Der Ewige Moslem / Věčný muslim

Mrazí v zádech, když při sledování filmu Věčný žid z roku 1940 všímáme, jak moc jsou si tehdejší antisemitská a dnešní antiislámská rétorika podobné. Vlastně se dají použít celé dlouhé komentáře z filmu, jen zaměnit některá slova a nikdo nic nepozná.

Lživý tisk nám předkládá svou pravdu a označuje všechny, kdo nesouhlasí, za pokrytce. Stavíme se proti krutostem páchaným muslimy. Věčný muslim alias Věčný žid jako předivo, z něhož je upletena genocidní mentalita lidí. Následující provokativní řádky berte jako předehru, vysvětlení následuje.

Předehra

Lživý, islamizovaný tisk po celé Evropě nám předkládá svou pravdu a označuje všechny, kdo nesouhlasí, za pokrytce. Pod maskou „nesobeckých“ humanistů, s rétorikou neomezené osobní svobody, navádějí proti občanskému pořádku a útočí proti evropským hodnotám.

Stavíme se proti krutostem páchaným muslimy. Zasazujeme se o zákaz barbarských zvyků, které v civilizovaném světě nemají co činit.

Muslimové jsou nejnebezpečnější, když se mohou vměšovat do našich národních kultur, náboženství a umění. Naše hodnoty, estetické vnímání, jsou pro ně nepochopitelné. Náš kulturní život byl s pomocí jejich přisluhovačů a zrádců islamizován a zbastardizován. Pod maskou vědecké diskuse se pokoušejí svést zdravé lidské potřeby na degenerovanou cestu. Jak se to mohlo stát? Zdánlivé dogma lidské rovnosti oklamalo zdravý instinkt národa.

Jejich náboženské zvyklosti odkazují na zkázu všeho nemuslimského a učí muslimské děti prostřednictvím svých náboženských obřadů nenávidět vše nemuslimské. Mnozí vzdělaní Evropané, objektivní a tolerantní, považují jejich rétoriku za náboženských folklór a divné zvyky. Omyl. Ač někteří z nich zakrývají svou vražednou povahu, jsou to stále titíž muslimové, jiná rasa, nadále mnoucí si ruce nad aktem pomsty.

Od dětství se muslimové učí starověké zákony v muslimských školách a prohlubují svou víru. Nejedná se však o náboženské vyučování. Imámové nejsou žádní mírumilovní teologové, nýbrž političtí vychovatelé. Politici parazitujících migrantů musejí být stůj co stůj udrženi v tajnosti. Někteří muslimové z evropských komunit nemusejí nevyhnutelně poznat všechny jejich plány. Postačí, když budou od mladosti dostatečně prostoupeni islámským duchem. Muslimové počítají s tím, že lidé neporozumí jejich jazyku a dvojsmyslnostem jejich symbolů. Proto se tyto tak často objevují i v evropských mešitách.

Jaký druh „pravdy“ že to odhalují jejich posvátné knihy? „Z nevěřících se stanou nepřátelé, kteří budou vyhlazeni. Nad nimi je boží hněv, který praví, že i nejlepší mezi nevěřícími budou zabiti.“ Nikdo mezi lidmi světa není dobrý, pro ně jsou všichni rouhači. Jen synové Mohameda jsou čestní. „Sláva Věčnému, jenž zredukuje nepřátele vašeho lidu, poníží je a zničí tak, aby země patřila jen Tobě a Tvému lidu.“ To vše se dočteme v jejich posvátných knihách.

To přece není žádné náboženství. To je přísaha zvráceného, lhářského a prohnilého národa proti všem ne-muslimům. Proti našim národům a jejich morálním hodnotám. Jejich náboženství učinilo z podvodu povinnost.

Všude, kam přišli, byli nevítanými vetřelci. Lidé proti nim vystupovali. Moderní doba, s jejími zmatenými teoriemi o lidské rovnosti a svobodě, dala muslimům velikou podporu. Přitom jsou to právě muslimové, kdo nemilosrdně vykořisťuje kulturně dominantní, původní obyvatele Evropy.

Jejich migrační toky připomínají migraci potkanů. Muslimské hordy se skrytě rozlézají do všech koutů světa a šíří po světě nákazy, podobně jako to činí hordy potkanů, původem z Asie. Parazitující muslimské etnikum je odpovědné za stále se zvyšující kriminalitu všude tam, kde žije. Práce je jim cizí, chtějí nás pouze vykořisťovat. Na to, jak jsou stále ještě malou menšinou, vědí, jak terorizovat tolerantní národ. Někteří z nich získali na Západě velké bohatství, nikoli však poctivou prací, nýbrž příživnictvím, lhaním a podvody.

I když se někteří z nich kryjí v civilizovaných šatech a asimilují, jsou to stále titíž muslimové, cizorodá tělesa, připravená infiltrovat západní civilizaci a zničit ji. Neliší se od nás jen tělem, ale především duší. Nemuseli bychom se jimi trápit, kdyby zůstali ve svých orientálních domovech.

Der Ewige Jude

14182544_10209261692392077_502244770_n

To jsou  prohlášení, která důvěrně známe z některých „alternativních“ médií, z projevů některých politiků a aktivistů, ze statusů a komentářů na sociálních sítích. V určitých intenzitách se objevují i v projevech představitelů českého státu a mají značný dopad na vnímání lidí. Kdo chce být mezi lidmi oblíben, použije některý z výše uvedených komentářů a úspěch je zaručen.

Ač je to k nevíře, autorem předchozích komentářů není ani Tomio Okamura, ani Martin Konvička, ba ani Adam Bartoš nebo Marián Kotleba. Tyto komentáře jsou mnohem starší. Pocházejí z roku 1940 a jejich „producentem“ je říšské Ministerstvo pro lidovou osvětu a propagandu. Jsou to komentáře z patrně nejrasističtějšího filmu všech dob, z filmu Der Ewige Jude neboli Věčný žid.  Iniciátorem tohoto propagandistického majstrštyku, jenž se stal přímým spouštěčem nejhanebnějšího systematického zločinu, jaký kdy lidstvo spáchalo, a zároveň jeho největším propagátorem nebyl nikdo jiný než Joseph Goebbels, říšský ministr propagandy. A samozřejmě, udělal jsem v textu drobnou změnu. Slovo žid jsem zaměnil za muslima, slovo rabín za imáma, slovo synagoga za mešitu. Mohli bychom do tohoto schématu vtěsnat jakékoli etnikum – Romy, bělochy, americké indiány, Němce nebo klidně i Papuánce. Bude účinné proti komukoli. Ve své rafinovanosti totiž přisuzuje nenávist, kterou se snaží vybudit, své budoucí oběti. Jsou to „oni“, kdo nenávidí. Jsou to „oni“, kdo nám chce ukrást naše hodnoty a kdo je neschopen se přizpůsobit.

Mrazí v zádech, když při sledování tohoto filmu sledujeme, jak moc jsou si tehdejší antisemitská a dnešní antiislámská rétorika podobné. Vlastně se dají použít celé dlouhé komentáře z filmu, jen zaměnit některá slova a nikdo nic nepozná.

Genocidní mentalita

Tento film, jenž se stal argumentační základnou pro holokaust a v Německu ho viděly miliony diváků, dnes není možné shlédnout na většině televizních kanálů světa a jeho veřejné promítání je zakázáno ve většině zemí, včetně Německa samotného. Politická korektnost i zde přinesla své trpké ovoce. Ano, film je ve své podstatě dynamitem, je hrubě urážející a je nehorázně manipulativní. Ale právě pro svou ukázkovou, univerzálně aplikovatelnou manipulativnost by se Věčnému židovi mělo dostat mnohem širší publicity. Film je z hlediska psychologie zločinu a propagandy cennější a výmluvnější než všechny teoretické publikace a učebnice, zabývající se totalitními režimy a jejich historií. V tomto filmu jsou totiž obsaženy všechny argumentační a manipulační techniky, které kdy byly použity s cílem vybičovat nenávist lidí k určité etnické skupině až na samý okraj. Věčný žid je předobrazem všech genocid v historii lidstva, těch minulých i těch budoucích. Komentáře k filmu, myšlenky a argumenty v pozadí byly roznětkou k vyvraždění šesti milionů evropských židů. Avšak nejen jich – pro podobně vykonstruované argumenty zemřely v Osmanské říši miliony křesťanských Arménů. A byly to podobné argumenty, na které se odkazovali exekutoři hromadných poprav v Bosně, Chorvatsku i Srbsku během konfliktu v bývalé Jugoslávii. S podobnou rétorikou vraždí i bojovníci Islámského státu a jejich ideoví a náboženští vůdci. Obecně vzato, jde o cílené navozování psychologického stavu, jejž psychologové R. J. Lifton a E. Markusen definují jako „genocidní mentalitu“.

Stavím se za to, aby byl tento film promítnut v každé školní třídě v Česku. Aby ho viděli lidé v televizi a dočetli se o něm v tisku. Aby o něm přemýšleli. Proč si to myslím?

Ukázali nám Osvětim, Dachau, Jedwabne i Srebrenicu. Popsali nám, jak se zabíjelo, ponižovalo a jak se odsouvalo. Ale nevysvětlili nám, jak se to mohlo stát. Proč obyčejný, v jádru dobrosrdečný Němec zavřel obě oči a dopustil, aby jejich vůdci pozabíjeli nekonečné zástupy nevinných mužů, žen a dětí? Měl snad německý národ zvláštní potenciál ke zločinu? Je k nevíře, jak velké procento Němců, ba i velké procento Evropanů dokázalo kdysi tak intenzivně nenávidět představitele jednoho národa. Toho národa, jehož příslušníky dnes potkáváme denně na ulici, v práci nebo v našich domovech, aniž bychom o tom vůbec věděli. Většina evropských a amerických židů je do naší společnosti natolik asimilována, že mnozí historici a filozofové dnes mluví o evropské kultuře jako o „křesťansko-židovské“. A přesto, ač se nám to zdá těžko pochopitelné, byl kdysi tento národ v očích „civilizovaných“ Evropanů stejně „hanebným“, nenávistným vetřelcem a narušitelem našich hodnot, jako jsou dnes muslimové pro některé z nás. A analogicky, s podobným despektem a pod vlivem podobných propagandistických hesel se dnes dívají někteří muslimové na nás, představitele „uzurpátorského a morálně prohnilého“ Západu.

To vše odkazuje na důležitost, jakou má mediální gramotnost. Mediální gramotnost je schopnost rozumět médiím, oddělovat subjektivní dojmy od objektivních skutečností a rozpoznávat manipulaci a propagandu.

SS-Obersturmbannführerova zpověď

Fritz Hippler, režisér Věčného Žida a šéf filmového oddělení říšského Ministerstva pro lidovou osvětu a propagandu, byl v roce 1946 odsouzen na dva roky vězení za aktivní účast při vzniku filmu. Dva roky bylo pro bývalého SS-Obersturmbannführera velmi mírným trestem. U soudu se Hippler hájil tím, že skutečným tvůrcem filmu byl Goebbels. „Nemohl jsem tomu zabránit,“ řekl režisér v roce 1983 v rozhovoru pro pořad „Walk Thru The Centuries“. „Dělali jsme jen svou práci.“ Sám Hippler označil Věčného žida za „nejodpornější příklad antisemitismu“ ve světové kinematografii a dopodrobna vylíčil, jak přesné zadání měl při koncepci filmu od Goebbelse, jenž spolu s Hitlerem spatřoval ve filmu nejsilnější nástroj propagandy. „Němci před válkou nebyli o nic větší antisemité než zbytek Evropanů. Hitlerovi vadilo, že v antisemitismu nás porážejí i Francouzi. Ambicí toho filmu bylo změnit to. Ale netušili jsme, jak nedozírné to bude mít následky. Dostali jsme od Geobbelse přesné zadání, ale opravdu jsme tehdy netušili, že ten film se stane argumentačním základem pro obhajobu masové vraždy.“ A dodává: „Věřil jsem, že Židé budou jen přesunuti do Polska a východních zemí.“

Je samozřejmě docela možné, že Hippler si jen chce zachránit kůži, když říká, že nic netušil. To ovšem nic nemění na faktu, že většina zmanipulovaných Němců tehdy věřila, že židovskou otázku je třeba řešit radikálně.

Univerzální kuchařka propagandy

Záběry na židy ve varšavském ghettu, v kaftanech, s dlouhými vousy, přikrčené a ponížené. Hašteřiví obchodníčci v potemnělých uličkách ghetta. Odporná špína. A tuhle zas prostřihy na bohaté židy, intelektuály a finančníky, kteří systematicky a tajně ničí naše životy v gigantickém světovém spiknutí. Bestiální „košer“ porážka, záběry na oči umírajících zvířat. Vhodně zvolená hudba na pozadí. Krysy lezoucí v tlupách ze septiku a zaplavující svět. Střídající se pasáže z archivních snímků, z nichž některé neměly s tématikou nic společného nebo šlo o scénky nahrané ad hoc s herci, sestříhané šikovně do působivé koláže. To vše podpořeno účelově z kontextu vytrženými citacemi z talmudu a vědecky vypadajícími statistikami, majícími dokázat zločinnost židů. S „obrovskou“ kriminalitou židů byl v té době průměrný německý občan již dostatečně obeznámen, jelikož německá, ale i některá evropská média systematicky chrlila články o konkrétních zločinech židů. Tyto články byly dost často pravdivé, ale už se v nich nepsalo, že obdobných zločinů se dopouštějí i rodilí Evropané. Stačí vzpomenout na případ polského židovského atentátníka Grynszpana z roku 1938, který se stal záminkou pro Křišťálovou noc.

Není divu, že film měl tak mocný účinek. Z března 1940, tedy před Hitlerovým konečným svolením pustit film do německých kin, se dokonce zachoval protokol o „testování filmu“. Podobně jako se dnes screenují komerční reklamy, rovněž nacisté neponechali nic náhodě a ověřili působnost své propagandy na vzorku lidí z celého Německa. Cílem bylo maximálně využít potenciál k radikalizaci obyvatelstva. A výsledek? Německý dělník čtyřicátých let, plný obav a strachu, přesto v jádru dobrosrdečný, slušný člověk, který už předtím spatřoval v židech podezřelé bytosti a nevěřil jim, měl nyní jasno. Tohle zlo musí skončit! Tohle je invaze! Když to nezastavíme my, tak nikdo jiný! A Goebbels byl spokojen. Teď už byli Němci větší antisemité než Francouzi. A spokojen byl především Hitler, jenž vždy usiloval o to, aby konečné rozhodnutí o vyhlazení židů neučinil on sám, nýbrž německý národ: „Co nejde vyřešit s laskavostí, musí se vyřešit násilím, protože takto to nemůže jít dál.“

Podobnými technikami, jen poněkud v primitivnější podobě, se prezentují i dnešní protiislámští a „vlastenečtí“ aktivisté nebo naopak protizápadně vystupující islámští fundamentalisté. Možná si myslíme, že lidé, kteří jsou odpovědní za největší zločiny v dějinách lidstva, jsou z jiného světa než z toho našeho. Téměř mytické postavy odkudsi z temných záhybů historie.

Nejsou. Jsou součástí každého z nás. Mluví našimi ústy a jejich myšlenky si tvoří hnízda v našich myslích. Věčný žid, věčný muslim a věčný zápaďan: ti všichni žijí v nás.

Film Věčný žid režiséra Fritze Hipplera v původním znění s českými titulky lze shlédnout zde:

Zdroje:

Der Ewige Jude, dokumentární film, Německo, 1940.
Dr. Stig Hornshøj Møller: The Eternal Jew: A Blueprint of Genocide in the Nazi Film Archives“, Yale Center For International And Area Studies, 1998.
Bos, Carole: Nazi Propaganda – „The Eternal Jew“, AwesomeStories.com, 2016.
( Publikováno na webu EPALE )
Martin Dobeš