, že mohu pracovat pouze ve všední dny v dopoledních hodinách (v době školky) a občas mám nemocné dítě, jsem nakonec získala díky známé, která ho pro mě v podstatě vyprosila. Na pracáku jsem se ale měla poměrně dobře. Absolvovala jsem zdarma několik kurzů a projektů s tématikou začlenění maminek zpět do pracovního procesu či vzdělávací tématikou – např. základy podnikání, základy práce na PC atd. Pracák mi také zaplatil rekvalifikaci v hodnotě přes 30 000 Kč. Chvíli jsem uvažovala i o možnosti podnikání a pracák mi nabídl možnost získat příspěvek ve výši až 80 000 Kč. Pozitivní diskriminace funguje skvěle.
Co je cílem?
Cílem je zapojit hůře zaměstnatelné do pracovního procesu. A vše je to placeno z vašich (našich) daní.
Jak se s tím vyrovnat?
Některé trápí představa, že chodí do práce, tvrdě pracují a ze své práce živí povaleče. Mohou tomu věřit nebo ne, ale právě oni patří k těm, které potkalo největší štěstí: jsou zdraví, mají zdravé děti, zvládli sehnat práci, mohou vydělávat peníze, nemusí se za sebe stydět. Mají vše, o čem mnoho lidí jen sní. Spousta lidí by všechny ty skvělé pozitivní diskriminace a výhody sociálních dávek s těmito šťastlivci vyměnila za prostou možnost pracovat. V naší společnosti je důležitá tzv. konkurenceschopnost, tedy schopnost uspět v „boji“ o pracovní místo ve vysoce konkurenčním prostředí. Někteří lidé jsou konkurenceschopní méně – mají nejrůznější omezení. Krom již jmenovaných svobodných matek jsou to lidé tělesně či mentálně postižení, lidé starší 55 let, maminky s dětmi, mladí lidé bez praxe. A také Romové či cizinci.
Nemá cenu před tím zavírat oči. Mnoho lidí řekne, že by Roma nezaměstnali, a pak se moc rozčilují, že Romové nepracují. Romové pracují, když je někdo zaměstná. Samozřejmě existují lidé, kteří pracovat nechtějí. Strategie se ale v bodě „Zvýšení zaměstnanosti“ zabývá především těmi, kteří se snaží najít práci, a řeší, jak jim pomoci. A pokud některé tak moc mrzí, že ze svých peněz pomáhají jiným lidem najít práci, nechť se zkusí zamyslet, jak jednoduše se mohou oni sami do jedné z těch pozitivně diskriminovaných skupin dostat (zůstanou sami na dítě, zestárnou, onemocní,…). Já bych výhody pozitivní diskriminace nepřála zažít nikomu.
TL: DR Jak to tedy je?
Část Strategie nazvaná „Zvýšení zaměstnanosti a ekonomických aktivit Romů“ hledá možnosti, jak zajistit vyšší míru zaměstnanosti a zaměstnatelnosti Romů a dalších skupin obyvatel. Půjde hlavně o to, aby byli Romové na pracáku lépe informováni o možnostech, které mají, aby lépe fungovalo poradenství a o snahu více zapojit Romy do aktivit, které ÚP nabízí. Předbíhání ve frontě se nikdo obávat nemusíte.
Více informací v plném textu Strategie.
Publikováno na webu HateFree.