Babiš: „Máme sirotky i u nás.“ Žadatelů o adopci je více než dětí k osvojení

Premiér Andrej Babiš odmítl přijmout do České republiky 50 syrských dětí z uprchlických táborů. Senát navrhoval, aby Česká republika poskytla útočiště padesáti dětem, které jsou bez rodičů v uprchlických táborech v Řecku a dalších evropských zemích. „Tyto tábory jsou přecpané a podmínky pro děti se nedaří dodržovat,“ řekl během schůzky, kterou sám svolal, senátor a předseda výboru pro záležitosti EU Václav Hampl. Projekt podporují i tzv. Wintonovy děti, které opustily Prahu těsně před vypuknutím druhé světové války.

Nepřísluší nám hodnotit tento krok. Jako manipulativní však lze hodnotit výrok Andreje Babiše o sirotcích v ČR. ). „Máme sirotky i u nás, které musíme připravit na vstup do života. Něco o tom vím, protože moje nadace na to dávala peníze,“ řekl v rozhovoru pro deník Právo premiér Andrej Babiš (ANO).

V České republice bez pochyby sirotky máme. Počet žádostí o adopce je však mnohem vyšší než počet adoptovatelných dětí. Například v roce 2016 se v zařízeních pro výkon ústavní výchovy nacházelo 5 861 dětí. Drtivá většina z nich však nebyla určena k adopci. V drtivé většině se jednalo o děti rodičů, kteří byli například ve výkonu trestu, neměli zrovna dostatečné prostředky pro správnou výchovu dítěte nebo mělo dítě výchovné problémy.

Naše redakce nemá k dispozici statistiky za rok 2017 a 2018, proto budeme operovat čísly z roku 2016. V roce 2016 bylo v ČR 1955 žadatelů o osvojení dítěte. Vyřízeno bylo jen 730 žádostí, tzn. zhruba jedna třetina. Z toho 363 bylo zařazeno do předadopční péče, a není tedy jistota, že se celý proces zdařil ve prospěch dítěte i žadatelů.

Podíl na tom má i sílící snaha pomoci původním rodičům, aby se o své děti zvládli postarat a mohli si je nechat. „Dětí takzvaně právně volných k osvojení je čím dál tím méně. Kopíruje to ale vývoj v zemích na západ od nás. Jedním z důvodů je, že se zlepšuje preventivní práce s ohroženými biologickými rodinami,“ říká pro Hospodářské noviny sociální pracovnice Pavla Pokorná ze Střediska náhradní rodinné péče.

Doba čekání párů na adopci se liší region od regionu a mění se v čase. Například Olomoucký kraj teď uvádí průměrnou dobu dva až tři roky, Moravskoslezský jen rok a půl. Zásadní roli však hraje hlavně profil dítěte, o které se žadatelé dokážou postarat.

„Pokud jsou připraveni a ochotni přijmout dítě s určitými riziky v rodinné a osobní anamnéze, dítě se zdravotním handicapem, sourozeneckou skupinu či dítě jiného etnika, tak se většinou doba jejich čekání zkracuje,“ vysvětluje Pokorná ze Střediska náhradní rodinné péče. Právě tyto děti však často zůstávají v ústavech dlouhá léta, řada z nich až do dospělosti.

Na sociálních sítích se už o děti ze Sýrie objevují zájemci. „Nabízím pro dva z nich bydlení u mě,“ píše například Jakub Pitron.

Jak nám můžete pomoci, se dozvíte zde.

Líbil se vám článek? Podpořte nás a staňte se naším patronem!
Jan Cemper