Rozbor všech tří knih jasně dokládá, že autor neumí pracovat s fakty, překrucuje je v duchu komunistické ideologie, vyzdvihuje sebe sama, používá zcela pochybné, ba konspirační zdroje a zcela nepřípustně manipuluje s citáty.
V květnu a červnu bylo opět aktuální téma atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Tištěná i internetová média v této souvislosti publikovala řadu textů, Česká televize a Český rozhlas 75. výročí atentátu věnovaly hodiny vysílání. Protože jsem zjistil, že se tímto tématem už dříve zabýval i Karel Sýs, známý jako komunistický básník (v současnosti je šéfredaktorem odbočky Haló novin LUK a předsedou filiálky KSČM pod názvem Unie českých spisovatelů), rozhodl jsem se podívat se blíže na jeho tři knihy, které spolu souvisejí a které se věnují protektorátu a Heydrichovi ve dvou případech jako hlavnímu tématu (Protektorát ve fotografiích, Akce Heydrich) a v jednom okrajově (Praha zednářská).
Knihy budou pojednány chronologicky.
Protektorát ve fotografiích
Karel Sýs spolu s Milošem Heydukem
Vydalo nakladatelství BVD, 2006
Převzaté texty
| str. 19 – 25 | citace ze vzpomínek spisovatele Jana Martince o příběhu odehrávajícím se v roce 1934 (zcela bez souvislosti s tématem knihy) |
| str. 30 | dvě básně Václava Laciny: Tygr houslista a Fena filmová |
| str. 31 | citace Nezvalova snu o Vančurovi |
| str. 37 – 38 | citace z knihy Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky („Na téma hrdinství napsal Bohumil Hrabal etudu“) |
| str. 39 – 43 | citace z knihy Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále, ale bez uvedení názvu knihy |
| str. 43 – 45 | citace z knihy Jana Řezáče Bezčasí |
| str. 45 – 47 | o založení Skupiny 42 |
| str. 50 – 51 | citace jakéhosi F. P. z Rokycan (anonymní zdroj) |
| str. 51 | citace z výkladu veřejných žalobců v rámci žaloby proti K. H. Frankovi |
| str. 52 – 56 | ceny potravin a doporučený jídelníček |
| str. 57 – 64 | vzpomínka nejen na protektorátní jídlo od spisovatele, který „vystupuje pod pseudonymem Gandalf Šedý“[1] |
| str. 64 – 66 | citace z knihy Jaroslava Foglara Život v poklusu |
| str. 68 | citace z knihy Oldřicha Bílovského Smrt ze zálohy |
| str. 69 | citace z obecní kroniky Chodova u Prahy |
| str. 70 – 71 | citace ze vzpomínek MUDr. Vladimíra Vondráčka |
| str. 72 – 73 | citace ze vzpomínek fotografa Františka Dostála |
| str. 73 | citace ze vzpomínek Jiřího Pilky A je to zas on |
| str. 75 – 76 | citace ze vzpomínek MUDr. Vladimíra Vondráčka |
| str. 90 | citace ze vzpomínek Jaroslava Seiferta |
| str. 93 – 99 | převzatý vlastní článek Volání ze záhrobí z Obrysu-Kmene 23/2003 (Sýsovo hodnocení knihy Bořivoje Čelovského STRÁŽCE NOVÉ EVROPY aneb Prapodivná kariéra novináře Emanuela Vajtauera. |
Texty bez souvislosti s tématem knihy
| str. 19 – 25 | citát ze vzpomínek spisovatele Jana Martince o příběhu odehrávajícím se v roce 1934 | |
| str. 76 – 89 | „České, respektive čecháčkovské kolaborantství samosebou nevyrostlo na zelené louce. Mělo své předchůdce a vyznavače v době, která zrádcům splnila celoživotně potlačené tužby, a bohužel má své pokračovatele dnes. Dopřejme si tedy intermezzo a potěšme se malou čítankou českého antisemitismu, šovinismu, nacionalismu a aktivismu od dob dřevních až po restaurovaný kapitalismus. Bude to ovšem potěšení nanejvýš pochybné!“ | |
| str. 102 – 109 | V kapitole „Místo epilogu“ Sýs líčí svůj spor, který Ladislav Vaněk vedl s ním jako redaktorem Kmene a se spisovatelem Miroslavem Ivanovem. | |
Autorova tvrzení
- „Dnes, kdy největší česká automobilka patří Němcům stejně jako domy na Václaváku a bezmála všechny poplužní dvory v zemi, kde se denně vracím kolem Hitlera (co na tom, že švýcarského původu, co na tom, že čumí jen z filmového plakátu?!, v době, kdy knihkupectvím vévodí police označená „H“ kde se dozvíme, ne ani tak jak Hitler zakroutil krkem židům, komunistům, evangelíků, zednářům, jak je bral po řadě a po lati, ale na jaký způsob mu slečna Makziarlyová předkládala vejce, jak z jaké výšky mu musela Geli Rabulaová kadit na hrudník, v této době, myslím, je třeba položit si otázku, co pro tento národ v samém herzi Evropy představuje ztráta suverenity, a to nejen včera, ale zejména dnes, ztráta, proti níž je Brežněvova omezená suverenita dětskou hrou na schovávanou.“ (str. 5-6)
- „Kdákání o paktu Ribbentrop-Molotov neustává a rozlehne se na evropském dvorku, kdykoli je potřeba zakrýt černou roli Západu.“ (str. 8)
- „Václav Černý se v Pláči koruny české dokonce odvažuje tvrdit, že KSČ perzekuce za druhé republiky a na počátku okupace prospěla (straně zastřelených!) – mohla se v pohodě připravit na ilegalitu, vždyť Beran slíbil komunistům, že je nechá na pokoji, taktéž gestapo – zaregistrovalo je (to ani nemuselo, to už za něj udělali čeští poldové), a poté vypustilo domů za příslib nečinnosti. Ostatně komunistický odboj zprvu nebyl vítán (a vlastně ani později) – tzv. státotvorní odbojáři vyčítali mu vlastní cíle, jako by je sami neměli. Ovšemže měli – totiž vrátit osvobozenou republiku před Mnichov, nasadit demokracii opět ohlávku nezákonných desítek a pětek, pustit se zase do toho slavného koulení!“ (str. 9-10) (Podle vzpomínek Václava Černého komunisté do roku 1941 odboj proti Německu odmítali.)
- (O Čurdovi) „Dobře se bavící protektorátní občany, kteří podle zbožného přání Londýna byli připraveni povstat na první mobilizační heslo Pavla Starého z vykuchaného rádia, ani nenapadlo padnout mu kolem krku a podat mu pomocnou ruku.“
- „Řekli jsme už, že hrdinství souvisí s národní povahou. Cosi o české povaze vypověděla i trapná tahanice u Mimořádného lidového soudu 1946 nad Frankem o hmotnou substanci Neznámého vojína. Padl u Zborova a spolu s nesčetnými pytlíčky staroslavné prsti (později též od Dukly) symbolizoval bojového ducha národa, který si od dob husitských právě moc nezaválčil. (Oral jsem, oral, ale málo, což o to!) A K. H. Frank nechal hrob Neznámého vojína odstranit. Frankův obhájce (s pěkně znějícím starosvětským titulem „zástupce chudých“) JUDr. Kamill Resler dovozoval: „Tělesné pozůstatky českého bojovníka od Zborova nelze pokládat za hmotný statek. Byla to posvátná památka. Nešlo tu tedy o odnětí jmění, nejde tedy o zločin § 9, při odstranění hrobu Neznámého vojína byla hmotná škoda jen důsledkem toho, co Říše chtěla docílit, totiž ochudit český národ o památku“ a tudíž nelze Frankovi přišít jeho zhanobení.“ (str. 17 – 18) – (Resler byl přidělen (ex offo a nechtěl Franka hájit, obhajoba mu ani nebyla zaplacena. Resler byl odbojář (ÚVOD), za okupace úspěšně zažaloval Rysa-Rozsévače a kromě Franka hájil i Bienerta a v roce 1947 zažaloval i komunistické novináře. – M.K.)
- „Ale vzadu nezůstali ani satirikové, třeba Václav Lacina.“ (str. 30)
- „Jistě je zajímavé sdělení, že baron Petschek, jehož jméno bezděčně proklínaly tisíce vězňů, jeden z nejbohatších mužů v zemi, v jeho bance na rohu Bredovské (dnes Politických vězňů) a Washingtonovy se zahnízdilo gestapo, trpěl různými fobiemi a alergiemi (nikoli však na peníze). … Petschek měl výtečný politický čich – ihned po květnové mobilizaci 1938 sebral dceru, která měla před maturitou, a odjel s ní do Anglie. Tam pozval na vlastní útraty i její profesory, aby mohla zkoušku dospělosti složit v bezpečí splendid isolation.“ (str. 70)
- (O tvrzení, že Ladislav Vaněk natáčel atentát) „Už třeba jen pořídit filmový záznam atentátu by bylo jako vynést nad filmaři i nad atentátníky ortel smrti! I když uznávám, že by bylo lákavé takový film zhlédnout. Film prý byl po celou válku ukryt za rámem obrazu a pak zmizel v sejfu nejmenovaných tajných služeb. Proč by měl zmizet? Dnes by představoval jeden z nejsenzačnějších válečných záznamů a nikoho by neohrozil. Anebo ohrozil, jako několik políček filmu dallaského amatéra Abrahama Zaprudera zachycujících atentát na J. F. Kennedyho a bořících oficiální výklad událostí?“ (str. 104 -105)
- „Profesor Vaněk hrál několik her, z nichž tu nejdůležitější pro Edvarda Beneše. Byl to myslím jeho člověk a měl sehrát svoji roli při přechodu z protektorátních struktur na struktury obnoveného státu. Měl dostat i bezprostřední úlohu při vyjednávání o kapitulaci a převzetí moci. K tomu ovšem potřeboval znát vysoce postavené Němce, což splnil – viz jeho ne zcela vyjasněný vztah ke kriminálnímu radovi Heinzi Pannwitzovi, který v roce 1942 vedl vyšetřování atentátu a z jehož Pamětí z března 1959 čerpal Ivanov největší část argumentů! Již zmíněný Vaňkův vzkaz do Londýna byl jasnozřivý, stejně jako obdobný vzkaz Arnošta Heidricha (ÚVOD), snad ještě jasnozřivější. Vaněk věděl rozhodně víc, než svěřil, zejména o okolnostech vyhlazení Lidic, ale podle vlastních slov bylo jeho tajemství pečlivě zdokumentováno a bezpečně uloženo. Jestli to platí i dnes, mohu se jen dohadovat.“ (str. 109) [2]
Faktografické chyby
| str. 9 | Chybně „post mortum“ namísto správného „post mortem“ |
| str. 85 | Emanuel Moravec nemohl v lednu 1942 psát do časopisu Přítomnost, protože ta byla zastavena 30. 8. 1939 a obnovena (s Vajtauerem jako šéfredaktorem) až 1. 10. 1942. |
| str. 102 | Mýtus o Valčíkovi, který signalizoval Kubišovi a Gabčíkovi zrcátkem (znovu na str. 105) |
Chyby ve fotografiích
| str. 29 | Uniforma četníka je z r. 1937. |
| str. 53 | Socha nepatří nějakému Přemyslovci, ale je to zničená skulptura „Lumír a píseň“. |
| str. 58 | Obecní cedule z Horních Řepčic – obec se ale nenacházela v protektorátu, byla zabraná už v r. 1938. |
| str. 62 | Snímek nemůže pocházet z doby protektorátu, protože parník na fotografii se jmenuje Edvard Beneš. |
| str. 72 | Snímek z Bratislavy |
| str. 88-89 | Tři snímky z Bratislavy, mimo kontext, Sýs neuvede, že na dvou z nich jsou ministři Ďurčanský a Sidor (a na jednom prezident Tiso). |
| str. 95-96 | Fotografie ze svatby Maxe Schmellinga a Anny Ondrákové nemá v knize co dělat, ti dva se brali už v roce 1933. Sýs navíc úmyslně lže o zbabělosti, Schmelling se totiž zranil při seskoku na Krétě a nebyl schopen válečné služby. |
| str. 105 | Na snímku není Andrej Hlinka, ale Vojtech Tuka. |
| str. 109 | Snímek nezobrazuje Staroměstské náměstí, ale pouze Staroměstskou radnici. |
Bulvárnost
Na stranách 46-47 zařazeny 3 fotografie prezidenta Háchy v plavkách (jde tedy pouze o variaci jednoho a téhož motivu, prostor by se dal využít účelněji), kniha dále obsahuje vícero fotografií herců a režisérů ostatně i výše zmíněné svatební fotografie.
Autor rovněž různě odbočuje – od slova opulentní se dostane ke slovu soulož, podle Z. F. (patrně Zdeňka Frýborta, nositele Ceny Unie českých spisovatelů za rok 2009) je to prý „štosunek dopochwowy“.
Manipulace s citáty a demagogie
V „čítance českého antisemitismu, šovinismu, nacionalismu atd.“ Sýs uvádí od strany 76 citáty z knihy Jakuba Demla Mé svědectví o Otokaru Březinovi (1931), z novinových článků Floriana Eisnera (1922), Jaroslava Durycha, Václava Renče, Jana Zahradníčka, Emanuela Moravce, V. J. Krýsy, Emanuela Vajtauera, Karla Wernera, F. J. Prokopa, J. Šindeláře, ale i Jána Mlynárika (Svědectví 1979), z knihy Martina C. Putny Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918 (1998) a z recenze Michaela Bauera.
Sýs s některými uvedenými citáty manipuluje, jak ukáži zde:
JÁN MLYNÁRIK (DANUBIUS)
Kde je zaručené, že tri milióny československých Nemcov nepředloží po rokoch či desaťročiach, alebo aj storočiach …nezadatelnéprávo na vlast, rodnú zem, domov?
Svědectví č. 57, 1978
V uvedeném čísle se v článku Jána Mlynárika tento text nevyskytuje.
JÁN MLYNÁRIK (HRANIČÁŘ)
My již po tisíciletí známe Němce a víme, že to byl národ často upjatý na odvetu. Proč mu tedy dávat záminku k dalšímu vysídlování, k revanši, k novým územním nárokům, až ta naše Praha, kterou raději sami zbouráme, než abychom ji se zbraní v rukou bránili (jak si občas zpíváme), bude vyhlášena za německé město?
Svědectví č. 59, 1979
Opět nepravda, jde o čtenářskou reakci na přechozí Mlynárikovu stať.
MARTIN C. PUTNA
Celá Evropa je v 19. století z různých důvodů antisemitská… Antisemitismus je tehdy naprosto přirozenou, všem samozřejmou a žádné zdůvodňování nevyžadující konstantou obrazu světa.
Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918, 1998
Vytrženo z kontextu, jde vlastně o dva citáty a navíc o konstatování.
MARTIN C. PUTNA
Běda ale, kdyby dnes někdo promluvil o druhdy příslovečné židovské prohnanosti nebo dokonce o povýšeném opovrhování vším nežidovským, pravém to židovském rasismu.
Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918, 1998
Úmyslně vytrženo z kontextu, zde uvádím širší[3]:
A konečně o Židech: Evropské a americké lidstvo naší doby, doby poholocaustové, je na jakoukoliv nevlídnou zmínku o charakteru a skutcích židovského národa, ba i jednotlivých osob v souvislosti s jejich židovstvím, právem velmi citlivé až alergické. Bez obav ze společenského znemožnění lze diskutovat, až špičkovat o povrchnosti a stádnosti Američanů, o krutosti a tupé pasivitě Rusů, o těžkopádné důkladnosti a nelidské systematičnosti v konání dobra i zla u Němců. Běda ale, kdyby dnes někdo promluvil o druhdy příslovečné židovské prohnanosti nebo dokonce o povýšeném opovrhování vším nežidovským, pravém to židovském rasismu. (str. 90)
MICHAL BAUER
Deml je bezpochyby novátorem v české literatuře. Jeho odvaha učinit z všedních zážitků posly věčnosti je nevídaná, jeho schopnost vytvořit z těchto všedních zážitků básně je absolutní. Tvar č. 14, 1998
Obvinění Michala Bauera z antisemitismu či nacismu je zcela nesrozumitelné, protože Bauer píše pouze o poezii.
Použijeme-li proti Sýsovi komunistickou eristickou figuru „A vy zase bijete černochy!“, můžeme uvést na druhou stranu dva (rovněž z kontextu vytržené) citáty z článku Julia Fučíka „Pogromy – nová kulturní idea“, vydaného v časopise Lidová kultura 2, 1938, č. 1:
„Je nesporné, že v minulém století mnozí židé těžce národnostně ubližovali našemu lidu, stejně jako tolik českých ‚vlastenců‘, kteří překáželi jeho boji za národní svobodu a zrazovali jej.“
„Osvobození lidstva od židovství, od židovského čachrářství, zištnosti a sobectví nemůže být provedeno jinak než odstraněním jejich základny, odstraněním hospodářské soustavy zisku a peněz, odstraněním kapitalismu.“
V návaznosti na „čítanku antisemitismu“ píše Sýs dále o pronacistickém článku Jaroslava Seiferta „Srdce radí rozumu“[4], který vyšel 29. června 1942 v deníku Národní práce. V souvislosti s tím cituje „z několika režimy zakázané knihy“ Václava Kopeckého ČSR a KSČ, která samozřejmě zakázána není, protože k tomu není důvod (Václav Černý se o této knize ve svých pamětech vyjádřil takto: „fantastická snůška zkreslenin, polopravd a předstíraček, později náhle, ale tiše z příkazu strany stažená, neboť tlachem prozrazovala často víc, než bylo vhodné“).
Sýs dále pokračuje citací z eseje (sic!) „mladé historičky a spisovatelky Ivany Matouškové „Intolerance“ na téma TV dokumentu „Vyloučeni z literatury“, Matoušková píše o „tzv. nezákonných soudních procesech“ (sic!) a dále uvádí „Přesto neskrývám zklamání nad tím, že přes ostentativní zdůrazňování křesťanské víry a lásky jsem se nakonec dočkala pouze nenávistného výroku, který jeden z někdejších žalářovaných zbožných katolíků adresoval jmenovitě ,Grebeníčkovi, Exnerovi a Filipovi‘ (sic!):,Komunismus je zrůdný režim, zrůdný systém! Když je u moci, krade a vraždí, a když není u moci, destruuje!‘ – Prohlášení nepochybně paradoxní v kontextu s naší žhavě kapitalistickou, všestranně vytunelovanou a promordovanou současností, natož v kontextu s dějinami katolické církve, poznamenanými potoky krve a krádežemi od počátku až po dnešek.“
Opět zcela mimo kontext knihy, tvrzení jsou nesmyslná, katoličtí básníci přece nebyli souzeni za to, co napsali za okupace, ale za vykonstruované věci.
Kniha má celkem 93,5 normostran, z toho připadá 28,5 normostran (30 %) na citáty.
Akce Heydrich
Vydalo nakladatelství BVD, s. r. o., 2008
Autorovy závěry a politická tvrzení
| str. 23 | „NATO má zálusk na Gruzii“ |
| str. 25 | „sv. Václav, který vydal Němcům nejen stovky volů, nýbrž také pořádnou porci české suverenity“ |
| str. 31 | „Prostor protektorátu bude působit jako přirozená „ohrada“ proti Asii (myslel samozřejmě Rusko), jako jeden z mnoha „příčných valů“. (Nepřipomíná to něco z dnešní reality?)“ |
| str. 33 | (Prokop Drtina) „Navíc obešel argument německé propagandy, že dělníci poprvé vstoupili na Pražský hrad, což byla žel pravda. Zpupná buržoazie se domnívala, že plebs uspokojí drobky.“ |
| str. 56 – 58 | kapitola „Když zavítá máj, lásky čas“ – o vztazích parašutistů k ženám |
| str. 62 | „oficiálně zřejmě platila gentlemanská dohoda, že si nepřátelé nebudou navzájem vraždit vedoucí představitele“ (totéž na str. 204) |
| str. 63 | „Spojenci nebyli schopni začít, Sovětský svaz nesl veškerou tíži války … 2. fronta sui generis“ |
| str. 66-67 | spekulace o tom, kde atentátníci strávili poslední noc |
| str. 83 | „Kubiš měl v kádrových záznamech poznámku o pomalosti. Na útěk se dal naopak velice rychle. Gabčík však byl vyhlášeným střelcem. Proč tedy po selhání stengunu rezignoval?“ |
| str. 84 | „Že má pravdu jeden z mých přátel, že účelem útoku bylo Heydricha jen vystrašit, aby se „polepšil“, hledě do ústí hlavně?!?“ (Ne zaškrtit, jen přiškrtit! – M.K.) |
| str. 85 | spekulace o aktovce |
| str. 87 | spekulace o tom, ke komu atentátníci šli |
| str. 88 | „Těžko se vžijeme do psychologie účastníků děje. Vše je ztraceno, žádný letoun nepřiletí na nějakou louku – vždyť i je vesměs shodily desítky, ba stovky kilometrů od plánovaných cílů, jen aby se jich už zbavili a mohli se vrátit k anglickému čaji o páté!“ |
| str. 102 | „Tehdy Němci ještě netušili, že po prohrané válce – historicky vzato zanedlouho – ovládnou už Bismarckem vytoužený klíč k Evropě hospodářsky. Čech sice bude v tomto prostoru mít co pohledávat, ovšem leda jako poslušný přívěšek běžícího pásu.“ |
| str. 111 | „Nepřipomíná to něco, například Karadžiče a spol.? Viz naléhavou výzvu srbského ministra Dragana Šutanovace z 6. srpna 2008, aby se vzdali. Celá země je jejich rukojmí. Bylo to tedy v zájmu Srbska a jeho obyvatel., pozn. K.S.“ |
| str. 118-120 | (o Jaroslavu Seifertovi) „Zato kdo strachy zalez’, dožije se nejen Svatováclavské orlice, ale i titulů zasloužilý a národní umělec, ba i Nobelovy ceny!“ |
| str. 143 | (Krupková) „Někteří historikové ovšem měří dvojím loktem.“ (Sýs má na mysli v porovnání s Vaňkem) |
| str. 149 | „Rupert Butler, který se jako většina britských historiků pokouší ‚změkčovat‘, ‚civilizovat‘ metody gestapa…“ |
| str. 154 | „Československo nebylo nezávislé ani před Mnichovem, ani po něm, ani po válce, natož aby bylo nezávislé dnešní Česko!“ |
| str. 168 | v pasáži nazvané „Mýty Stanislava Bertona“ Sýs píše: „Mýty vyvracel a zároveň tvořil nové Stanislav Berton (1924), který emigroval do Sydney.“ |
| str. 187 | (Rudá karta) „ ‚Demokratický‘ odboj byl už skoro na kolenou, bylo třeba zničit i ten komunistický, o což by se následné represálie dozajista postaraly. A teď pozor – i v případě, kdyby se atentát nezdařil, anebo ne zcela!! […] Komunistické podzemí bylo silné – jak se ho zbavit, resp. jeho vlivu? Nešlo by to Heydrichovýma rukama?“ |
| str. 188 | „O budoucnosti poválečného Československa nerozhodoval žádný atentát – jeho osud byl dán ujednáním vítězných velmocí. Kdyby vyhrála Osa, naše generace by se už narodila v Patagonii. Vyhráli Spojenci a existence Československa ve středu Evropy se jim hodila.“ |
| str. 192 | „Onoho dne totiž zkrachovalo dlouholeté úsilí eurasijců, zatímco atlantisté slavili triumf – vehnali do války dvě eurasijské mocnosti, přičemž ani nezáleželo na tom, kdo zvítězí. (Jak nevzpomenout na plán budoucího prezidenta Trumana – nechat oba obry vykrvácet a nakonec se spojit s tím, kdo přece jen získá vrch!)“ |
| str. 208 | (Antonín) „Novotný měl na mysli, že ve voze již byla uložena nálož (například již v Panenských Břežanech), kterou Kubiš svou pumou aktivoval.“ |
| str. 209 | „Přidám další motiv – jeden svobodný zednář (Neurath) byl odvolán, druhý (Eliáš) byl zatčen, třetí (Beneš) to vše pozoroval z Londýna a jediný měl volné ruce!“ |
| str. 210 | Identická formulace o Abrahamu Zapruderovi jako v knize Protektorát ve fotografiích |
| str. 214 | „Nikdo se však nepozastavuje nad faktem, že téměř všichni aktéři pracovali pro Angličany, naopak – je to legitimace pro vstup do Síně slávy. Pakliže však někdo pracoval ‚pro Rusy‘, je automaticky podezřelý a přinejlepším ho odsunou na okraj.“ |
| str. 222 | (o kryptě) „Po převratu 1989 byl z iniciativy Mgr. Evy Šuvarské a ThDr. Jaroslava Šuvarského, duchovního a děkana náboženské obce, název doplněn takto: „Národní památník hrdinů heydrichiády – místo smíření.“ |
| str. 225 | „Lze tedy vystudovat spojnici mezi Hitlerovou „novou Evropou“ a „novou Evropou“ našeho věku?“ |
Hodnotící soudy k atentátu
| str. 30 | „vražedný nápad“ |
| str. 41 | „do rekognoskace terénu zapojili tolik lidí, že akce nemůže skončit jinak než masakrem“ |
| str. 44 | „neaktuální adresy, neznalost situace, nenaplánované únikové varianty – v tom založena tragédie Gerika a Čurdy“ |
| str. 47 | „Pilot – Angličan Ronald Clifford Hockey a průvodce Jaroslav Šustr předstírají, že letí nad Plzní, ve skutečnosti nemají ponětí, kam je osud zavál.“ |
| str. 48 | „…do Plzně zanesou smrt“ |
| str. 49 | „Další hromadný rozsudek smrti je podepsán“ |
| str. 51 | „záchytné adresy, rajské azyly, brzy do základu vyvrácené jsou:“ |
| str. 56 | „Praha začíná šeptat o atentátu ‚dějinného významu‘“ |
| str. 77 | (Gabčík) „posel smrti“, „kvůli tomu zatáhli pod oprátku a pod sekyru tisíce lidí“ … „A žel také o to, kolik s sebou k nevyhnutelné smrti stáhli naivních vědoucích.“ |
| str. 78 | (Kubiš) „…kráčí jako anděl smrti k Novákovým.“ „Tu matka obětuje ještě 14letou Jindřišku.“ |
| str. 80 | „Kdyby Heydrich zemřel již v zatáčce a s ním zahynuli i mstitelé, Lidice mohly žít.“ |
| str. 88 | „Proč namáčet do hry další a další nešťastníky.“ |
| str. 135 | (o Janu Masarykovi) – „Přiznání, že někomu začal nový život za cenu zničení životů mučedníků z Horákova statku, jejich žen a dětí, nemá daleko k cynismu. Československo se tak jako tak na mapu světa vrátilo. Je strašné, že Lidice přišly jako na zavolanou.“ |
| str. 146 | „Ve jménu … vystřílené rodiny.“ |
| str. 153 | „Atentát tak jako tak neprovedly žádné ‚masy‘, byl vskutku činem osamělých běžců,
kteří však s sebou strhli – také pro vlastní potřeby – tisíce lidí.“ „Značnou vinu za množství obětí nese také amatérské provedení atentátu.“ „Mohl přežít Vladimír Vančura, pro národ dozajista cennější než Msgre Šrámek, který se v Londýně modlil za zdar akce.“ |
| str. 200 | (o československém vysílání z Londýna) „Z éteru se nesly fráze a klišé.“ |
| str. 201 | „Londýn nutil svět zapomenout na individuální charakter akce.“ |
| str. 183 | „Za atentát zaplatilo životem asi 5000 lidí, ovšem těch nejlepších.“ |
| str. 186 | „Není divu, že měl prezidentský pár k atentátníkům téměř rodičovský vztah – vždyť odjížděli naplnit prezidentům další životní sen! … Navíc zde byli tzv. demokratičtí Němci – velká překážka. … hatili naopak jeho dílo svými představami, že Němci po válce zaujmou opět rozhodující místo.“ |
| str. 188-189 | „A jak atentát zhodnotit z hlediska motivů? Český národ nepovstal, zbrojní a jiná výroba v protektorátu se nezmenšila, naopak ještě vzrostla – dělníci pracovali ze strachu o holý život. Podle údajů samotného SOE 65 procent národa do konce války neúchylně spolupracovalo, nebo chcete-li kolaborovalo s Němci (polská tajná služba uvádí dokonce 80 procent). Atentát měl být a byl aktem lidové odplaty, nikoli jen individuální akcí. Nabyl tak dalšího, vyššího významu bez ohledu na to, kdo a proč ho inicioval.
Vyhlazování se však nezmenšilo, právě naopak. Atentát neodstartoval masový odpor, správa protektorátu se nezhroutila. Benešovský odboj byl silně pošramocen už před atentátem, byl příliš složitý, měl složitou hierarchii, seznamy, chybnou až naivní konspiraci apod. Zamýšlené účinky se nedostavily, akce se obrátila proti plánovačům.. Buržoazní odboj byl definitivně rozdrcen. Mnichov se neopakoval (…) To však při nejlepší vůli a při vší úctě nelze interpretovat slovy: ‚Úkol daný výsadku Anthropoid byl splněn!“ |
| str. 222 | „To jsou však pouhé kovy. A také majetek byl až na prvním místě.“ |
Převzaté cizí texty
| str. 6 – 12 | citace ze vzpomínek Mgr. Libuše Koukolové, částečně mimo téma |
| str. 39 | Václav Lacina – „prorocká báseň Tygr houslista“ |
| str. 94 | citace ze vzpomínek Zdeňka Frýborta |
| str. 100 – 102 | citace ze vzpomínek Antonína Kachlíka, zejména na Alenu Vančurovou |
| str. 141 – 142 | báseň Daniela Strože „Je to k zb(l)áznění“ |
| str. 170 – 171 | text písně o libeňském plynojemu |
| str. 189 – 193 | Alexandr Dugin – Velká válka kontinentů |
| str. 193 – 200 | Nebezpečné znalosti – celá kapitola věnovaná Hitlerovi a různým spekulacím o něm a o Židech („Průmyslníci Thyssen a Koehler údajně zjistili, že Dollfuss nechal zevrubně prošetřit Hitlerovu minulost. Vznikl tajný dokument dokazující, že Maria Anna Schicklgruberová ve Vídni otěhotněla, když pracovala jako služka u barona Rotschilda.“) |
| str. 227-228 | „grafologický rozbor“ písma Jana Kubiše od Michala Černíka (člena Unie českých spisovatelů) |
Texty nesouvisející s tématem
| str. 209 – 222 | V kapitole „Pan profesor Otloukánek. Místo epilogu“ Sýs přímo píše: „Do závěru své knihy Protektorát ve fotografiích jsem zařadil kratičkou kapitolku o atentátu na Heydricha.“ V knize Akce Heydrich Sýs text více rozvádí a zaujímá nekritický postoj k profesoru Vaňkovi. |
| str. 157 – 169 | Celá kapitola „Chlebíčky z chýše jedové“ o předpokládané otravě aktivistických novinářů na návštěvě u premiéra Eliáše |
Narcismus
| str. 14 | V souvislosti s tím, že podle Liny Heydrichové hrál Heydrich na housle: „V hovorové němčině ovšem „geigen“ – hrát na housle – znamená šukat.“ |
| str. 27 | „zkřivený, tedy zkurvený“ |
| str. 37 | „Snad mohu na tomto místě říci, že i já jsem v roce 1990 navštívil hotel Ritz, ovšem pouze jeho záchod. Je zajímavé, že nikdo mi v recepci nebránil. Je-li pravda, že úroveň institucí se pozná podle WC, je Ritz absolutní špica!“ |
| str. 38 | „práce v prdeli“ |
| str. 45 | „Romové možná ani nevědí, jak se zasloužili o zdar akce. Kdyby se totiž nepodařilo navázat styk ať s Londýnem, ať s domácím odbojem, měl velitel Silveru A Alfréd Bartoš zadat inzerát do nedělní Národní Politiky a do dalších tří následujících čísel: ‚Koupím staré housle. Zn. Cikánské do adm. t. 1.‘“ |
| str. 96 | (K. H. Frank) „Já to slyšel trochu jinak: vtrhl za Daluegem do koupelny a ohrožoval protektora nožem. Černým mramorem obložená koupelna se ještě dlouho ukazovala spisovatelům i jejich hostům, já jsem se v ní rovněž jednou umyl.“ |
| Autor zařadil i dvě vlastní fotografie se samopalem stengunem v rukou. |
Konspiracistické a pochybné zdroje, závěry na jejich základě
| str. 38 | „Canaris – agent Atlantidy, Heydrich agent Eurasie“ |
| str. 43 | „Heydrichův životopisec Charles Whiting tvrdí o Kubišovi, že mu na útěku z Polska
přes další země do Anglie Němci při mučení vypálili na zadnici hákové kříže. Odtud prý pocházela jeho pomstychtivost, až ‚náboženská horlivost.‘“ |
| str. 189 – 193 | „Pražský týdeník Politika, „soukromý list pro politiku a ekonomiku“, už dávno zastavený (rozuměj zakázaný), otiskl v září a říjnu 1992 svéráznou esej Alexandra Dugina[5] Velká válka kontinentů, v níž ruský autor vylíčil světové události jako důsledek věčného geopolitického a okultního souboje „řádu Eurasie“ proti „řádu Atlantiky“. Jde o netradiční, svérázný názor, založený na teorii spiknutí, a má co říci k našemu tématu. Tenhle časopis sotva kdo sežene, proto si dovolíme obsažnější citaci.“ [6] |
| str. 202 | „Tajná služba měly vždy blízko ke královské rodině. Dodnes se tvrdí totéž, viz úvahy o smrti princezny Diany na údajný příkaz královny.“ |
| str. 208 | „Ale proč by Eurasijec Heydrich nechal zlikvidovat Tuchačevského, jasného Eurasijce?“ |
| str. 225 | citace z www.whitejustice.com |
Faktografické chyby
| str. 73, 125 | „Linda Heydrichová“ namísto správného „Linda“ |
| str. 148 | „…hvězdná hodina Oldřicha Hertla a Josefa Soustružníka: hadici nešťastníkům pomocí háku vytrhnou.“ (sic!) |
| str. 178 | (Beneš) „Jen tak lze pochopit rozhořčení [nekomunistických] ministrů, kteří se s ním radili o demisi, jejíž přijetí jim bezpochyby slíbil.“ (sic!) |
| str. 178 | Citát z knihy Špion, jemuž nevěřili Františka Moravce: „Granáty házeli s přesností na 100 metrů.“ |
| str. 185 | Fr. Moravec byl po válce obviněn, že „přinejmenším už jen zanedbáním pravidel konspirace spoluzavinil smrt desítek čs. vojáků. V roce 1947 emigroval. Kariéru ukončil v NSR – ve špionské škole učil budoucí špiony agenty češtinu.“ (František Moravec se ve skutečnosti v 60. letech odstěhoval do USA – M.K.) |
| str. 191 | Sýs píše o Semjonu Kralovovi, na další straně už správně o Semjonu Ivanoviči Aralovovi a podléhá dojmu, že jde o dvě osoby. V citovaném spisku přitom je pouze jméno Aralov. Jde o jednoho ze spoluzakladatelů nechvalně známé leninské Čeky. |
| str. 194 | „ ‚O tom, kdo je Žid, rozhoduji já!‘“ tvrdil sice Hermann Göring, …“ – výrok nepochází od Göringa, ale od Karla Luegera, dlouholetého vídeňského starosty. |
| str. 195 | dvakrát chybně „Rotschild“ namísto správného „Rothschild |
| str. 201 | chybně „tělesná standarta SS AH“ – „Leibstandarte“ se překládá jako „tělesná stráž“ |
| str. 73 | chybně „Oberscharfführer“, namísto správného „Oberscharführer“ |
| str. 24 | chybně Albrecht „Haushoffer“ namísto správného „Haushofer“ (na ostatních místech) |
| str. 37 | Valčíkovo zrcátko, dále na str. 72 (4x), 73, 74, 77, 84, 89, 167, 171, 209, 211. Sýs mnohokrát píše o Valčíkovi, který dával Kubišovi a Gabčíkovi znamení zrcátkem, ačkoli to není doloženo, vychází patrně z filmu Atentát a tvrdí, že na plánku v Pannwitzově vyšetřovací zprávě je označeno místo, kde Valčík stál. V náčrtku se ale nic takového nevyskytuje.[7] |
| o dalších chybách především ve jménech píše Čechoaustralan Stanislav Berton, který uvádí, že informace o Vaňkovi byly k dispozici už dříve |
Gramatické chyby
| str. 30 | „oběti měli“ |
| str. 140 | „Moravec si spletl Čurdu a Gerikem.“ |
| str. 158 | „vlastnoručně vyrobené chlebíčky vlastnoručně vyrobené premiérovou chotí“ |
| str. 202 | „Tajná služba měly vždy blízko.“ |
| str. 195 | „rodina je poslal“ |
| str. 193 | „Do jeho tajného „alba zločinců“ mohla patřit i tyhle výbušné informace.“ |
Manipulace s citátem
| str. 189 | „Václav Havel našel jinačí recept: ‚Až budeme mít více prášků na praní, než mají oni, pak skončí mnichovská tragédie.‘“
Václav Havel ve skutečnosti v rozhovoru pro ČT 29. září 1998 řekl toto: „Až je doženeme, nemyslím jenom materiálně, že budeme mít tolik pracích prášků, jako mají oni nebo podobně, až je doženeme, pak mohu říct, že skončily následky mnichovské tragédie.“ (Podle zápisu rozhovoru, který laskavě poskytla Knihovna Václava Havla) |
Ohlasy na knihu
Emil Hruška (nositel Ceny Unie českých spisovatelů za rok 2009), Obrys-Kmen (příloha Haló novin) 25/2009, 20. 06. 2009, článek Otazníky, stíny, světla: „Kniha Akce Heydrich je jedním z nejvýznamnějších počinů soudobé české literatury faktu. Budiž Karlu Sýsovi přáno, aby přišel brzy s novými otázkami a odpověďmi na ně, či se alespoň odpovědět pokusil stylem sobě vlastním.“
Milan Blahynka (nositel Ceny Unie českých spisovatelů za rok 2010), Obrys-Kmen 25/2009, 20. 6. 2009, článek Atentát na mýty a modly: „Když v lednu referoval redaktůrek kdysi ctihodného, nyní svinským krokem se bulvarizujícího deníku o právě vydané knize Františka Emmerta Atentát na Heydricha, a vyjmenoval úvodem čtyři knižní tituly z let 2004-2008, „věnující se atentátu na zastupujícího říšského protektora“, podařilo se mu zatajit, že bezprostředně před Emmertovou prací vyšla v nakladatelství BVD s podtitulem „příliš mnoho otazníků… pozoruhodně důkladná kniha Karla Sýse nazvaná AKCE HEYDRICH. Recenzentovi zřejmě velel nepsaný, zato tím horlivěji ctěný zákon zásadně nepřipouštět, aby se ke čtenáři režimního tisku dostala sebemenší zpráva, že si i nerežimní autoři dovolují úspěšně pracovat.“
Jaroslav Kojzar, Haló noviny, 28. 5. 2012, článek Atentát na Heydricha: „Tak nějak podle Dušana Hamšíka a Jiřího Pražáka proběhla samotná »Akce Heydrich«. Byla popsána mnohokrát. Namátkou jmenujme Jaroslava Andrejse, Miroslava Ivanova a naposledy ve vynikajícím stylu i Karla Sýse.“
Jaroslav Peček, 1. 2. 2014, článek VÝVOJ ČESKÉ SPOLEČNOSTI – po roce 1989. Kdy a jak se „lámaly charaktery a páteře lidu“…? na stránkách KSČM Zlín uvádí: „Není proto divu, když historik K. Sýs ve své knize “Akce Heydrich – příliš mnoho otazníků” na straně 99 výstižně píše…“
Sýs zase naopak sám cituje z vlastní knihy: Obrys-Kmen, 25/2009, článek Čas umírat.
Kniha má celkem 332 normostran, z toho 67 normostran (20 %) připadá na citáty.
Praha zednářská
Vydalo nakladatelství BVD, s.r.o. a FUTURA, 2009
Obsah knihy a citace
- Tušení souvislosti (str. 5 – 7)
| str. 13 | Sýs cituje sám sebe: „Ve sbírce Newton za neúrody jablek,
v básni K. H. M. mám verše…“ |
- Tušení světla (str. 16 – 44)
| str. 20 – 23 | pojednání o žertovných spolcích, báseň od Jaroslava Haška |
| str. 20 – 23 | citace z knihy F. L. Věk od Aloise Jiráska, o zednářích se píše až od strany 24 |
| str. 26 – 27 | citace z knihy Kalendář od Josefa Petráně |
| str. 29 – 32 | citace z knihy Karoliny Světlé Zvonečková královna |
| str. 33 – 35 | citace z knihy Oživené hroby od Karla Sabiny |
| str. 37 | citace básně Karla Hynka Máchy Aniž křičte, že vám stavbu bořím |
| str. 39 – 41 | o Máchovi a jeho recepci |
- Zedníci knihy a zedníci ducha (str. 45 – 63) o zednářských lóžích v Čechách,
| str. 58 – 59 | odbočky od Nerudy až po zmínka o raketoplánu Atlantis |
- Černé spolky (str. 64 – 71)
| str. 64 | citace z knihy Emila Holuba Sedm let v jižní Africe |
| str. 65 – 67 | citace z Krvavého románu Josefa Váchala |
| str. 68 – 71 | citace z knihy M. V. Féréala Tajnosti inkvizice |
- Pro a proti
| str. 72 | citace z časopisu Obrana (r. 1899) |
| str. 73 – 75 | citace z knihy M. Kuzmina Podivuhodný život Josefa Balsamo |
| str. 75 – 77 | citace z děl českého okultisty Karla Weinfurtera |
| str. 78 – 80 | citace z románu Továrna na absolutno od Karla Čapka |
| str. 81 | citace z povídky Sud vína amontilladského od E. A. Poea |
| str. 81 – 82 | citace z románu Nebe proti Zemi francouzského spisovatele Henriho Allorgeho |
| str. 82 | citace z knihy Jacquese Bergiera Mimozemšťané v dějinách |
| str. 83 | citace z knihy Jany Vrby Otokar Březina a jiní přátelé v mé paměti |
| str. 84 – 85 | citace z knihy Oldřicha Králíka Otokar Březina v letech 1892-1907 |
| str. 85 | citace z knihy Vladimira Majakovského Mexiko – New York – Praha |
- Proti všem (str. 87 – 105)
| citace z knihy Ericha Ludendorffa Světová válka hrozí |
- Mystika na scestí (str. 106-132)
| citace z knihy Jana Příhody Adolf Hitler – Studie vyvolencovy krycí legendy (v tom i výklad etymologie jména Džugašvili od Karla Gotta) | |
| str. 113 – 116 | citace z knihy Uriho Avneriho Varovné červené světélko |
| str. 116 – 120 | citace z knihy Jiřího Novotného a Františka Poláka Tajné dějiny jezuitů. K tomu Sýsův komentář: „Už fakt, že jména autorů jsou zřejmě fiktivní, že cítí potřebu se krýt, leccos napoví.“ (sic!) |
| str. 123 – 126 | citace z knihy Henryho Forda Mezinárodní Žid |
| str. 126 – 128 | citace z textů edice Nagajka, uvedeno Sýsem takto „V běžně nedosažitelné edici Nagajka, vydávané jako soukromý tisk, jsme v roce 1995 mohli najít Leninův životopis z pera B. D.[8]: Vůdcův rodokmen aneb bílá místa v kádrovém dotazníku V. I. Uljanova “, dále úryvek z knih K logice příšer (bez uvedení autora, Galerie špatných od Alexandera Prochanova[9] (o Leninovi, Trockém) |
| str. 129 – 130 | citace z knihy Louise-Ferdinanda Célina Škola mrtvol |
| str. 130 – 131 | citace z knih Luďka Tomana Po tajných cestách, Neviditelná válka |
| str. 131 | citace z textu rakouského novináře a zednáře Hellmuta Andiese |
| str. 132 | citace z nacistických stránek White justice |
- Spolky s ďáblem ( 133-148)
| str. 133 – 135 | citace z knihy Mein Kampf Adolfa Hitlera, citace od Himmlera, Goebbelse, Göringa k zednářům |
| str. 135 | o zednářích v Říši, ve Vídni |
| str. 136 | o Háchovi |
| str. 136 – 137 | citace ze vzpomínek Carla Jakoba Burkharda o Heydrichovi |
| str. 140 – 141 | citace z knihy Emila Hrušky Sudetoněmecké kapitoly |
| str. 141 – 146 | „Dopřejme si malé intermezzo a potěšení s malou čítankou českého antisemitismu, šovinismu, nacionalismu a aktivismu od dob dřevních až po restaurovaný kapitalismus:“ (stejný text jako v knize Protektorát ve fotografiích) |
| str. 146 – 148 | „mladá historička a spisovatelka Ivana Matoušková v eseji Intolerance reaguje na TV dokument scénáristky Jan Jemelíkové a režisérky Hany Třeštíkové nazvaný Vyloučení z literatury“ (říjen 1997) (opět bez vztahu k tématu) (stejný text jako v knize Protektorát ve fotografiích) |
- Byli i jiní Čechové (str. 149 – 155)
| str. 149 – 153 | citace ze vzpomínkové knihy Václava Černého Pláč koruny české (o zednářích) |
| str. 153 – 155 | citace ze vzpomínkové knihy Zdeňka Štěpánka Herec |
- Strašák Golem (str. 156-169)
| str. 156 – 169 | citace z knihy JUDr. Waltera Jacobiho (šéfa pražské úřadovny Sicherheitsdienstu) Golem…metla Čechů (1942) |
| str. 166 | citace z knihy Jaroslava Foglara Tajemství velkého Vonta |
- Ni zisk, ni slávu (str. 170 – 179)
| konečně opravdu o svobodných zednářích, různé citáty |
- Velmistr na Hradě (str. 180 – 190) (o Edvardu Benešovi)
| str. 180 – 183 | citace z textů obhájce pravosti Rukopisů Radomíra Šolce |
| str. 185 | citace z knihy Ivana Svitáka Veliký skluz (spekulace o úmrtí Jana Masaryka) |
| str. 186 – 189 | citace z článku Stanislava Bertona K případu Emanuela Moravce |
- Tma a co bylo potom (str. 191 – 197)
| citace z knihy Rudolfa Fauknera a Čenka Charouse Narovnaná zeměkoule („svědčí o značné (bezděčné?) příbuznosti s ideály svobodného zednářství“) |
- Slánského proces (str. 192 – 197)
| str. 192 – 195 | záznam ze Slánského procesu, výslech o zednářství a sionismu |
| str. 196 | citace z textů M. Beneše z Rádia Vatikán, Miroslava Dolejšího a Josefa Haubelta, vše z Týdeníku Politika (1991) |
| str. 197 | „zednářský vtip“ |
Faktografické chyby
| str. 113 – 116 | kniha Uriho Avneriho – chybně „Varovné červené světélko“ namísto správného „Varovné červené světlo“ |
| str. 127 | chybně „Ulljanov“ namísto správného „Uljanov“ |
| str. 128 | chybně „Luis Ferdinand Céline“ namísto správného „Louis-Ferdinand Céline“ |
Sýsův sebecitát: Obrys-Kmen, 04/2010, 20. 2. 2010, článek Velmistr na Hradě.
Kniha má celkem 261 normostran, z toho 130 normostran (50 %) připadá na citáty.
Diskuse
Těžiště pojednání budou tvořit Protektorát ve fotografiích a Akce Heydrich, ke knize Praha zednářská budu pouze přihlížet.
První dvě zmíněné Sýsovy publikace jsou prodchnuté komunismem a nenávistí k současnému zřízení, které se úporně, nelogicky a neuměle snaží naroubovat na nacistickou éru. Je třeba se proto zeptat, zda tedy stejně jako za protektorátu nás někdo okupuje, zda nám někdo zavírá vysoké školy, popravuje české vlastence, posílá lidi na nucené práce, odvléká je do koncentračních táborů či vypaluje vesnice.
Sýs také používá dávno vyvrácené komunistické lži o druhé frontě a o tom, že Sovětský svaz musel nést celou tíhu války v Evropě (přitom by bez komunisty nezmiňovaných dodávek z Ameriky nejspíše podlehl)[10], kdy Spojenci bojovali s Němci mimo Evropu a navíc válčili i s Japonci, se kterými Sovětský svaz 13. dubna 1941 uzavřel smlouvu o neutralitě. Ostatně letadla, která bombardovala Británii, létala do června 1941 na sovětský letecký benzín… Rovněž používá kremelskou propagandu („NATO má zálusk na Gruzii“).
V této souvislosti je konzistentní i opakované odvolávání se Václava Lacinu a jeho báseň Tygr houslista. O Lacinovi po roce 1948 píše Václav Černý ve vzpomínkách toto: „Je inscenován monstrproces se skupinou Horákové a nad touto hrdinskou ženou, první ženou, jež byla v dějinách tohoto státu na věčnou hanbu poslána z politických důvodů na smrt, ptá se amokem stižený Václav Lacina, ‚jsou-li obžalovaní českými lidmi, jsou-li vůbec lidmi?‘ […] Stejně o rok později, v době procesu s pravicovými literáty, neváhá Lacina zavtipičit si se jménem obžalovaného Kostohryza piruetou o ‚celé té kostižerné bandě…‘“. Jde samozřejmě právě o ten proces, o němž píše „mladá historička Matoušková“…
Sýsovy knihy jsou přetíženy citacemi. Ty sice ve vědeckém textu mají své nezastupitelné místo, ale Sýs používá mnohastránkové citace, které chvílemi přerušuje a komentuje, podobně jako když se celebrity v televizi vyjadřují k úryvkům z klipů jiných celebrit. Čtenář mnohdy ztrácí přehled, co je čí citát nebo co je citace a co je od Sýse. Nejhorší je v tomto ohledu Praha zednářská, která obsahuje už tolik cizího textu, že by Sýs měl být uveden spíše jako editor, nikoli jako autor (kdyby byl autor raději napsal například studii o odrazu zednářství v české literatuře, bylo by to bývalo mohlo vystačit i na disertaci).
V případě knihy Protektorát ve fotografiích se Sýs patrně nechal inspirovat knihou Heydrich od Jaroslava Čvančary, ale jeho úrovně zdaleka nedosahuje, protože fotografickou knihu přetížil (mnohdy naprosto nesouvisejícím) textem.
Autor navíc se své rádoby literatuře faktu používá převážně úryvky z beletrie, co je však horší také z knih konspiracistů, komunistických lhářů, nacistů či antisemitů (Ludendorff, Jan Příhoda, Václav Kopecký, Henry Ford, Louis-Ferdinand Céline, Walter Jacobi, Alexander Dugin, …), jako by snad právě ty mohly podat nějakou věcnou informaci. Odvolává se na Týdeník Politika, ve kterém byly vydávány nejen antisemitské, ale vysloveně nacistické materiály – jako třeba seznam Židů, nebo cituje z amerických nacistických stránek White justice, z knihy nacisty Waltera Jacobiho. Úryvky z těchto textů se pak dále zabývá, jako by šlo o dané pravdy. Těžko pak může překvapit, že Sýs podléhá konspiračním zdrojům a šíří například nesmysl o atentátu na Kennedyho (viz Zapruder).
Všechny tři Sýsovy knihy trpí bulvárností, jež se například v knize Protektorát ve fotografiích projevuje soustředěním na herce a zařazením fotografií jen mírně obměňujících téma (Hácha v plavkách, Anny Ondráková, Hana Vítová) a ve všech knihách využíváním konspiracistických teorií, buzením dojmu, že autor je snad nějakým zasvěcencem hermetických nauk („v běžně nedosažitelné edici Nagajka“, „Tenhle časopis sotva kdo sežene“). Knihou Praha zednářská se Sýs rozhodl přiživit se na tématu, které spolehlivě táhne. S bulvárností se bohužel pojí i používání vulgarismů, zařazování zhola nesouvisejících pasáží a odbíhání s troušením různých bonmotů a upozorňováním na vlastní osobu (návštěva WC v hotelu Ritz, kapitola o vlastním konfliktu s Ladislavem Vaňkem, kterou má v doslovné podobě stejnou ve dvou knihách, fotografie se stengunem). Průvodním znakem tohoto přístupu je i povrchnost projevující se v autorových četných věcných chybách (dozajista jsem nenašel všechny): plete si jména, zjevně má potíže s chápáním psaného textu, když z jedné osoby udělá dvě, ačkoli v originálním textu, který cituje, je řeč stále jen o jedné. Dokladem mizerné redakční práce v případě Akce Heydrich jsou zcela zbytečné gramatické chyby (pokud tedy nejde o nějaký avantgardní umělecký záměr).
Skutečnost, že autor některé texty recykluje, tedy stejné textové moduly přenáší z jedné knihy do druhé, dává podnět k pochybám o jeho invenci – pokud to ovšem není projev sebestřednosti, kdy autor své myšlenky považuje za natolik nosné, že je musí použít vícekrát.
Největším hříchem, kterého se autor dopouští, je ale překrucování či přímo vymýšlení citátů, které používá k dehonestaci, jako učinil například v případě Václava Černého, Jána Mlynárika, Václava Havla či Martina C. Putny.
Karel Sýs předstírá, že bojuje proti antisemitismu a fašismu, z jeho knih však vyplývá, že mu nejde však o potření tohoto jevu jako takového, nýbrž o jeho instrumentalizaci k nepodloženému očerňování názorových protivníků, kdy používá i argumentaci z nejnižších šuplíků eristiky.
Akce Anthropoid
Rozhodl jsem se pojednat toto subtéma zvlášť, protože jde o záležitost klíčovou pro pochopení Sýsova přístupu.
V duchu komunistické ideologie Sýs zpochybňuje atentát tvrzeními, že došlo ke zbytečným obětem („posel smrti“, „anděl smrti“, „Lidice mohly žít“), dehonestuje nekomunistický odboj, že se prý nechtěl spojovat s komunisty – když přitom KSČ až do napadení SSSR nebyla odbojově činná, difamuje Jana Masaryka, Václava Černého, předsedu exilové vlády Jana Šrámka (v jeho případě si dokonce osobuje určovat, čí život je pro národ hodnotnější), pomlouvá britské piloty. Zdůrazňováním styků československých parašutistů se ženami i dalšími narážkami na londýnskou emigraci Sýs navíc plynule navazuje na gestapáka Heinze Pannwitze, který se snažil vylíčit Kubiše a Gabčíka jako méněcenné.
Kupodivu ve shodném stylu jako Sýs uzavírá 28. 5. 2017 svůj článek Příběhy s otevřeným koncem. Díl 21 – Anti-anthropoid kmenový přispěvatel tzv. Parlamentních listů a nositel Ceny Unie českých spisovatelů za rok 2014 („za odvážné občanské postoje“) Petr Žantovský: „Ať už to bylo tak či tak, výsledkem byla zbytečná hora neštěstí. Někdo tomu možná říká ‚úspěšná politika‘. Osobně mám ale za to, že s takovým označením se nedokážu vyrovnat.“ Toto vyjádření by do knihy Akce Heydrich zapadlo zcela bezešvě.
Dovolím si použít jako repliku na tvrzení obou výše jmenovaných citát z dopisu Miloše Doležala, Jaroslava Čvančary a Vojtěcha Šustka „Tvrdá, ale pravdivá recenze k filmu Operace Silver A“ z 10. 05. 2007:
„Film je pokračováním řetězu nacistické a později též komunistické propagandy. Obě měly za cíl co nejvíce zesměšnit a zkarikovat český protinacistický odboj, byť důvody těchto propagandistických útoků byly u nacistů a komunistů různé. Zatímco nacistická propaganda mluvila o „placených agentech národního vraha Beneše“, kterým je „lhostejno kolik české krve pak bude prolito“, komunisté, jako například autor František Ťopek ve svém pamfletu o parašutistech „Údolí výstrahy“ podávali parašutisty a odbojáře jako kariéristy a loutky české exilové „buržoazie v Londýně“. Strachův film obsahuje další bulvární trik. Tím je útok na osobní čest a důstojnost tehdejších odbojářů v soukromé sféře jejich života. Banální pomluvy a vytváření obrazu o jejich přízemnosti, animálnosti, cynismu a primitivnosti je nejúčinnější metodou programově marginalizovat a bagatelizovat každého člověka, zvláště pokud je tento člověk déle než šedesát let po smrti. Televizní film se veze na populistické vlně, která se v poslední době šíří Evropou – relativizovat hrdinství, omlouvat zlo.
Ukázkou nacistické propagandy, objevující se ve Strachově filmu, je například vyčítavá reakce odbojářů vůči parašutistům po atentátu na Heydricha. Manželé Kroupovi ve filmu nepřímo obviňují parašutisty za zkázu Lidic. Ve skutečnosti naprostá většina podporovatelů parašutistů včetně manželů Krupkových – Kroupových likvidaci Heydricha schvalovala.
Domníváme se, že máme k této problematice co říci – větší část života jsme prožili s aktéry a pamětníky (mj. i s Václavem Krupkou a Hanou Krupkovou), vyčerpali terénní výzkum, měli v rukou stovky dokumentů. Víme, že bez maximální znalosti všech okolností nelze objektivně hodnotit, natož kritizovat.“
(zvýraznil M. K.)
(A ještě jeden dodatek: Český rozhlas, 22. června 2017: „Zabití Heydricha mělo smysl. On by jinak vraždil dál,“ říká dosud žijící lidická žena).
V souvislosti s obviňováním ze zbytečně zmařených životů Jiří Padevět při přednášce o akci Anthropoid v České televizi 24. 5. 2017 správně argumentoval, že obdobně jako v případě otázky, zda atentát na Heydricha měl smysl, by bylo třeba zkusit se zeptat v Británii, zda měla smysl bitva o Anglii, nebo si položit otázku, zda měla smysl Karpatsko-dukelská operace.
Jak kposledku uvedené úryvky, tak i vyjádření historiků tak opět dokládají správnost závěru romanisty a filozofa Václava Černého, že proletářský i nacionální socialismus od sebe nejsou až tak daleko (proto také nemělo být překvapením, když se bývalý šéfredaktor Sýsem tak oblibovaného antisemitského Týdeníku Politika, Josef Tomáš, v roce 2008 nakrátko stal mluvčím KSČM).
Závěr
Karel Sýs skutečně není historikem ani spisovatelem literatury faktu. Je proto také jen spravedlivé, že se o jeho knihách v odborných kruzích nikdo nevyjadřuje, jakkoli se pan Blahynka může rozčilovat.
Rozbor všech tří výše uvedených knih jasně dokládá, že autor neumí pracovat s fakty, překrucuje je v duchu komunistické ideologie, vyzdvihuje sebe sama, používá zcela pochybné, ba konspirační zdroje a zcela nepřípustně manipuluje s citáty. Jeho knihy jsou proto zbytečné.
Zdroje
- [1] komunistický spisovatel, pravým jménem Zdeněk Hejný
- [2] O Ladislavu Vaňkovi se lze dočíst například v článku Akce „Profesor“ od Pavla Žáčka.
- [3] Sýsovu hlubokou averzi vůči Putnovi dokazují tyto příspěvky:
- v Haló novinách 5. 2013 v článku 2013 „Putýnka antikomunismu“
- v Haló novinách 13. 8. 2014 v článku „Když bylo Brno hnědou lodí: „Katolická buzna F. C. Kutna křičel na Bítově: ‚Bít Sýse!‘“. Zde Sýs ukazuje pravou sílu bolševické polemiky na úrovni mateřské školy. Tuto úroveň Sýs projevuje už dlouho, počínaje textem Poezie mužně obnažená (Sborník Psáno do budoucna, 2005): „Kdo byli ti pleči? Nu přece bývalí rozsévači plevelů: bělobradý metuzalém Milan Jungmann, neodstranitelný jako dřevomorka a nevyvětratelný jako yperit, František Františkovič Kautman, kterému se před Damaškem zjevil Franz Kafka, takže se obrátil ve Franka Kautmana, a jejich pilní žáci Jiří Syreček Hanák, Leonid Iljič Novotný, Jidáš Penís, Janus Čučma, asanátor jedu z Judey F. C. Putna, Petr Pabílek, a abychom nezapomněli – zlomek kritiků Slomek.“ (zveřejněno v časopise Obrys/Kmen 4/2001). Ale možná je to projev básnického talentu.
- v přednášce na XVIII. brněnské česko-slovenské konferenci na téma Česká a slovenská poezie: slovo a mlčení, 10. 12. 2014 (zveřejněno v odbočce Haló novin LUK 9/2015).
- [4] O působení Jaroslava Seiferta napsal v Orientaci, příloze Lidových novin, Petr Zídek 31. 10. 2015 článek „Básník v těžkých časech“.
- [5] Alexandr Dugin – ruský nacionalista, putinovský ideolog, inspirátor a člen Izborského klubu, který stojí za Všeslovanským svazem a šířením ruské imperiální politiky.
- [6] Týdeník Politika byl antisemitský a nacistický plátek vycházející v letech 1991-1992. Oproti Sýsovu tvrzení lze text snadno vyhledat na internetu, například na proruských stránkách i-RU.CZ – Informační a podnikatelský Systém i-RU.
- [7] viz Šustek, Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava, sv. 1, str. 654-656
- [8] Břetislav Dejdar (1927–2012) – člen Unie českých spisovatelů a překladatel ruskojazyčné antisemitské literatury
- [9] Alexander Prochanov je ruský nacionalistický spisovatel, obhájce masového vraha Lenina a konspiracista. Mimo jiné prohlásil, že teroristický útok v moskevském metru souvisí s protesty proti korupci a že obojí je řízeno ze zahraničí). Prochanov je také předsedou Izborského klubu, který stojí za tzv. všeslovanským hnutím a který organizoval XII. všeslovanský sjezd, o němž náš web o něm psal zde a zde.
- [10] Viz článek opravdového historika Jiřího Reilicha z Lidových novin ze 7. 6. 2017 „Kdo se začal prát jako poslední? Největším kolaborantem s nacistickým Německem byl na počátku 2. světové války Sovětský svaz.“