Zákony o referendu v Evropě

minulém článku jsme psali, jak je to s referendem ve Švýcarsku, který si berou často jako příklad zastánci referenda v ČR. V následujícím článku bychom chtěli porovnat, jak je to v ostatních státech Evropy. Ačkoliv návrh zákona „o celostátním referendu a změně Ústavy ČR“ z pera SPD pravděpodobně neprojde nebo bude vrácen k přepracování, myslíme si, že i tak je dobré ho porovnat s ostatními platnými zákony v Evropě, aby si mohl každý udělat obrázek, jak kvalitní návrhy SPD sněmovně předkládá.

Návrh SPD

SPD Tomio Okamury navrhuje, aby k obecnému celostátnímu referendu existoval jednotný zákon, který se týká všech otázek kromě lidských práv či zásahů do výkonu soudní moci. K vypsání referenda by stačila lidová iniciativa 100 000 podpisů nebo rozhodnutí vlády. Referendum by podle hnutí Tomia Okamury bylo závazné bez minimálního hranice účasti.

Slovensko

K vypsání referenda je na Slovensku potřeba podpis 350 000 občany Slovenské republiky. Předmětem referenda nemohou být základní práva svobody, daně, odvody a státní rozpočet. K tomu, aby bylo referendum závazné je nutná účast minimálně 50% voličů. Jinak má referendum pouze doporučující charakter.

Maďarsko

Z iniciativy alespoň dvou set tisíc voličů vyhlásí Národní shromáždění celostátní referendum. Z iniciativy prezidenta republiky, vlády nebo sta tisíc voličů Národní shromáždění může vyhlásit celostátní referendum. Výsledek referenda je pro Národní shromáždění závazný, pokud platně hlasovala nadpoloviční většina oprávněných voličů. Referendum je úspěšné, pokud nadpoloviční většina z voličů, kteří odevzdali platné hlasy, dala na položenou otázku shodnou odpověď.

Německo

Na úrovni spolku neexistuje celostátní právní úprava o lidovém hlasování o obecných tématech. Ústava pouze připouští možnost „souhlasu,“ ale tato obecná formulace vyžaduje přijetí konkrétního zákona, který dosud přijat nebyl. Německá ústava (základní zákon) umožňuje na celostátní úrovni pouze referendum o změně hranic nebo územního uspořádání (článek 29). I v takovém případě však hlasují pouze občané dotčených spolkových zemí. Na úrovni spolkových zemí je referendum přípustné a koná se o místních tématech.

Polsko

Sejm může rozhodnout o uspořádání referenda o konkrétní otázce buď na návrh skupiny poslanců, Senátu, prezidenta nebo na návrh občanů, pokud získali alespoň 500 000 podpisů oprávněných voličů. Výsledky celostátního referenda jsou platné, pokud se na referendu zúčastnila více než polovina oprávněných voličů.

Rakousko

V Rakousku jsou v ústavním systému zakotveny dva různé nástroje přímé demokracie: die Volksabstimmung (lidové hlasování) a die Volksbefragung (dotázání lidu, zde přeloženo dále jako lidová iniciativa). V případě lidového dotázání se zjišťuje stanovisko rakouských občanů k zásadní záležitosti nebo záležitosti, která je věcí celého spolku (federace). Výsledek není závazný. Parlament musí projednat návrh na lidové dotázání (lidovou iniciativu), pokud sebere 100 000 podpisů. Podle čl. 49 ústavy je možno ještě vyvolat konzultativní referendum, a to na základě rozhodnutí Národní rady nebo vlády „ve věci zásadního národního významu.“

Belgie

Nemá zákon o obecném referendu.

Bulharsko

Návrh Národnímu shromáždění pro konání referenda může předložit nejméně 1/5 všech členů parlamentu, dále pak vláda, nejméně 1/5 obcí, výbor lidové iniciativy s více než 200 000 podpisy. Rozhodnutí o konání referenda je povinno přijmout Národní shromáždění tehdy, pokud má výbor lidové iniciativy více než 400 000 podpisů. Nesmí se však týkat ústavy, výše daní, státního rozpočtu či procedur Národního shromáždění. Návrh v referendu je přijat, pokud se účastní ne méně osob než v minulých parlamentních volbách a pokud hlasovalo pro více než polovina hlasů. Pokud je voličů méně, ale více než 20% z celkového počtu oprávněních voličů, a pro hlasovala nadpoloviční většina, je návrh předložen Národnímu shromáždění a musí být předmětem rozpravy Národního shromáždění.

Dánsko

Dánská ústava upravuje obligatorní i fakultativní referenda. Lidová iniciativa k referendu upravena není. Dánsko je jednou ze zemí s nejvyšším počtem konaných referend. Mezi lety 1915 a 2000 se v Dánsku konalo devatenáct referend. Tři z nich byla mandatorní ústavní referenda (1920, 1939 a 1953). Čtyři byla referenda fakultativního charakteru k předpisům upravujícím vlastnictví půdy, pět referend bylo mandatorních vztahujících se k věkovému oprávnění na volební právo, čtyři byly mandatorní referenda vztahující se k otázce EEC či EU (Dánsko vstupující do EEC 1972, Maastrichtská smlouva 1992, Amsterodamská smlouva 1997, Evropská jednotná měna 2000). Tři byla referenda fakultativní: konzultativní referendum týkající se prodeje dánské Západní Indie a přilehlých oblastí (1916), konzultativní referendum k evropskému jednotnému trhu (1986) a závazné referendum v roce 1993 o Maastrichtské smlouvě.

Estonsko

Pouze parlament má pravomoc předložit návrh zákona nebo jinou záležitost referendu, tj. přijmout příslušná usnesení. Jednací řád Riigikogu stanoví, že právo iniciovat referendum za účelem schválení návrhu zákona nebo rozhodnutí o jiné celostátní významné otázce mohou poslanci parlamentu, poslanecké kluby, výbory. V Estonsku se zatím konala 2 referenda. První z nich se týkalo v r. 1991 novely ústavy a účasti žadatelů o estonské občanství ve volbách, obé s kladným výsledkem. Druhé referendum v r. 2003 se týkalo vstupu do EU, s kladným výsledkem.

Finsko

Přinejmenším 50 000 občanů Finska, kteří mají volební právo, mají oprávnění navrhnout iniciativu přijmout zákon pro parlament. Referendum je pouze konzultativní. K závaznosti je třeba vždy rozhodnutí parlamentu.

Francie

Článek 89 ústavy Francie zakotvuje tzv. ústavní referendum. Iniciativa k novelizaci ústavy náleží prezidentu republiky na návrh předsedy vlády a členům parlamentu. Jestliže je změna ústavy schválena oběma komorami parlamentu, poté musí být předložena k hlasování občanům v referendu. Změna ústavy je schválena referendem, pokud se pro ni vysloví více jak 3/5 zúčastněných voličů. „Navrhovaná změna ústavy by však neměla být předložena lidu k hlasování v referendu, pokud se prezident republiky rozhodne navrhovanou změnu předložit svolanému parlamentu.“ (článek 89.3). Jinými slovy, referendum může být obejito, pokud se prezident dohodne s oběma komorami parlamentu. Podle novely ústavy z r. 2008 a organického zákona z r. 2013 (účinnost 2015) může být z podnětu 1/5 poslanců podporovaných 1/10 registrovaných voličů uspořádáno referendum na základě občanské iniciativy. Referendum může obsahovat změny ekonomické, sociální a další, včetně mezinárodních smluv.

Irsko

Irská ústava upravuje institut referenda pro případ změny ústavy (článek 46 odstavec 2) a dále referendum, ve kterém mohou lidé rozhodnout o návrhu zákona, na kterém se shodly jednotlivé komory parlamentu (viz níže čl. 27 ústavy). Ústava Irska umožňuje konání referenda i v jiných záležitostech (což je zřejmé z následujícího znění ústavy), ohledně běžných zákonů, toto se však zatím v praxi nepoužívá, všechna irská referenda jsou referenda ústavní. Čl. 29 ústavy obsahuje v odst. 2 všechny smlouvy o EU („Stát se může stát členem Evropského společenství uhlí a oceli….“.), až k Lisabonské smlouvě. Z toho vyplývá, že všechny změny smluv o EU jsou zároveň změnami irské ústavy a musí být schváleny v referendu. Ústava proto obsahuje i některé výjimky, které má Irsko ze smluv a které si vzhledem ke svému referendálnímu rozhodování vyjednalo (muselo vyjednat, aby bylo referendum nakonec úspěšné).

V Irsku se konalo již mnoho referend.

Itálie

Italská ústava rozeznává následující typy referenda: – referendum na celostátní úrovni o zrušení zákonů (článek 75 ústavy) – referendum o ústavních zákonech a změnách ústavy (článek 138 ústavy) – jedná se o potvrzující referenda. Článek 71 italské ústavy uvádí, že legislativní iniciativa patří nejenom vládě a každému členu parlamentu, ale i 50 000 voličů. Obecně tyto občanské legislativní iniciativy navrhující dílčí zákony nejsou úspěšné, protože parlament není povinen je zařadit ani do svého jednacího programu ani není povinen vyhlásit k nim lidové hlasování.

Litva

Litevská ústava upravuje obligatorní referenda, která jsou závazná, a fakultativní referenda, která mají jen konzultativní účinky. Podle čl. 148 ústavy „ustanovení článku 1 ústavy, „Litevský stát je nezávislá demokratická republika,“ lze měnit pouze referendem, v němž se pro změnu vysloví nejméně ¾ litevských voličů.“ Fakultativní referenda jsou předpokládána čl. 9 ústavy. Podle něj platí, že „zvláště významné otázky života státu a lidu se rozhodují v referendu. Referendum vyhlašuje Seimas v případech, které jsou stanoveny zákonem. Referendum se vyhlásí rovněž, jestliže o to požádá nejméně 3000 000 voličů. Způsob vyhlášení referenda upravuje zákon.“ Fakultativní referenda jsou závazná, pokud se konají o zákonu nebo ustanovení zákona, a to za podmínky, že je iniciuje 300 000 občanů. Druhým typem jsou referenda nezávazná, pokud se konají o jiné záležitosti, než je zákon. (čl. 4 zákona o referendu).

Lotyšsko

Podle 72 Ústavy má prezident právo odložit vyhlášení zákona na dobu dvou měsíců. Musí tak učinit, pokud o to požádá nejméně 1/3 poslanců parlamentu, a to do 10 dnů od přijetí zákona v parlamentu. Zákon odložený tímto způsobem se přeloží lidovému hlasování, pokud o to požádá nejméně 1/10 oprávněných voličů. Referendu nesmí být předloženy tyto zákony: Zákony týkající se půjček, daní, cel, poplatků, železničních tarifů, vojenské služby, vyhlášení válečného stavu a války, mírové smlouvy, vyhlášení výjimečného stavu a jeho zrušení, mobilizaci a demobilizaci, jakož i smlouvy s cizími státy.

Nizozemsko

V Nizozemsku neexistovala až do r. 2015 právní úprava referenda na celostátní úrovni. Nicméně ústava nezakazovala vládě zeptat se na nezávazný názor občanů. Návrh na vyhlášení referenda musí požadovat nejméně 10 000 občanů během 4 týdnů od yhlášení zákona. V druhé fázi se vyhlášení zákona odloží. Konečnou žádost musí podat aspoň 300 000 voličů, do 6 týdnů od první žádosti. Trvalá komise pro referenda poté rozhodne o jeho konání. Nutná účast je 30% voličů.

Portugalsko

Podle čl. 115 Ústavy, na návrh Shromáždění republiky nebo vlády podle jejich ústavních kompetencí, může prezident rozhodnout o tom, že vyzve občany, kteří mají právo volit, aby přímo a závazně vyjádřili svůj názor. Referendum se může konat i na základě lidové iniciativy občanů, kteří návrh na konání referenda podávají Shromáždění republiky. Předmětem referenda mohou být pouze záležitosti celostátního významu, jejichž rozhodování je v kompetenci parlamentu nebo vlády, a to formou přijetí zákona nebo mezinárodní smlouvy. Předmětem referenda nemohou být změny ústavy, daňové, rozpočtové nebo finanční záležitosti a záležitosti týkající se míru a změny hranic.

Rumunsko

Podle čl. 90 ústavy může prezident republiky po konzultaci s parlamentem požádat lid Rumunska, aby v referendu vyjádřil svou vůli v záležitosti celostátního zájmu. Předmět stanoví prezidentský dekret. Lidová iniciativa není přípustná.

Řecko

Podle čl. 44 odst. 2 ústavy prezident republiky může na návrh ministerské rady a po schválení absolutní většinou poslanců nařídit (vyhlásit) referendum o zásadních celostátních otázkách. Referendum o zákoně (už) schváleném parlamentem týkajícím se významných společenských věcí (s výjimkou rozpočtových zákonů) je prezident republiky povinen vyhlásit, pokud o tom předtím rozhodne 3/5 většina poslanců parlamentu. Za jedno volební období se nemohou konat více než dvě referenda o zákonech. Lidová iniciativa není přípustná.

Slovinsko

Slovinská ústava poskytuje právní základ pro konání referenda ve více článcích, jeho vyhlášení je v pravomoci parlamentu. Podrobnosti jsou upraveny zákonem o referendu a lidové iniciativě, financování hlasování a kampaň se řídí zvláštním zákonem o kampani ve volbách a referendu. Referendum k zákonu nesmí být vyhlášeno k naléhavým otázkám obrany, o zákonech daňových, celních, poplatkových a o zákonech provádějících státní rozpočet, o ratifikaci mezinárodních smluv, o zákonech omezujících lidská práva, odporujících ústavě. Zákon je odmítnut, pokud byla většina hlasujících proti zákonu, což činilo alespoň pětinu všech oprávněných voličů. Lidová iniciativa je připuštěna k legislativnímu referendu, viz výše. Občané mohou navrhnout parlamentu zákon, a to prostřednictvím návrhu podepsaného 5000 voliči. Návrh změny ústavy může navrhnout 30000 občanů.

Španělsko

Prostřednictvím lidové iniciativy je možno předložit návrh zákona parlamentu. Zakázány jsou lidové iniciativy v problematice daní, státního rozpočtu, ekonomického plánování, mezinárodních vztahů, reformy ústavy, práva udělit milost, a dále problematiky, která patří pod právo organické a je brána jako národní zájem (čl. 81 ústavy). Přezkoumání lidové iniciativy provádí ústavní soud.

Švédsko

Referendum je upraveno v kapitole 8, čl. 4 a 15 ústavy. Kromě toho se referendum řídí také zákonem o národním referendu (369/1979). Lidová iniciativa k referendu ani k jiným otázkám není připuštěna (na rozdíl od regionální úrovně).

Velká Británie

Pro konání celostátního (i regionálního) referenda je vždy požadováno přijetí zvláštního zákona před konáním konkrétního referenda (Section 101). Parlament má tímto způsobem ponecháno k volnému uvážení, jaká problematika by měla být takto konzultována. Kvórum je stanoveno vždy až v příslušném zákoně.

Závěr

Takto „jednoduchý“ zákon s minimálními podmínkami jako navrhuje SPD není v žádné členské zemi EU. Nejvíce referend se konalo dosud v Irsku a Itálii.

Čerpáno z materiálu pro Poslaneckou sněmovnu.
Napsal: Jan Cemper
Jan Cemper