Anketa: Plní média svou úlohu? A jsou skutečně svobodná?

Odpovídají: (zleva) Irena Moudrá Wünschová, Radim F. Holeček, Marek Černoch, Michal Kučera, Kateřina Vaňková

Plní veřejnoprávní média svou úlohu? Ohrožuje nás vzestup extremismu? Ptáme se v novém cyklu anketních rozhovorů.

Ptáme se..

je cyklus anketních rozhovorů, v nichž se budeme ptát na názory politiků i nepolitiků na aktuální témata a kauzy. Výběr otázek i oslovených můžete ovlivnit i vy – pokud nám pošlete nám své tipy.

Na otázky odpovídají:

  • Michal Kučera, poslanec za TOP09
  • Radim F. Holeček, poslanec za ODS
  • Marek Černoch, poslanec za hnutí Úsvit – národní koalice
  • Irena Moudrá Wünschová, první místopředsedkyně Strany zelených
  • Kateřina Vaňková, levicová aktivistka

Myslíte si, že jsou česká média omezována na svobodě slova?

Michal Kučera: To si nemyslím, aspoň většina z nich rozhodně ne. Jistá omezení tady ale jsou, spočívají především v autocenzuře. Dokážu si představit, že redaktor MF Dnes se vyhýbá tématům, která by mohla poškodit jeho majitele, Andreje Babiše. Ne proto, že to dostal nařízeno, ale proto, že má třeba strach o práci, nebo si jen nechce dělat „zle“. Taková ta drsná novinařina, jak jí známe ze západních médií, která tvrdě a hlavně kvalifikovaně rozkrývá různá, i kontroverzní, témata mi tady prostě chybí. No a co se týká svobody, tak samozřejmě nesmíme zapomínat na účelové servery, které jsou placeny z Ruska a které zde šíří a propagují ruské mocenské zájmy.

Radim Holeček: To si nemyslím.

Marek Černoch: Nevím, jestli jsou přímo omezována, spíše bych to nazval neobjektivní zpravodajství. Pod vlivem zájmových skupin.

Irena Moudrá Wünschová: Myslím, že funguje u některých z nich určitá autocenzura, v jiných rozhoduje vlastník o tom, co se bude publikovat – jak nám to předvedl Andrej Babiš po zakoupení dvou významných, celostátních deníků

Kateřina Vaňková: Máme sice svobodu slova, kdo si však troufne říci šéfovi svůj názor? A který novinář si troufne naštvat redaktora? Takže tiskovým zákonem pochopitelně média omezena nejsou, správa tiskového dohledu, publikační správa i výbor pro tisk a informace a všechny tyhle instituce už patří minulosti. Ale média jsou velice silně omezena „zákony trhu“. Místo cenzury pak nastupuje autocenzura.

Pokud je vaše předchozí odpověď kladná, můžete tuto odůvodnit?

Michal Kučera: Už jsem to trochu odůvodnil výše. Já si opravdu nemyslím, že by novinářům někdo přikazoval jak a co psát, jsou ovšem témata, kterým se raději vyhýbají anebo o nich informují ploše. Např. k silnému prohlášení předsedy Kalouska získají odpověď mluvčího Ovčáčka a toť vše. Takže celá reportáž pak vyzní: „Kalousek řekl, že…, Ovčáček řekl, že…, a teď tady máme předpověď počasí…“ To je dnešní novinařina, žádné velké komentáře, analýzy, drsné otázky. Jen rychlé informace.

Marek Černoch: Stačí se podívat na manipulativní zpravodajství o Ukrajině, imigrační krizi, nezákonného vyplácení miliard za obnovitelné zdroje atd.

Irena Moudrá Wünschová: Třeba veřejnoprávní media zjevně šetří presidenta Zemana, jak nám předvedla po tom neslavném interview, ve kterém president špatně četl název známé punkové skupiny a sprostě nadával v přímém přenosu.

Kateřina Vaňková: Dnes jsou ty důvody ještě zjevnější než před lety, jak chcete jako novinář rozmáznout dotační skandál ministra financí, když víte že Vám to šéfredaktor stejně nepustí a jedinou odměnou bude vyhazov a to nejen z „vašich novin“ ale máte celkem jistotu, že se nechytíte ani jinde, oligarchové vlastnící média, zdá se, mají dohodu o neútočení. Ale jak už jsem naťukla na začátku, jsou lidé, kteří to jednoho dne nevydrží a stejně řeknou šéfovi do očí, co si o něm myslí, i když ví, jaké to bude mít následky a jsou takoví nepochybně i mezi novináři, třeba Glenn Greenwald z Guardianu, který stál u zrodu kauzy Edwarda Snowdena, věřím, že ten do toho šel právě pro ten slastný pocit svobody, pro ty okamžiky, kdy víte že i když budou následky strašlivé, ta svoboda za to stojí. Takže chovám jistou naději, že novinařina dělaná pro pocit sám, existuje a bude existovat.

Jaká média (či konkrétní žurnalisty) v ČR považujete za důvěryhodná?

Michal Kučera: Já jsem byl 20 let předplatitelem MF Dnes. Sobotní MF Dnes jsem přečetl přes víkend včetně všech příloh. To bývala výborná novinařina. Když MF koupil Babiš a já odhlašoval předplatné, tak jsem si prvních pár týdnů připadal, jako bez ruky. Dnes čtu většinou menší internetové deníky. A novináři? Nevím. Spoustu jich odešlo do nezávislých médií, kde si je rád najdu a přečtu. Z konkrétních jmen třeba Bohumil Doležal. To je novinář, který se skutečně nebojí, píše na rovinu a tvrdě to, co si myslí a má to hlavu a patu i když s ním nemusíte souhlasit. Takových sice není mnoho, ale stále takoví novináři jsou.

Radim Holeček: Za důvěryhodná považuji zejména média veřejné služby.

Marek Černoch: Z mé zkušenosti například server Parlamentní listy nebo Neovlivní.cz., DVTV. Je to dáno lidmi. Například paní Drtinová nebo pan Veselovský jsou profesionálové. Tvrdí, ale nesnaží se svého hosta dehonestovat. A jinak, lidé ve vrcholné politice nemají vlastnit média. Třeba to dotyčný ani nechce zneužívat, ale ukažte mi média, která budou psát negativně o svém majiteli. I když by měla důvod.

Irena Moudrá Wünschová: Český rozhlas, některé programy v České televizi, Respekt, Hospodářské noviny.

Kateřina Vaňková: Ta, která si financují čtenáři, tudíž jsou tam „šéfy“ místo oligarchů nebo zadavatelů inzerce. A pak ta média, která jejich autoři píší čistě z přesvědčení a bez ohledu na cokoliv dalšího. U Nás, A2larm, Deník referendum, Britské listy, Altpress a pak politické revue jako Existence nebo Socialistická Solidartita – jsou psaná pro názor a jejich přispěvatelé na nich nejsou existenčně závislí. Možná pro někoho překvapivě do téhle skupiny patří i odborářské noviny.

Plní veřejnoprávní média podle vašeho názoru svou úlohu?

Michal Kučera: Tak rozhodně se o to snaží. I když mi chybí některé formáty, které byly zejména v ČT běžné. Třeba diskusní kulaté stoly, u kterých seděli předsedové parlamentních stran a vyjadřovali se k aktuálním tématům. Tam si divák mohl skutečně naživo poslechnout, co si myslí ten či onen, mohl s názory souhlasit, identifikovat se s nimi. A naopak.

Radim Holeček: Principiálně ano. Samozřejmě můžeme vytýkat jednotlivosti, ale nikdo není dokonalý. Koneckonců ani zákonodárci 🙂

Marek Černoch: Ne. Stačí se podívat na některé diskusní pořady nebo zprávy. Každý si může udělat obrázek sám. Veřejnoprávní média jsou placena občany a měla by ponechat na lidech, aby si udělali názor. Ne přistupovat k některým hostům tak, že se je od začátku snaží moderátor dehonestovat. Kolikrát byl například zástupce Úsvitu jako parlamentní strany v Otázkách Václava Moravce? Možná jednou za 2 roky!

Irena Moudrá Wünschová: Jen částečně, chybí více nezávislé publicistiky, více odborným komentářů.

Kateřina Vaňková: Přijde na to co se chápe jako jejich úloha. Být komunikačním kanálem vlády? Pak asi ano. Ale pokud myslíte jejich historickou roli sedmé velmoci, tak s tou už jsou na tom naše veřejnoprávní média hodně špatně a jeví se mi ještě předopatrnější než ta zahraniční. Asi jde o to, že stát ze z novináře nezaměstnaným představuje v ČR mnohem větší sešup do chudoby než jinde. A stát se nezaměstnaným novinářem z veřejnoprávní sféry to už je asi úplně „na mašli.“

Jak hodnotíte přínos nových elektronických médií, včetně sociálních sítí?

Michal Kučera: Je to džungle, ve které můžete získat plno zajímavých informací, ale kde jsou některé informace naprosto lživé. Všimněme si rozmachu proruských serverů, Moskva masivně investuje do informačních kampaní, které probíhají na sociálních sítích zejména v bývalých sovětských satelitech. V tom obrovském množství informací je složité najít si spolehlivé informace a naopak velmi snadné šířit neověřitelné nebo zkreslené informace. Přínosem elektronických médií je jejich rychlost i množství zpráv, nevýhoda v tom, že je těžké se zorientovat a najít „kvalitní“ informace.

Radim Holeček: Veskrze kladně.

Marek Černoch: Má to klady i zápory. Člověk má kdekoli přístup k informacím. Mezi zápory patří možnost šíření nepravdivých zpráv.

Irena Moudrá Wünschová: Mají svůj význam, ale svojí stručností vedou ke zkratkovitým řešením, zjednodušování příspěvků, zjednodušování odpovědí na složité otázky. Chybí hlubší rozbor problematiky. Na sociálních sítích se vyskytuje díky určité anonymitě nezodpovědnost v prohlášeních, kritikách, vysoká četnost nenávisti a netolerance. Zavádějící může být vznik a působení uzavřených, názorových skupin. Za velmi přínosné považuji osobní blogy, od některých spolehlivých autorů je ráda čtu,

Kateřina Vaňková: Webová elektronickými média web, jsou skutečnou záchranou svobody slova. jejich přános lze hodnotit jak v dobrém, tedy že jej lze jen obtížně cenzurovat, i ve zlém – tedy že v kakofonii není snadné se vyznat. Sociální sítě chápu jako elektronickou verzi šuškandy s tou výhradou, že na jejich hodnocení je historicky brzy, a dost možná představují zlou čarodějnicí třímanou lopatu, na kterou jsme už všichni pevně usedli.

Považujete za rozdělující či ohrožující trend i hojně diskutovaný vzestup extremistických nálad ?

Michal Kučera: Za ohrožující považuji zejména vyvolávání strachu v lidech. To zdatně využívají k navýšení podpory nejen extremisté, ale bohužel také některé velké strany. Mnoho lidi pak v obavách slyší na rychlá a jednoduchá řešení. Ta ale bohužel neexistuji.

Radim Holeček: Každý projev černobílého vidění světa je potencionálně nebezpečný. Akutní nebezpečí necítím, ale to se samozřejmě může rychle změnit.

Marek Černoch: Velkou zásluhu na tom má vláda a její promigrační politika. Každý politik musí hájit v první řadě zájmy a bezpečnost svých občanů. Ne se podřizovat Bruselu. Lidé mají z migračních vln obavy a pokud vláda nenaslouchá svým občanům, nastává ve společnosti napětí. A přispívají k tomu právě i média.

Irena Moudrá Wünschová: Rozhodně, zmiňovala jsem v odpovědi na minulou otázku. Mám z růstu extrémním nálad velké obavy, které bohužel jsou doloženy postupem extrémních stran do volených orgánů jak v naší zemi, tak v okolích státech, s nimiž máme podobnou historii.

Kateřina Vaňková: Nikoliv nezbytně, v uplynulých pětadvaceti letech převládalo ve společnosti vědomí, krom zbožných přání ničím nepodložené, že kráčíme k zářným zítřkům, k prosperitě a zpět do Evropy. Z toho snu se teď budíme a kocovina je patřičně tvrdá a frustrace z ní pramenící rovněž, ale přestože to vypadá ošklivě a paralel k třicátým létům by se našlo více než dost, vidím to optimisticky, věřím že, tenhle reparát složíme a zrod hnutí jako Podemos, Syriza a fenomény jako Islandská revoluce, dávají jistou naději, že i když stojíme, zdá se, na dějinné křižovatce, že bychom na ní mohli vykročit správným směrem, doleva a pryč od autorit, pokud mohu radit.

Jak se vyznat v internetové době, kdy jsme přehlceni množstvím informací, jak v nich rozpoznat ty, které jsou čistou manipulací ?

Michal Kučera: Je to velmi složité. V první řadě by nemělo docházet například k legitimizování problematických serverů tradičními médii nebo veřejně významnými lidmi – včetně politiků. Všichni máme zodpovědnost za to, jakou informaci šíříme. Pokud novináři renomovaných médií převezmou neověřenou informaci nebo politik sdílí zprávu pochybného původu, tu džungli, o které jsem mluvil, dělá ještě méně přehlednou. Poznat manipulaci je složité. Všichni se snažíme dívat na to, kdo, kam a proč zprávu napsal. To je to první, co můžeme dělat. Ale přiznávám, že ne vždycky to stačí.

Radim Holeček: To je obtížné. Neustále se rozšiřující nabídka informací klade stále větší nároky na jejich příjemce. Neboli uvěřit informaci, která zdaleka nemusí být věrným obrazem skutečnosti, je čím dále snadnější. Obecně bych řekl, že se nám nedostává kritického myšlení a schází nám i celkový přehled.

Marek Černoch: Někdy to jde těžko. Hlavně na sociálních sítích. Ale bohužel i v televizi jde velmi často o manipulaci, Příklad: Když jsem se díval na zpravodajství z „Majdanu“ a viděl bezpečnostní složky, na které létaly zápalné láhve a ti kluci jen stáli a uhýbali nebo jak „nevinní“ demonstranti měli vlajky Banderovců. A do toho poslouchám komentář redaktora, jak jsou ..mírumilovní“ demonstranti masakrováni policií… To je evidentně manipulace! Pak se všichni diví, že lidé hledají informace na sociálních sítích.

Irena Moudrá Wünschová: Je to těžké. Stojí to mnoho času, energii porovnávat informační zdroje a výskyt informace v jednotlivých mediích. Uvítala bych větší diskusi o tomto problému ve veřejném prostoru, o vlivu reklamy ( například reklamy cílené na děti). Doporučila bych výchovu ke kritickému myšlení a výuku toho, jak informační zdroje porovnávat a hodnotit v rámci společenských předmětů již od základní školy.

Kateřina Vaňková: Těžko, je třeba si klást otázky, kdo zprávu napsal, jaké je její načasování, dá se informace ověřit? nehraje příliš na city? Pomáhají i portály jako hoax.cz ale jinak je pěstování informační gramotnosti běh na dlouhou trať a kvalitní univerzální vzdělání je k tomu nutným ale nikoliv dostačujícím předpokladem. A teď hádejte kdo u nás protěžuje specializované technické vzdělání před univerzálním a proč tak asi činí.

Jak vnímáte některými médii prezentovaný trend omezování svobod. – různé registry, EET. ?

Michal Kučera: Kromě konkrétních výtek, které například vůči EET mám, jde samozřejmě i o registry jako takové. Současná vláda se snaží zcela systematicky získávat o občanech maximum informací. Nutí je odevzdávat informace o svých obchodech, mluvilo se o registru účtů, teď i o zdravotním registru. Je tu jasná snaha shromažďovat informace o všem, co lidé v tomto státě dělají. To považuji za škodlivé a skutečně svobodu omezující. Nemyslím si, že by jednotlivci měli být pod takto podrobným dohledem státu – iluzorní výhody, které jim vláda slibuje, jim ztrátu soukromí nevynahradí.

Radim Holeček: Tento trend je zcela zjevný! Myslím tedy i bez médií. A považuji proto za přínosné, že tak některé média činí. Omezování svobod je proces plíživý a pro demokracii velmi nebezpečný. V této souvislosti mě pobavil nějaký facebookový komentář, ve kterém autor navrhoval zavedení registru všech doposud zavedených registrů. I když ono je to spíš než k smíchu k pořádnému zamyšlení!

Marek Černoch: Daně se musí platit ale na ty, kteří se tomu vyhýbají, jsou jiné „páky“ jak tomu zamezit. EET a podobné návrhy jsou jen dalším ztížením pro živnostníky, další náklady, byrokracie a další „tuny“ dat, která lze zneužít. Proti EET se ohradil i Úřad na ochranu osobních údajů.

Irena Moudrá Wünschová: Chápu, že některé registry jsou nutné ( třeba registr dopravních prostředků, registr držitelů zbraní),. jiné asi méně. Vždycky se budu obávat úniku informací, jak nám to, bohužel, předvedli Wikileaks. EET nepovažuji za dobrý krok, doporučila bych zlepšení výběru daní u velkých firem, poté bych pátrala, jakým způsobem zlepšit výběr daní u malých podnikatelů, možná ve spolupráci s jejicich profesními organizacemi.

Kateřina Vaňková: Tak z toho mám nepěkný pocit, že by na vnitru krom mé mailové komunikace, statusů ze soc. sítí a dat z telefonu mohla být přiložena ještě zdravotní dokumentace, to je opravdu velice otřesná představa.Pro pořádek uvádím, že nejsem ani v nejmenším příznivkyní spikleneckých teorií.

Tématem dnešních dní je také Autonomní centrum Klinika a kauza Čapí Hnízdo , jaký je Váš názor na tyto kauzy ?

Michal Kučera: O obou tématech by se dal vést samostatný rozhovor. Kauzu Kliniky nesleduji nijak podrobně, ale jsem si jistý v jednom: zákony musí platit pro všechny stejně. Pokud jsou v objektu protiprávně, pak by se měli vystěhovat. Případ Čapího hnízda pak, jak už zaznělo od jiných představitelů TOP 09, vykazuje známky dotačního podvodu. Pan ministr Babiš zatím sice chodí do televizí a snaží se všechny přesvědčit o tom, že je mu ubližováno, pravda je ale teď to vypadá, jako by ministr financí páchal dotační podvody. Taková situace podle nás poškozuje jméno České republiky, takže se chceme na mimořádné schůzi, kterou jsme iniciovali, ptát, co s tím vláda hodlá dělat. Za sebe si dovolím jen poznámku, že i v nedávné minulosti odcházeli ministři ze svých úřadů i kvůli mnohem menším problémům.

Radim Holeček: Kritický. Dění kolem Autonomního centra Klinika ale detailně nesleduji. Kauzu Čapí hnízdo ale považuji za společensky velmi prospěšnou. Například právě k tréninku kritického myšlení. Osobně panu ministrovi v této záležitosti již nevěřím, jelikož některé jeho veřejné výroky jsou v přímém rozporu.

Marek Černoch: Případ s Klinikou řeší policie a je na ní, aby odhalila pachatele. Čapí hnízdo je problém pana Babiše a nerozumím jeho vyjádřením, kdy jednou říká, že to byl jeho nejlepší projekt a pak tvrdí, že s tím nemá nic společného. Stejně tak je podivné snížení pokuty z 6 milionů na 37 tisíc. Kolika lidem takhle stát odpustí pokutu?? A rozhodně nesouhlasím s některými názory, že to bylo „jen“ 50 milionů. Spravedlnost musí platit pro všechny. To byl i důvod našeho rozchodu s Tomiem Okamurou. Podle smlouvy, kterou Tomio Okamura podepsal sám se sebou a kterou odhalila kontrolní komise, si chtěl z Úsvitu vyplatit téměř 50 milionů. Strašné.

Irena Moudrá Wünschová: V Autonomním centru klinika mám přátelé a fandím jejich snaze. Vím, že ve vyspělých společnostech je podobným centrum věnována pozornost, jsou podporována, jsou zvána k diskusi,. Jsou považována za významný hlas některých společenských skupin a je uznáván jejich přínos. Bohužel, řešení celé obtížné situace určitě nepomůže údajné vyhrožováním smrtí politiků, z)účastněným v rozhodování o centru. Jiný případ je Čapí hnízdo. Trestnost celé kauzy nechť posoudí orgány činné v trestním řízení. Bohužel, i v našem okolí jsme a byli jsme často svědky toho, jak podobné vyšetřování může dopadnout ( viz kauza předraženého parku, stavby lanovky). Ale že je ta situace velmi trapná, že v každém vyspělém státě by měl politik na úrovni Andreje Babiše okamžitě odstoupit, o tom nepochybuji. V Německu odstoupil náměstek ministra jen při podezření, že ve své diplomové práci neuvedl citaci z jiné práce. Tohle zatím u nás nějak nefunguje.

Kateřina Vaňková: Nejsem vůbec nestranná, Kliniku jsem pomáhala vybojovat a doufám že bude působit i nadále. Kauza Čapí Hnízdo mi přijde mediálně velice málo pokrytá, má jít o 50mil z veřejných fondů, když uvážíte jak nicotné částky učinily politické mrtvoly třeba z Davida Ratha nebo Stanislava Grosse. Stejně tak panuje relativní klid kolem Bakalou zbídačelého Ostravska, tam to hlavní teprve propukne, ale i tak se dá říci, že naši oligarchové si koupili noviny prostě proto, aby už o nich nic nepsaly.

Jaká témata a události podle vašeho názoru budou nejvíce nejvíce ovlivňovat českou/evropskou politiku?

Michal Kučera: To spolu souvisí. Českou politiku bude vždy přímo ovlivňovat to, jak a s kým se podílí na politice mezinárodní. V rámci Evropy bude muset Česko řešit nejen problém současné migrační krize, ale neměli bychom zapomínat třeba ani na Ukrajinu. Českou politiku bude ale ovlivňovat i to, zda dokáže odolávat „lákadlům“ z východu – Ruska i Číny.

Radim Holeček: Na podzim u nás budou krajské volby, takže očekávám, že následující období se ponese především v duchu hesla: „Nikdo vám nesplní to co my vám dokážeme slíbit“. Evropský politika se bude ještě dlouho točit kolem migrační krize a s tím souvisejících otázek především ekonomických a bezpečnostních. S tím samozřejmě souvisí i otázky zachování či udržení jednotné Evropy tak, jak ji známe. Silnější téma v tuto chvíli nevidím.

Marek Černoch: Migrační krize bohužel nekončí a bude největší zkouškou Evropy. Současný trend centralizace EU selhává a bude třeba hledat jiný model spolupráce v rámci EU s větším důrazem na suverenitu jednotlivých států. A českou politiku? Naším cílem je ekonomicky prosperující stát se spravedlivým sociálním systémem. Stát, kde bude vymahatelnost práva. To si myslím, že bude velkým tématem.

Irena Moudrá Wünschová: Z mého pohledu by to měla být v celostátní a krajské politice energetická udržitelnost, sociální problematika, podpora zaměstnávání, předškolní péče o děti, péče o seniory, úroveň sociálního bydlení, startovací byty pro mládež, úroveň a financování zdravotnictví, školství, způsob nakládání s odpady, problematičnost spaloven, dopravní systémy a návaznost a ekologická udržitelnost jednotlivých typů dopravy, ochrana přírody, snaha o udržení vody v krajině a prevence sucha, snaha o prevenci ničivých globálních klimatických změn, a ochrana kulturního dědictví, včetně živé kultury ( divadel, performancí). V evropské politice samozřejmě řešení důvodů, které ženou uprchlíky při hledání bezpečí až do Evropy, pomoc těm, kteří zde již jsou. Propojení diplomacie evropských států, protože jen jako větší celek máme respekt na mezinárodní scéně, podpora méně vyspělých částí evropské unie, zamezení pašování lidí, mezinárodního zločinu.

Kateřina Vaňková: Českou politiku už ovlivňuje, přestože se to schovává za různé jiné fenomény, emancipační boj neprivilegovaných obyčejných lidí. Postupně zjistili, že píle a kázeň nevedou ani k bohatství, ale dokonce je ani neuchrání před chudobou. Česko je ostrůvkem chudoby a zdrojem námezdní síly pro okolní ekonomiky, vlastně jsme na tom jako Irové na počátku dvacátého století. Na rozdíl od nich nemusíme bojovat za uchování kultury a za státní samostatnost, ale stejně jako oni zjišťujeme, že kultura i státní svrchovanost jsou nám bez ekonomických práv a svobod k ničemu.

Michal Havránek